Vzpomínka na bývalé slavné šéfredaktory

Novinařina. Některé postavičky, které prošly hradem, jí zasvětily celý svůj kouzelnický život. Zanechte chvíli dlabání té nejstrašidelnější dýně a pojďte s námi věnovat vzpomínku několika výjimečným, kteří v minulosti trůnili na šéfredaktorském křesle některého z kouzelnických periodik.

Žurnalistika hraje pro náš hrad významnou roli. Prostřednictvím článků redaktoři vyjadřují své názory, zaznamenávají důležité hradní události, komentují dění. Ba co víc, z článků nadanějších redaktorů na nás může dýchnout i atmosféra doby, ve které článek vznikl, obzvláště pak z rozhovorů. Troufám si hádat, že bez starých čísel hradních periodik se neobešlo dobrých 70 % redaktorů, kteří se podíleli na přípravě halloweenského speciálu Denního věštce. Za kupou starých výtisků jsme připravovali články my všichni, kteří přinášíme článek o osobnostech a událostech hradní historie. Módní redaktor jistě před psaním článku prolistoval minimálně „Módní patrolu“ Corvina Declaratio, aby získal přehled, kdo už vytáhl halloweenské kousky.

Jak je novinařina důležitá si už uvědomovaly i generace před námi. Vzpomeňme třeba na speciál Corvina Declaratio z roku 2011, který byl zaměřen na kolejní periodika. Ten nám tehdy shrnul vývoj jednotlivých časopisů a také personální proměny. Okomentoval tehdy i problematiku udělování Řádu ostrého brka, kterým se do té doby pyšnily pouhé tři osobnosti. Od inkriminovaného roku 2011 se mnohé změnilo. V čele jednotlivých časopisů se vystřídaly zástupy šéfredaktorů, někteří se do historie daného časopisu i hradu zapsali více, jiní jen tak prolétli. Rozmnožili se i laureáti Řádu ostrého brka, přičemž výběr oceněných ne vždy vyvolal ovace. Rapidně klesl také počet článků, které jsou vydávány kolejními periodiky, pesimistický redaktor by asi komentoval, že nejlepší léta mají už kolejní časopisy asi za sebou. Přesto stále stojí za to sledovat jejich vývoj. V poslední době se toho ujala Narcisse Cinerea, která ve své nové sérii článků připomíná šéfredaktory všech periodik. Pojďme si v kostce představit nejslavnější šéfredaktorské tváře jednotlivých časopisů.

Je jedno, jestli mluvíme o slavných havraspárských sedmibojařích, primusech nebo kolejních ředitelích. Tak jako tak vždycky padne jméno Larrie Larstonové a jinak tomu není ani ve chvíli, kdy odkazujeme na slavné šéfredaktory. Právě za jejího vedení získal Corvinus Declaratio podobu, kterou si v základních rysech zachovává dodnes, byla to také ona, kdo ukázal světlo světa prvnímu Sedmibojařskému zpravodaji. Pověstné byly také její úvodníky. Silnou a nezapomenutelnou šéfredaktorkou modrého kolejního plátku byla i Lilien Emity Meissed, která patří k nejdéle působícím redaktorům časopisu. Myslím, že bez jakékoli nadsázky lze konstatovat, že Lilien v Corvinovi i s Corvinem vyrostla. Jak by ale časopisy fungovaly bez redaktorů, kteří třeba neměli ambice na nejvyšší novinářský post? Osobně ráda vzpomínám především na články trochu výstřední redaktorky Elanius Aine Neil, které vždycky vyvolaly velkou senzaci.

Pokud je Larrie Larstonová synonymem pro Corvina Declaratio, pro Žlutého Trimela je to nepochybně Sophia Glis Glisová. Šéfredaktorka, za jejíhož vedení se těšil Žlutý Trimeles velké čtenářské přízni i díky velkému množství organizovaných soutěží pod záštitou časopisu. Nutno dodat, že tehdy jsme se nikdy nesetkávali se zvěrstvem typu „Trimel vydal článek“ nebo „čteme Trimelesa“. Po vedení Sophie Glis Glisové se v čele Žlutého Trimela vystřídala hezká řádka šéfredaktorů. V jedné krátké etapě dokonce Žlutému Trimelovi vládla šéfredaktorská trojice. Není divu, Žlutý Trimeles je kolos, který potřebuje přívětivého šéfredaktora, který vydá a především bude stát za pestrým koloritem článků, a to ať už jde o články nevypsaných začátečníků, reportáže poodhalující hradní tajemství (vzpomeňme na série ze sklepení) nebo kontroverzní šílené rozhovory. Vrásky žlutým šéfredaktorům asi tu a tam působí i výtvory z mého brku. Andrew Uroboros tohle všechno statečně odrážel, často i za cenu osobních útoků. Významnou, i když nikdy ne šéfredaktorskou tváří, byla nepochybně také Lucy Koralka.

Pokud si připomínáme významné šéfredaktory, vedle kolejních časopisů a Denního věštce bychom neměli zapomenout ani na Sub Salix. Čítárna Pod vrbou se vždy těšila šéfredaktorkami, které na postu dlouho vytrvaly. Do své dvojky si vyberu Eillen McFir (později Elat), která byla také jednou ze zakladatelek. Snad nikoho nemůže překvapit druhá volba, která padla na Janel Weil. Ta se v Sub Salix angažovala jako redaktorka a korektorka od studentských let. Její dlouhá éra byla sice doprovázena výkyvy v aktivitě, ale zanechala za sebou mnoho zdařilých počinů a soutěží. Za všechny vzpomeňme třeba na literární vánoční dárky, které zachovala i pozdější šéfredaktorka. Myslím, že Janel dala základy psaní nejednomu člověku na hradě. A koho zmínit z nešéfredaktorských tváří čítárny? Já si vyberu Gitu Hrdličkovou. Ta do čítárny, byť nepravidelně, přispívá již dlouhá léta zdařilými texty.

Tento článek je nedokončený. Tím nemyslím jen skutečnost, že ho čeká pokračování v podobě vzpomínek na šéfredaktory Lví tlapou, Hadího krále a Denního věštce, ale hlavně fakt, že jde pouze o  mé vzpomínky. Pevně doufám, že mi ho pomůžete dokončit tím, že v komentářích společně se mnou zavzpomínáte na své oblíbené (šéf)redaktory minulosti!

Pro Denní věštec
Vicky Charmant