Kač kač

Je tomu celkem dávno, kdy tato nenápadná věc zaplnila Příčnou ulici a Velká Síň se hemžila živýma kachničkama, kačery i káchňaty. Unikátní magický župan prokletý zákeřnou kachničkovskou kletbou nadchl, jak rozverné studenty, tak hravé profesory.
Jen málo věcí zaujme rozmarné studenty jako tento krásně teploučký kolejní župan, který si v teď již nudné neprokleté formě můžete koupit i dnes.

Nádhernou barvu svěžího jarního trávníku umocňuje stříbřitý pásek z nejjemnějšího hedvábí a celkový dojem stylově dolaďuje několik mýdlových bublinek, které se Vám budou třpytit ve vlasech. Cena 2 – 13 – 2 se mi zdá přiměřená.

Jeden by si myslel, že proměnou v kachničku bude hned panu řídícímu blíž, jenže opak je pravdou. Prokleté župany byly velmi brzy staženy z prodeje a jejich nošení přísně postihováno. Člověk by řekl, že na takovém nevinném „Kač kač“ není nic špatného, ale cenzura je neúprosná.
Celé hogwarts brojily proti kachničce a já jako mnozí další neustále bezmajetní studenti svůj Kač kač župan odprodala. Nešlo o žádnou vzácnost…

Je tomu celkem déle, kdy jsem při náhodné procházce na Příčné ulici čistě náhodou objevila snad poslední prokletý župan, který se do té doby zřejmě úspěšně skrýval v čímsi inventáři. Netrvalo dlouho a profesor, kterého jsem na tuto skutečnost upozornila jej spěšně skoupil. Sluší mu to, že jo?

(Musím ovšem fotku nechat bez jména, neboť si nejsem jistá, zda by se prof. Nekromacerovi jeho jméno v tomto článku líbilo)

Anonymní káčání také náleží našemu zelenému slunci zmijozelské primusce, jejíž jméno také raději neříkám.

Otázkou zůstává, kdo další tento veselý župan vlastní. Cizí inventáře představují zapovězené území, proto se o tomto můžeme jen domnívat.
Zkrátka někdo má a někdo nemá – Veselý župan alá kachnička.

Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Kdo chce, mluví a kdo chce a může, několika málo příspěvky zpestří jinak stereotypní atmosféru.