Z jehly Niam i Tir-na-nog: Asijská kolekce

Jedna z nejvýjimečnějších a nejžádanějších hradních kolekcích! Kousky z ní jsou žádané natolik, že jsou za ně hradní obyvatelé dát i skoro celé jmění. Dnes si přiblížíme všechny kousky, které asijská kolekce obsahuje!

Psal se rok 2010, když na pulty Příčné ulice madam Niam dodala kolekci, která byla inspirována především japonskou a čínskou kulturou. Její vzácnost a výjimečné naskladňování však mají na svědomí i fakt, že málokdo zná celý obsah této kolekce – jen tu a tam vidíme nějaké kimono, rybičku v sáčku či lampion. Dnes navážeme na článek Z jehly Niam i Tir-na-nog, podíváme se na celou asijskou kolekci a u tradičních oděvů si uvedeme i historický a kulturní kontext.

Oděv zvaný hanfu (漢服), pocházející z Číny, oblékali Chánové již od 2. tisíciletí před naším letopočtem. Vyráběné je většinou z hedvábí, které v horkých dnech příjemně chladí. V průběhu své existence se měnilo, nicméně některé své typické prvky si zachovává dodnes. První trojice oděvů se nazývá qu (襦) a nosí se spolu se sukní qun (裙). Tento komplet, ruqun (襦裙), je verzí hanfu. Typickým znakem ru je překládaný límec, asymetrický střih, který je orientován doprava a zdobené okraje oblečení (možné vidět na zkrácené verzi), využívané při slavnostních příležitostech.

 

Kalhoty hakama (袴), pocházející z Japonska, jsou zavázány v pase, délkou dosahují přibližně ke kotníkům a nosí se přes kimono. I přesto, že dříve byly tyto kalhoty nošeny běžně, dnes se jich využívá jen při velmi formálních a slavnostních příležitostech. Dříve je však nosili velmi často studenti, před zrodem školních uniforem.

 

Kalhoty jinbei (甚平) jsou krátké, většinou sahají pouze ke kolenům. Jedná se o neformální oděv, který lze využít jak na festivaly, tak i na nošení doma či ke spánku. Jsou většinou volné, ve švech je nit kvůli prodyšnosti povolená. Kombinují se s vrchním dílem připomínajícím kimono.

 

Přesouváme se asi k nejznámějším oblečením z Japonska – ke kimonům. Kimono (着物) je tradiční, národní japonský oděv. Kimona se nosí již od 8. století našeho letopočtu, avšak byla silně ovlivněna hanfu (漢服). Prolínání japonské a čínské kultury je tak vidět na podobném stylu překládání látky i použitém materiálu, a proto může často docházet k jejich záměně. Kimono bývá sezonní, tradičnější a má hlubší symboliku (např. rodové znaky, sezónní motivy).

Kimona se kombinují s pásky obi (帯). Obi jsou široké a materiály, ze kterých jsou zhotoveny, se různí – od brokátu až po často využívané hedvábí. Využívanými materiály však jsou i například bavlna a polyester.

 

Geta (下駄 ) jsou japonské boty, které se nosí ke kimonům. Možná vám mohou připomínat žabky a je také pravděpodobné, že si z nich západní kultura vzala inspiraci. Chodit v nich bychom však my, kteří jsme zvyklí na žabky, nedokázali, neboť jsou velmi vysoké a chození v nich vyžaduje trénink. „Zuby“, které vidíme na spodní straně bot, vydávají specifický zvuk při chození, kteří Japonci označují jako karankoron (カランコロン).

Boty geta se kombinují se speciálními ponožkami tabi (足袋), určenými pro tento typ bot.

 

 

Japonský doplněk do vlasů se nazývá kanzaši (簪). Aby bylo kanzaši vyrobeno opravdu podle tradice, musí jeho výrobci podstoupit školení, které trvá od 5 do 10 let. V počátcích jeho vzniku se jednalo však o pouhé slabé tyčinky, které byly součástí účesu a věřilo se, že odhání zlo.

