S číslem 6 Luffa z Uffa, studentka Havraspáru
Profesor Snape jak ho známe v té dnešní podobě se zcela liší od toho Snapea, který kdysi chodil do školy a čar v Bradavicích. Tehdy byla jedna z jeho hlavních otázek: „Mýt či nemýt?“ jelikož profesor Snape si velice zakládal na svých skoro až po pas dlouhých vlasech. Jeho asi největší ránou osudu v té době bylo, když se nechal přemluvit několika svými kamarády a zašel si do kouzelnického kadeřnictví na Příčné ulici. Šel tam s úmyslem nechat si zastřihnout konečky, ať se mu tak netřepí, ale to ještě nevěděl, že v té době byl v Příčné ulici velice v módě jeden zlobr. Myslím, že se jmenoval Shrek. Všude, tedy i v kadeřnictví, visely jeho portréty s obřími nápisy: „Shrek je bůh!“ No to jsem odbočila nechala jsem se unést…… No a když Snape přišel do kadeřnictví, vypadal poněkud……. No prostě tak jak vypadal, ale když z něj vycházel rozkřikoval se po celé Příčné ulici: „Co jste to za firmu?! Já si zajdu jen ostříhat konečky a mám na hlavě tohle! Však vy se z toho ještě budete zpovídat!“ Jelikož mu z jeho dlouhých vlasů zbylo jen slušivé mikádo (které na něm známe v odrostlejší podobě do dnes), které mu ovšem slušelo daleko více, ale nadělal kvůli němu tolik povyku. Proto mu začali všichni jeho kamarádi dělat naschvály a posmívali se mu za jeho posedlost vlastními vlasy. Vždy když prošel kolem zazněly narážky typu: „Nejsem rozcuchanej?“ nebo „Tak jakou barvu si mám dát dnes? Růžovou nebo modrou?“ Dodnes jsme vlastně nezjistili jestli si Snape někdy vlasy barvil.
Všichni by si na všechno zvykli, kdyby…….. nepřišel ten osudný den a vše se zhoršilo tak radikálním způsobem, že by to ani prof. Trelawneyová nemohla nikdy předpovědět. Jednoho odpoledne vycházel mladý Snape, student šestého ročníku v Bradavicích, z učebny lektvarů, už byl v polovině cesty do kolejní místnosti, ale vzpomněl si, že zapomněl na stole jeden velmi důležitý papír. S hrůzou v očích vykřikl : „Papír!“ a utíkal zpátky. Vešel do učebny, uviděl svůj papír s poznámkami a oddechl si. Když v tom si všiml ještě něčeho, co sedělo v rohu místnosti. Byla to dívka. Severu k ní šel, koukal se na ni, jelikož vypadal jako by spala, ale zjistil, že sedí potichu v koutku a pláče. Tehdy se Severu zachoval tak, jak by to nikdo nečekal. Klekl si k dívce a pohladil jí (jak jinak než) po vlasech. Dívka ucukla leknutím, ale vzápětí upřela své krásné velké hnědé oči na Severuse. Ten pohled byl pro něj osudným. Do roka a do dne se z této dívky a ze Severuse stal pár. Chodili všude spolu, po setmění se procházeli školními pozemky, někteří říkají, že byli až nechutně přeslazení (což si nedovedu moc dobře představit). Jednou údajně někdo načapal Severuse a Doubravku (tak se jmenovala) před vchodem do zmijozelské koleje, jak spolu cukrují a šeptají si věty typu : „Severe, ty můj sladkej čumáčku“ nebo „Doubi, já se bez tebe neobejdu, ani lektvar mi nejde připravit, když pomyslím na tvé krásné oči, které teď nejsou se mnou“ a podobně.
No ale teď nastává otázka, jak to, že když to byla tak velká láska mezi Severuse a Doubravkou je Severus bez manželky a ztratil dokonce skoro všechny své přátele? Odpovědi na tyto otázky se mi podařilo taky vypátrat.
Vztah Severuse a Doubravky trval dlouho a trvá vlastně dodnes, ale když byl Snape v sedmém ročníku, byl to rok, kdy byla vyhlášena soutěž o pohár tří kouzelnických škol. Jako reprezentantka Bradavic byla vybrána právě Doubravka. To jste měli vidět, jak na ni byl Severus pyšný a chodil s nosem ještě výš než obvykle. Dokonce i účes se mu ustálil na mikádu a nežaloval ani kadeřnictví, které za to mohlo. Všechno v soutěži probíhalo neskonale výborně, Doubravka se dokonce držela na prvním místě po dobu prvních dvou úkolů, a byla by pohár nepochybně vyhrála, kdyby po třetím závěrečném úkolu (byl nehlášený a jednalo se o to, že v noci všechny reprezentanty napadly Kluběnky a oni se s nimi museli vypořádat v noční hodině absolutně nepřipraveni, zde se mělo projevit i to, že hned při probuzení by správný kouzelník měl vědět kde má hůlku a když je třeba musí umět hned jednat) neskončila Doubravka v nemocnici pro kouzelné úrazy svatého Munga. Ono kuběnky nejsou nijak nebezpečné, ale pokud jich je velké množství, což ovšem taky není nebezpečné, pokud se vzpamatujete dostatečně brzy, aby vám kluběnky nepojedly všechny holuby. Ony totiž kluběnky pokud na ně nezbudou holuby a ony se jdou podívat do nosíku, jestli tak nějaké nezbyly a zjistí, že ne, tak začínají požírat sliznici a to už je potom horší. No, ne že by Doubravka neměla na to vypořádat se s kluběnkami, ale den předtím než šla spát si vzala lektvar „dlouhá noc výživného spánku“ . Kdo tento lektvar nezná, tak je to lektvar, který když si vezmete má účinnost přesně 10 hodin a poté se probudíte, ale dřív vás nedokáže nic probudit. Jste plně odpočinutí jako ještě nikdy v životě. No a tak se stalo, že Doubravka zaspala napadení kluběnek a ty se jí prokousaly celou sliznicí až do dýchacího traktu a ona není až do dnešního dne schopna sama dýchat. Je napojena na přístroje u svatého Munga, má poškozený i mozek, jelikož se jí kluběnky dostaly až do něj a kdyby ji nezachránili relativně včas, tak by ji mohly kluběnky sežrat celou. No a nebyl by to Severus, zamilovaný až po uši, kdyby za ní denně nechodil do nemocnice až do dnešního dne. Až tak velká to byla a vlastně stále ještě je, láska. Protože je na Doubravku docela nepěkný pohled, nechlubí se Snape všude svým milostným životem a mnoho lidí vůbec netuší jak to s ním doopravdy je. Severus Snape není bezcitný, jak by si někteří mohli myslet a ani není bez ženy. Dokonce se s Doubravkou vzali, ale to bylo až po napadení kluběnkami. Doufejme, že se milostný život Severuse Snapea naplní a nějakým zázrakem se podaří Doubravku vyléčit, i když to je nejspíš jen sen.
– ukápla mi slzička… :´(