Vítr

| Vydáno:


Vítr, co tu vál, šel sám

a klobouk někam dal,

s hlavou víc než holou

litoval.

Proč se ptal, tak proč,

teď má rukou jenom pár,

proč jen svoje touhy

neschoval.

Vanul dál, vanul dál,

kým se stal, kým se stal.

Přemýšlí a neví,

co by dal.

Někam dál, někam dál,

cestoval, neměl kam.

Schová svoje pihy

do křoví.

Klobouk zatím psal

ten song, co zpíval, kudy šel.

Spatřilo ho ráno,

když rým měl.

Slunce spadlo níž,

a taky měsíc poslouchal,

Song tam toho v zadu,

co vandroval.

Kdo to ví, kdo to ví,

odpoví, odpoví,

kdopak schoval vrásky

do křoví …

Nedozví, nedozví,

tvá slova nedozní.

Ozvěna si hraje,

rozezní

(tvou duši).

Published by

Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)

Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *