Máme červenec, venku je vedro k padnutí … a z toho vedra nám padá i hrad. Zdi se zdrolí, cihly nedrží pohromadě a na každém rohu je možno potkat škrknu. Ale není se čeho bát, opravdu!
Ti všímaví si již jistě všimli, že naše velkolepá slavnost na ukončení školního roku se byla nucena přesunout do externí komnaty nejvyšší potřeby. S tím byl ovšem spojen jeden malý problém – a to sice mapa Bradavického hradu. Skřítci tiskaři si opravdu mákli, za což jim patří můj velký dík. Ten bič opravdu nemáme v redakci nadarmo. Po té, co všichni trefili na místo konání a slavnost se konečně nechala chytit, začalo vyhlašování všech možných nestvůrností, jako například největšího snaživce, cen zakladatelů a pár těch milých malinkatých řádů, se kterými hned člověk vypadá lépe a důvěryhodněji.
Jistě vám neuniklo (komu ano, ať mi nechodí na oči), že náš hrad zaplavilo cosi bezbarvého. Ale nebojte se, nejsou to žádní škůdci, které je třeba vybít. Jde o nováčky. A ti se jistojistě již těší na svou zařazovací slavnost. Ta letos proběhne 13. a 14. července ve večerních hodinách. Velkou síň zabraly škrkny, a tak se tedy není čemu divit. I dva termíny jsou hezčí než jeden, to přeci musí každý uznat. Škrky zase vítězí.
A jak to bude se slavnostmi vypadat dále? To je zatím ve hvězdách, ovšem za panem Ségolasem nechoďte. Vypadá to totiž, že náš hrad zase někam poletí. A to na lepší a tajemější místo, kde už nás škrkny nenajdou. Omluvte tedy prosím zvýšený výskyt tentononcu a šťastný let.