Midar Kilahim: O5 z5

V minulých dnech jsem vás informovala o tom, jak to se jménem pana Kilahima a Kill-Hima vlastně je. Tyto informace se týkaly aféry se změnou profesorova jména. Jenže dnes odpoledne se jméno Kill-Him opět ztratilo. Vrátil se ale Midar Kilahim, což je agentské jméno pana Kill-Hima. Co za tím stojí? To jsem se se svým bonzbločkem a mizivým pudem sebezáchovy vydala vypátrat. A kde jinde se ptát, než přímo u zdroje. Jenže když jsem došla ke kabinetu pana vrchního inkvizitora soutěží, bylo tam již plno …

Za dveřmi jsem slyšela dva hlasy. Jeden, ten rozčilenější, patřil bezpochyby panu inkvizitorovi. Druhý jsem neznala. Opřela jsem se o dveře a poslouchala (já vím, není to právě nejslušnější, ale když jde o vyřešení záhady, jde všechno stranou). Co čert nechtěl (I když bych řekla, že spíš chtěl, že pane řediteli? Šetřit by se opravdu mělo začít někde jinde!), dveře byly staré a já jsem se jaksi propadla dovnitř. Naštěstí jsem se v poslední vteřině proměnila v myš (proč já?!) a schovala se pod stůl. Odtud se samozřejmě poslouchalo líp.

MK (to není ministerstvo kouzel, nýbrž náš milovaný Míďa): Co to bylo?

X: Nevím a je mi to v tuto chvíli jedno.

MK: Někdo nás může poslouchat!

X: I kdyby, nedozví se nic zajímavého.

MK: Jaktože ne, Michelangello? Bavíme se tu skoro o státním tajemství!

Michelangello Felkerion? Velitel veřejně tajné služby?

MF: Chceš říct o tom, že jsi opět v našich řadách.

MK: Ale já už nechci tajit, kdo doopravdy jsem! Chci žít normální život!

MF: Dobře, myslím, že ty materiály o tobě zveřejníme už zítra.

MK: Materiály?

(Michelangello Felkerion podal Midarovi nějaké papíry. Midar si je chvíli prohlížel a pak je se zesinalou tváří Felkerionovi vrátil.)

MK: Kde jste to vzali?

MF: Na tom nezáleží.

(Felkerion se zvedl k odchodu.)

MF: Doufám, že se na ten případ vrhneš co nejdřív. A mimochodem, dávej mi pozor na Otíka. Nějak podezřele se kolem něj motá ta Firthová. Nerad bych, aby ho svedla na scestí.

(Pokynul Midarovi na pozdrav a odešel.)

Midar tam chvíli jen tak seděl, hlavu v dlaních. Už jsem začínala mít dojem, že udělám v zemi důlek nebo nudou ohryžu Míďovu židli, když se konečně zvedl a kamsi odešel. Chvíli jsem počkala a pak se přeměnila zpět ve váženou profesorku, šéfredaktorku, členku školní rady a bonzačku v jednom. Měla jsem štěstí. Materiály k případu, o kterém pánové mluvili, ležely na stole. Nedočkavě jsem v nich začala listovat. To, co jsem zjistila, mi vyrazilo dech.

Už rok se v bradavické školní radě pohybuje jistý živel, kterého netřeba blíže představovat. Když se půjdeš podívat na správu školy – školní rada, tak to tam krásně uvidíš. Ano, ano. Sandik Vrizas. Jistě si domyslíš, že jde o přezdívku toho zpropadence pekla, Saldokonta Vrzase. Nechávali jsme to být, protože se za něj zaručil samotný Elénére, ale když před měsícem přepadl se svojí chátrou tu německou loď, to už nemůžeme nechat bez odezvy. Proto bychom uvítali, kdyby ses na to podíval a nenápadně ho odstranil. Máme za něj i náhradu, toho už jsi také jistě musel potkat – jistý Sandrik Vrizas. Uklidit ho na místo nebelvírského ředitele asi nebyl ten nejlepší nápad. Ještě o tom s Elénérem promluvím, s tím se musí něco dělat. Docela se divím, že na to všechno ještě nepřišla ta otravná ženská, co se do tebe pořád naváží. Spoléháme na tebe.

Zbytek už jsem jaksi nestačila přečíst, protože jsem zaslechla na chodbě kroky, které bezpochyby patřily Míďovi (nikdo totiž nenosí hlučnější lodičky, alespoň nikoho takového neznám). Proto jsem rychle zmizela. Získané informace mi ale do teď víří v hlavě. Tou otravnou ženskou jako myslel mě? Ha! Myslím, že synáčkovi pana „důležitého“ trochu „osladím“ život.