Naše škola je zábavné místo pro všechny. Jako studenti si proplouváme kolem, užíváme si radosti a povinnosti, které nabízí, a sem tam si něco vyděláme, abychom se mohli rozšoupnout. Ale profesoři na tom jsou úplně jinak. Pro ně už je to skutečný svět a musí vydělávat, aby uživili sami sebe nebo dokonce svou rodinu. A tak se občas stane, že i samotného studenta se pokusí sedřít z kůže… Madam Barbara Arianne Lecter ví, o čem mluvím, a já jsem moc ráda, že mi poskytla rozhovor.
Když se podíváte do Godrikova Dolu, je tam opravdu krásně, že? Ale není tam až tak fialovo, jak by student očekával. Někteří z nás si myslí, že sotva profesor nastoupí na své místo, má dům, v koupelně zlaté kachličky a v troubě každý den jehněčí pečeni. Ale ono to tak nejspíš nebude…
Všude je krize, a to i mezi našimi profesory! Domů v Godrikově Dole je sice nepřeberné množství, ale jsou drahé. Student kolem nich může jen chodit, obdivovat je a toužit po nich a to samé se stává mladým profesorům, kteří ze studia přešli do fialového života a mají sotva na oblečení. Ti se musí opravdu ohánět, aby si něco našetřili, a tak se snaží vydělávat, kde to jde. Vyučují své předměty, opravují úkoly, vydávají nové soutěže a semináře, někteří dokonce chodí i na brigády do Žluté tlapy. A jiní se ani nebojí zkásnout studenta za rozhovor!
Pár měsíců zpátky jsem dělala rozhovor o profesorech, kteří zde učili, a byl mi od paní profesorky B. A. Lecter doporučen vtip, ovšem s tím, že když bude článek vydán i s onou anekdotou, zaplatím madam Lecterové srpec.
A tak se stalo. Paní profesorka se sice sama neozvala, ale jelikož jsem děvče spravedlivé a dodržuji sliby, zaslala jsem jí zmíněný srpec a dostala nápad na tento článek. Dlouho jsem se odvažovala za madam Lecterovou přijít, protože jsem měla strach, že tentokrát mě sedře z kůže. A nespletla jsem se.
Denní věštec: Platíte za jídlo a ubytovací místnosti na hradě?
Barbara Arianne Lecter: Na tuto otázku je jedna odpověď. Strava a ubytování jsou spolu s daní z kabinetu odečítány přímo z platu.
Denní věštec: Jakými způsoby si můžete na hradě vydělat legálně i nelegálně?
Barbara Arianne Lecter: Způsobů je spousta, ale neprozradím je. Zlatých dolů je v tomto případě málo a nesmím je prozrazovat.
Denní věštec: Pomáhají Vám občas finančně starší profesoři, kteří už mají své pozemky v Godrikově Dole, a tudíž jsou docela za vodou? – mrká –
Barbara Arianne Lecter: Starší? Viděla jste mě v poslední době, slečno?! Já jsem tu starší, já potřebuji pomáhat!
Denní věštec: Vždy jste chtěla učit, nebo proč jste se dala na dráhu profesorky?
Barbara Arianne Lecter: Někdo mi přehodil výhybku, umíte si mě dobrovolně představit ve fialové?
Denní věštec: Věděla jste, že jako profesorka nebudete mít tolik peněz, nebo jste si myslela, že na tom vyděláte?
Barbara Arianne Lecter: Víte, slečno, co znamená myslet… Takže tak!
Denní věštec: V čem Vám škola vypomáhá, tedy resp. co všechno nemusíte platit jako jiní profesoři, kteří na škole nebydlí?
Barbara Arianne Lecter: Škola a vypomáhá? To si mě asi s někým pletete!
Denní věštec: Jaký je pan ředitel jako zaměstnavatel?
Barbara Arianne Lecter: A kdo je v současné době ředitel? Jeho jméno na svém postavení nikterak nezaznamenávám, bohužel.
Denní věštec: Jak na Vás působí finanční krize, která je jak u mudlů, tak i v našem kouzelnickém světě?
Barbara Arianne Lecter: Působí negativně, ani nevíte jak!
Denní věštec: Jak jste si vydělávala jako studentka na škole? Nějaký nelegální způsob, který už máte ozkoušený? – snaží se nedávat najevo zájem nad odpovědí –
Barbara Arianne Lecter: Ale no tak, toho skandálu byla plná média!
Denní věštec: Jsem první studentka, kterou jste obrala, nebo už „nás“ bylo více? – směje se –
Barbara Arianne Lecter: Já obírám nejen studentky, ale i studenty!
Denní věštec: Jak jinak ještě od studentů získáváte jejich tvrdě našetřené peníze? Přepadáváte v temných koutech Příčné ulice, nebo potají berete úplatky?
Barbara Arianne Lecter: Většinou stačí je chytit za kotník, otočit hlavou dolů a trochu zaklepat – ono to pak padá samo. Pro usnadnění práce a předejití kýle je dobré použít jednoduchá levitační kouzla.
Denní věštec: Doporučila byste studentům Vaše zaměstnání, nebo se raději mají poohlédnout po něčem lepším?
Barbara Arianne Lecter: Ať jsou rádi, že studují. Nehrozí jim chudoba, stáří a inspektoři, kteří by po nich šlapali.
Denní věštec: Kolik si budete účtovat za tento rozhovor, pokud jej Denní věštec uveřejní? – chvěje se nejistotou a pevně svírá poloprázdný měšec –
Barbara Arianne Lecter: Za rozhovory, kde jsem jediným dotazovaným, beru obvykle 50 % z odměny – je to fér, vzhledem k vynaložené námaze z obou stran. Číslo mého trezoru je 444893.
A tady to máte! Úderné odpovědi od schopné madam Lecter nejspíš vyděsily kdejakou studentskou dušičku. Spolužáci se zřejmě začnou pohybovat kvůli většímu bezpečí ve skupinkách. Já paní profesorce velmi děkuji za rozhovor. Samozřejmě, prosté děkuji nebude stačit, ale držte mi pěsti, snad se mi podaří usmlouvat takovou cenu, aby mi zbylo alespoň na sáček Bertíkových fazolek. – směje se – Zkrátka, finanční krize je krutá a dělá z nás monstra, ale já musím uznat, že madam má úroveň a je radost s ní spolupracovat. – vděčně se usmívá –
Chtěla jsem se madam zeptat, zda byla někdy trestně stíhána nebo zda si dokonce užila pětihvězdičkový pobyt v Azkabanu, ale věřte nebo ne, ani já nejsem tak odvážná. Možná v příštím rozhovoru. – mrká –
Pro Denní věštec
Chester Mikeyskovitá