…Znáš barvy?
Které jsou tvé oblíbené?
Jaké tě dokáží rozbrečet a také utěšit?
Dokážeš si tyto otázky zodpovědět?…
Když jednoho dne ptáš se,
Co jen může zkrášlovat náš svět,
Říkáš si, zdali znáš se,
Co jen může být ten kouzelný květ.
Po hodinách nepřetržitého zkoumání,
Konečně slyšíš radostné salvy,
Víš, co jest příčinou slz a smání,
Ano, je to tak. Jsou to barvy.
Jen vžij se do šedivého rána,
Někdy přepadne tě deprese,
Kdy snad nadává i máma,
Však tento odstín, čas brzy odnese.
Za pár chvil jsou tady chvíle dopolední,
V barvách nepatrně vyhlížející zelené,
Mlhy ranní a její minuty poslední,
Jsou pomalu šťastnější barvou hrazené.
Odpoledne se počasí umoudří a slunce svítí,
Kolem jen oslnivě zlatá a žlutá barva krouží,
Všude kolem jen cítíš to voňavé kvítí,
Každý živý tvoreček po teplém paprsku touží.
A nastává nám večer tmavší,
Kolem se rozkládá sytě rudá, pak modrá obloha,
Kdy viditelnost hvězd je snažší,
Kdy magické obrysy vidíš všude dokola.
Noc, nyní nastává ona temná noc,
Temnější než duše černokněžníků,
Ukazuje nám naši černou moc,
Je krásná, neboj se jí, kouzelníku.
Celý život, tě pronásledují,
Nikde se před nimi neschováš,
Všude, kde jen budeš, tě vystopují,
Před barvami prostě šanci nemáš.