Už je to nějaká doba, co někteří barevní studentíci vyměnili v plném nadšení svůj kolejní hábit za hábit fialový. Jsou tu ovšem i takoví, kteří si ve fialové už nějakou dobu libovali, nicméně jim pouhá zaměstnanecká funkčnost nebyla dostačující. Takový je i Mark Petersvood, dlouhodobý zaměstnanec školy, čerstvý profesor.
Mark Peterswood se na naší škole objevil roku 2008, kdy se jako mladičký student dostal do červené koleje. Od těch dob však stihl vystudovat nejeden předmět, složit zkoušky NKÚ i OVCE a stát se tmavě fialovým správcem kalendáře, který je díky němu neustále svědomitě doplňován. K vypisování seminářů a správcování kalendáře si letos přibral i profesorský hábit a začal se angažovat coby pan profesor.
Ovšem jaký je profesor Mark Petersvood? Jaká byla jeho cesta k profesorskému hábitu? Jak pracuje na výkladech? A jaké má ambice do budoucna? Čtěte dál!
Denní věštec: Ahoj, Marku. Jsem moc ráda, že ses uvolil k rozhovoru pro Denní věštec, děkuji ti za to. Nicméně nebudu zdržovat náš rozhovor a rovnou přejdu k první otázce. Ty jsi usiloval o místo profesora nějaký ten pátek. Jaké byly tvé pocity, když jsi konečně oblékl světle fialový hábit?
Mark Petersvood: Vidím, že máš přesné informace. Zkoušel jsem to celkem třikrát, možná i čtyřikrát. Když se to konečně povedlo, byl jsem překvapen, protože mé předchozí pokusy ztroskotaly povětšinou na takových prkotinách, že jsem vůbec netušil, že se jednou poštěstí.
Denní věštec: Vidíme tedy, že trpělivost se vyplácí. Já ti k tomu profesorování samozřejmě moc gratuluji. – usměje se a lehce se ke kolegovi ukloní – Aktuálně máš jeden předmět, a to „Cestování pomocí magie“, přesto ses nevzdal svého postu Správce kalendáře. Pociťuješ už nějakou vytíženost, nebo obě funkce zvládáš s přehledem?
Mark Petersvood: Nějak se začínat musí. Do budoucna samozřejmě plánuji více předmětů, již mám na některé z nich zálusk, ale u cestování se mi podle inspektora výuky povedlo dosud nejlépe zpracovat výklady. Samozřejmě v konkurzu. Správce kalendáře není náročný post, pouze čas od času nahodit do kalendáře nějaké ty termíny, úkolů není taky hromada a když je opravuju pravidelně, stíhám obojí.
Denní věštec: Zastavme se tedy na chvíli u tvého předmětu. Vidím, že máš obě třídy stále plné, což je velmi dobrá vizitka. Jak ty sám vnímáš tento předmět, je takový, jaký jsi ho chtěl mít? Podařilo se ti tam zachytit vše, co jsi plánoval?
Mark Petersvood: Ze začátku jsem byl hodně nervózní, když se pár prvních dní nikdo nepřihlásil. Začal jsem se obávat, že cestování nezaujalo. Zaplesal jsem však, když se to změnilo, a nesmírně mě těší zájem studentstva. Kouzelné na tom je, že veškeré informace, které najdeš v jednotlivých výkladech jsou stvořené podle mého nejlepšího vědomí a svědomí. S aktuálním hotovým prvním ročníkem jsem spokojen. Zde se dalo vycházet ze znalostí z knih Pottera a způsobů cestování, druhý ročník se ještě nějak též zvládne, ale další ročníky budou náročnější, tam už bude potřebné si řadu faktů a věcí vymýšlet.
Denní věštec: Říkáš, že v prvním ročníku čerpáš především z knih o slavném Harrym Potterovi. To je však pouze obsahová stránka, co samotné pojetí předmětu? Vycházíš z toho, co se ti ve studentských letech líbilo u tvých bývalých profesorů? Nebo jedeš vlastní cestou a nenecháváš se ovlivnit výklady svých minulých mentorů?
Mark Petersvood: Co se týče faktů z knih Pottera. Tam zjišťuji pouze kusé a stručné informace o jednotlivých způsobech cestování. To však ani za mák nestačí. Aby si profesor udržel studenty, musí jim předložit něco, co je bude bavit a od čeho se nebudou chtít odtrhnout. Všechny informace si upravuji podle svého na základě své vlastní fantazie. Zatím nemohu říci, jak daleko se mi povede cestování dotáhnout, ale rád bych vytvořil všech 7 let. Strukturu hodin tvořím podle svého, neinspiruji se u bývalých kolegů. Cením si vlastní dřiny.
