Třetí dveře z leva
Chodba pod severní věží
000 00 Bradavický hrad
22. března 2006, Bradavice
Vážený pane řediteli
Už nevím, co mám dělat. Píši vám ve chvíli nejvyšší krize a prosím vás o urychlené řešení této situace (!!!). Ale abych začala pěkně po pořádku. Už je to asi měsíc, co jsem se jednou vrátila ze své obvyklé „zdravotní procházky“ po lese s pár studenty a ve svém kabinetu jsem našla osobu podivného vzhledu. Vypadala hrozivěji než já (což si vyprošuji!!!) … no celkový dojem prostě strašný. A ještě k tomu jí nechutně koukaly špičáky z pusy, jakoby ji doma neučili slušnému vychování! To víte, že jsem se jí ptala, co v mém kabinetu pohledává. A ona na to, že jestli čtu ty své noviny, že to určitě vím. Podle silného rumunského akcentu mi došlo, že to bude ta paní, co jí údajně dlužíte peníze. Samozřejmě, že jsem se jí snažila tento absurdní názor vymluvit. No považte, vy, vládce náš, slunce naše jasné, vy, že byste se mohl dopustit něčeho takového! Jenže ona jakoby mě ani neslyšela. A prohlásila, že dokud jí neuhradíte dlužnou částku, tak se z mého kabinetu nehne! Snažila jsem se ji vyhodit všemi možnými způsoby, ale, promiňte že to tak napíši, ta baba se drží jako klíště. Ale to ještě není všechno! Ne jen, že v mém kabinetě bydlí, ona mu zcela vládne! Kdyby nebylo studentských dotazů, už tam málem ani nechodím. A i ty už vlastně vyřizuje ona! Začínám pochybovat o tom, kdo je u koho na návštěvě. Nedokáži v noci zamhouřit oka. Prosím vás, abyste jí ty zpropadené peníze už konečně dal. Jinak se obávám, že se z nervového vyčerpání nedokáži včas vyhnout tomu věčně nenažranému Ferdinandovi nebo vašemu pouťovému autíčku, které na chodbách vůbec nedává přednost v jízdě!