 

Dále tu máme sérii doplňků.
Manga (漫画) jsou japonské komiksy, které vznikly v 19. století. V současnosti je velice populární a dostala se daleko za území Japonska. Nejpopulárnější je manga One Piece, které se prodalo neuvěřitelných 500 milionů výtisků.

Rybička v sáčku koi (鯉). Koi je vyšlechtěný druh kapra. Vidět jsou většinou v zahradních jezírcích, jejich chov je však náročný. Vyžadují perfektně okysličenou a čistou vodu a musí se také neustále udržovat jejich prostředí. Jsou symbolem lásky a přátelství.

Čaj je velkou součástí jak čínské, tak japonské kultury. Číňané si vychutnávají různé druhy čaje, například zelený, oolong nebo pu-erh a kladou důraz na jeho vůni, chuť i způsob přípravy. V Japonsku je čaj spojen především s čajovým obřadem (chanoyu), kde nejde o nápoj samotný, ale také o klid, soustředění a estetiku celého procesu. Velmi populárním se stal v posledních letech japonský čaj matcha. Prodává se ve formě prášku a připravuje se z rozdrcených, usušených lístků zeleného čaje. Kvůli velké poptávce, na kterou ještě japonští farmáři nejsou zvyklí, však občas dochází kvůli sklizním k výpadkům – většinou pak v červnu.

Jídelní hůlky se používají v Číně, Japonsku i Koreji, ale každá země má svůj vlastní styl. Čínské hůlky jsou nejdelší, většinou dřevěné a se zaobleným koncem. Japonské jsou kratší, špičaté a často lakované, zatímco korejské bývají kovové, ploché a lehčí.

Bonsai pochází původně z Číny, kde vznikla tradice pěstování miniaturních stromků zvaná penjing (樹木盆景), ale teprve v Japonsku se bonsai vyvinula do podoby, jak ji známe dnes. Každý stromek je tvarován tak, aby připomínal majestátní strom v přírodě, jen v miniaturní verzi.

Lampión je více než jen světelnou dekorací. V čínské kultuře jsou lampiony symbolem plodnosti a původně se vyráběly z rýžového papíru a bambusu. Z Číny (teng 燈) se v 8. století dostaly do Japonska (čóčin 提灯), kde symbolizují štěstěnu. Vídat je však můžeme i ve Vietnamu (hoa dang). Postupně jejich oblíbenost začala stoupat i v Evropě a například v České republice se lampiónové průvody konají již od 19. století.

Gejša (芸者) je jedním z největších symbolů Japonska. Jejím úkolem je bavit hosty důstojným způsobem, jakým je například zpěv, tanec či konverzace. Býti pravou gejšou je celoživotní poslání, a proto jich dnes v Japonsku příliš mnoho nenajdeme, nanejvýše pár desítek. Výchova začíná již v raném dětství. Typickým znakem je bíle namalovaná tvář, která však není dotažena až k vlasům – symbolicky tak představuje masku. Má zvýrazněné obočí, oči a pusu. Účesy se mění spolu s ročními obdobími. Nosívá kimono, kanzaši, pásek obi, ponožky tabi a boty geta. Gejša bývá spojována s ženstvím, s určitou elegancí, nicméně překvapením pro mnohé bude fakt, že dříve byli gejšami muži.

 

Poté, co jsme si udělali kulturní vložku, podíváme se na kousky oblečení, které nejsou tradičním oblečením, nicméně jsou asijskou kulturou inspirované a využívané například v cosplayích nebo v anime. Jedná se o trojici kabátů a dlouhých pásků, dvoje boty a také o několik účesů.

Někteří z vás si možná říkáte, že nám tu chybí dvojice známých masek – Maska kočičího démona a Maska vlčího démona. Ty však původní součástí asijské kolekce nebyly a dodělány byly až později.

Který kousek je vaším favoritem a přáli byste si ho mít ve svém šatníku? Budeme rádi za zpětnou vazbu v komentářích!

Závěrem bych ještě ráda poděkovala madam Niam, bez které by tento článek nemohl vzniknout.

Pro Denní věštec
Osmahni Outffita
alias Rebecca Werde