Denní věštec: Celých sedm let? To jsou tedy ambice! V tom ti rozhodně přeji hodně štěstí! A ještě mi dovol jednu otázku k tvému předmětu – kde se vůbec vzala myšlenka na předmět o kouzelnickém cestování? Je cestování tvoje záliba?
Mark Petersvood: Cestuji rád, nicméně jsem neplánoval, že budu vyučovat zrovna tohle. Mou nejoblíbenější sekcí na hradě, ale i mimo něj, jsou laboratoře. Lektvary jsou mou vášní, ale cestování mě fascinuje jednotlivými způsoby a variantami, které kouzelníci v této oblasti mají. Navíc, u cestování se dá s jednotlivými informacemi krásně vyhrát a když jsi hodně šikovná, vymyslet i další možnosti, které by se mohly kouzelníkům zamlouvat. A to mám také v plánu v rámci tohoto předmětu udělat. Rád bych povědomí o cestování rozšířil o řadu dalších skutečností, které nejsou zatím nikomu známy. A proč cestování? Připadalo mi, že o této oblasti jsem schopen dát dohromady nejvíce informací a že pro mě bude branou k světle fialové. A když jsem se už do toho pustil a vyšlo to, tak se cestování jen tak nevzdám. Netvrdím však, že to neznamená změnit zaměření, bude-li možnost.
Takovým příkladem rozšíření povědomí o magickém cestování je 4. hodina 1. ročníku. Nachází se v ní bezpečnostní prvky, které přišly na svět až v okamžiku, kdy jsem tento předmět na hradě otevřel. Do té doby o těchto způsobech neměl nikdo ani ponětí.
Denní věštec: To je moc hezká odpověď, Marku. – souhlasně přikývne a usměje se – Nicméně, mluvíme o cestování. Já jsem fanoušek fantasy a sci-fi, což obnáší i cestování časem. Ráda bych tě vzala do tvých studentských let, kdy jsi byl ještě studentem Nebelvíru. Jak na to období z pohledu dnešního profesorského postu vzpomínáš?
Mark Petersvood: Červená kolej. Když jsem si dal klobouk na hlavu, předpokládal jsem, že se dostanu jinam. Nebelvír mě velice překvapil a nutno říct, že klobouk se opravdu trefil. Skvělý kolektiv, parádní zážitky, senzační ředitelka koleje. Studentská léta pro mě byla šťastným obdobím, ale v okamžiku, kdy jsem završil sedmý ročník, lákala mě jiná cesta. Ve studentském hábitu jsem neplánoval pokračovat. I když uznávám, po Nebelvíru se mi občas velice stýská a jsem zklamán z toho, že si se studenty mohu psát v kolejce pouze jednostranně, tedy že jim mohu zasílat vzkazy, ale už nevidím ty jejich reakce.
Denní věštec: Ano, tomu naprosto rozumím, Marku. Přemýšlel jsi někdy nad tím, jestli ses změnil od dob svého studentského života v červené koleji? A zda to byly změny velké, či malé?
Mark Petersvood: Rozhodně ano. Začal jsem si víc vážit přátel a stal jsem se rozumnějším a opatrnějším člověkem. Též jsem se hodně zlepšil ve vyjadřování a v posuzování různých záležitostí a situací.
Denní věštec: Marku, mnohokrát ti děkuji za rozhovor a čas, který jsi mi věnoval. Co takhle na závěr nějakou radu pro budoucí profesory?
Mark Petersvood: Tu rád poskytnu.
Vážení, jestli se rozhodnete přihlásit na profesora, je potřebné držet se následujícího, abyste byli úspěšní:
1. Chce to trpělivost, protože samotný konkurz není procházka růžovou zahradou či po pláži.
2. Musíte mít dostatek fantazie, abyste zvládli tvořit efektivní a poutavé materiály – úkoly.
3. Bez elánu a nadšení to rozhodně nepůjde, jakož ani dobrého vyjadřování a dostatku času.
Takže své rozhodnutí pořádně zvažte a mějte na paměti, že profesorský post vypadá sice krásně, ale udržet se na něm není snadné.
Doufejme, že elán tomuto nadšenému jedinci ve světle fialovém hábitu zůstane ještě dlouho! Rozhodně se máme na co těšit.
Pro Denní věštec
Olivie Windy