V daleké samotě
dívka teď sedí.
Na slavíka na plotě
toužebně hledí.
Závidí svobodu,
kterou on vlastní.
Tu slastnou pohodu,
ač není jí vlastní.
Před ranou uhýbá,
silou jenž ničí.
Před otcem se ukrývá,
pro něj je ničím.
Ačkoliv čistá krev
v žilách jí proudí.
Otec. Bratr. Hněv!
To oni ji soudí.
Lásku k nečistému
snaží se skrývat.
Lásku k milému.
Proč musí jí týrat?
Každý den s jinou
vídá ho u plotu.
Nevidí dívku bílou,
co dělá robotu.
Bratr však cosi
zřejmě už tuší.
Tajemné cosi,
z něhož srdce buší.
Dívka se snaží,
však stále se děsí.
Ryba se smaží.
A teď přijdou běsy.
Bratr vše řekl,
už je to fakt.
Pohár přetekl,
přichází poslední takt.
Otec už běsní,
nenávisti kopa.
Mlátí ji pěstí.
Chudinka Meropa.