Všudypřítomný je čas,
každý z nás smrtelných to ví.
Je všude kolem nás,
naše otázky však všechny nezodpoví.
Z nevědomosti, nelze se smát,
ani čas neumí nám tu zprávu dát.
Proč se ho tedy snažíme víc znát,
vždyť čas se nedá jen tak obelhat.
Prohřešků později litujeme,
že mít víc času, bylo by vše jiné.
Stále a dále ale chybujeme,
nenalhávej si, tvé činy jsou silné!
Čas může být lékem na rány,
může se je pokusit zhojit.
Tu hlavní moc ale máme my sami,
pokus se svou mysl zapojit!
Stárneme, ach to je jeho vina veliká,
vždyť za svůj život stihneme tak málo!
Nová šance jen tak pro nic nevzniká,
život je krátký, než by se prvně zdálo.
Někdo kdesi se jednou zamyslel,
zda dokázal by dnes stihnout vše co plánoval.
Nakonec si však řekl, že to nedomyslel,
uznal, že nešlo by to, kdyby čas ještě panoval.
I přes tohle všechno, co zažíváme,
máme jen jednoho přítele navždy a zas.
Vždy stojí při nás, ví, co prožíváme,
tak tajemný, avšak pravdy plný – čas.