Halloween je den, kdy vzpomínáme na naše nejbližší, které jsme celý rok opomíjeli a přehlíželi. Denní věštec si dal za úkol zjistit, jak se daří našim příšerám.
Úkol těžší, než by se mohlo na první pohled zdát. Pravda, stačí se jen kouknout pod postel, najít ztracenou ponožku a naši příšeru. Tento plán byl ale odsouzen k neúspěchu od samého začátku. Chlapeckých ložnic je na hradě pomálu, do dívčích, byť ve vlastní koleji, se neprobojuje nikdo – ani s průkazem redaktora – a vstup do ložnic jiných kolejí je už zcela nemyslitelný.
A tak nezbylo nic jiného, než vyhledat jiné příšery. Jenže ouha! Zkuste si to sami, vyrazit do chodeb hradu a označit někoho za příšeru. Jistě bychom určitě našli někoho, kdo se snaží své (leto)kruhy pod očima zamaskovat lektvarem mládí, všichni víme, o koho jde. Jenže nikoho určitě nenapadne označit tyto příšery veřejně.
A tak co dál? Vydal jsem se do sklepa, obloukem jsem obešel Ferdinanda, který příšerou bezpochyby je, ale u jeho výběhu, nebo lépe řečeno výplazu, je velká cedule s varovným nápisem „Nekrmit“. Odemkl jsem vrzající dveře od Sklepení a zašel na šálek čaje s Nemrtvým bojovníkem, abych se ho zeptal, jak se mu tedy žije.
Ale koho jsem nepotkal! Narazil jsem na Jacka-O‘-Lanterna, který po mě užuž metal kouzla, ale asi byl překvapen tím, že jsem místo hůlky držel v ruce brk. Samozřejmě jsem se ho ptal, kde jsou všechny naše příšery, které na nás obvykle čekají v zákoutích sklepa. Jack se nechal slyšet, že všechny příšery mají na Halloween volno a práci za ně přebírá on sám. Následně mě zavedl do kanceláře, která byla vměstnaná do nepoužívané odpadní roury. Utvrzoval mě v tom, že příšery se mají dobře, je o ně postaráno, mají uzavřeno pojištění a za přesčasy dostávají prémie.
Následovala exkurze do jeskyně, kde příšery odpočívaly nebo slavily Halloween. Golem s trollem společně hráli šachy a vypadali u toho hloupěji ještě víc než obvykle. Zato zombie s Bílým kapucínem se společně oddávali tanci, stejně jako bezhlavý rytíř, který nevěděl, kde mu hlava stojí. Nemrtví spolu seděli tiše v koutě a přeli se o to, kdo je v nejlepším rozpoložení. Debatu zatím přesvědčivě vyhrávala Tlející mrtvola. Jezerní válečnice mezitím s Minotaurem ochutnávali jednohubky a znechuceně odvraceli pohledy od Černého slizu a Temného hnusu… Zkrátka, všichni se bavili, jak se na příšery patří.
A tak mohu na otázku „jak se žije našim příšerám?“ odpovědět: „dobře, hlavně na Halloween!“
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger