S číslem 10 Andy Krásná, studentka Mrzimoru
Mýt či nemýt? Ptal se sám sebe Snape, když šel na rande. Když se umyji, tak to rande nestihnu, ale když se neumyji, tak tam budu smrdět. To by pak moje milá vykřikla ,,Shrek je bůh. I on smrdí míň než ty!“ Snape se znechuceně ušklíbl a raději se šel pokusit umýt v rekordním čase. Když se oblíkal, tak už byl zase v koncích. Nevěděl jakou barvu košile si má vzít. Růžovou nebo modrou. Nakonec usoudil, že je to stejně jedno, protože bude mít zapnutý hábit. Stoupl si před zrcadlo a posměšně prohodil : ,,Nejsem rozcuchanej?“ Vzal si ještě boty a přemístil se do cukrárny, kde se měl sejít se svou vyvolenou. Ta hned jak ho viděla, tak k němu běžela. ,,Severe, ty můj sladkej čumáčku“ Snapemu se tohle oslovení přímo hnusilo, ale pro ni to vždycky přetrpěl. Věděl, že to myslí dobře. Asi po deseti minutách se Snapemu chtělo hrozně na záchod. Zapadl to první prázdné kabinky a sedl si. Když si všiml, že už došel papír, měl už v míse hnědý kopeček a špinavou řiď. Papír!!! Řval na celý záchod, ale byl tam sám. Nikdo mu nepřišel na pomoc. No nic. Natáhl si kalhoty a znechuceně šel a sedl si zpátky na židli. Cítil se tak nepříjemně mazlavý a začal litovat, že si nedošel doma. Po hodince se zvedli. Amanda (jeho holka) ho zvala k sobě domů. Doufám, že tam má alespoň toaletní papír pomyslel si. Ale Amanda ho hned zatáhla do ložnice, tak neměl ani šanci jít na záchod. Došlo na to, až když Amanda hrábla rukou na jeho řiď. Znechuceně odešla do koupelny a Severu se šel utřít. Takhle trapně mu nebylo. Najednou se mu protrhl papír a on měl svou hnědou hmotu taky na ruce a zařval: ,,Co jste to za firmu?! Vyrábíte pěkně nekvalitní toaletní papír!!!“ řval si pro sebe. ,,Do roka a do dne vaší firmu zničím!“ Amanda všechno slyšela a bylo jí Severuse líto. Ale i přes to ho poprosila, aby se přemístil domů a nechal jí trošku času. Snape byl naštvaný sám na sebe. Řekl si, že by tohle ponížení nesnesl, a tak se s Amandou rozešel. Byl z toho sice smutný, ale nedokázal by se jí už podívat do očí. Večer ležel na posteli a díval se do prázdna. Nemohl na Amandu přestat myslet. Před očima měl stále její obraz. Myslel na ni kudy chodil a tak se stalo, že i Harrymu dal 50bodů za správnou odpověď na otázku. Harry byl vyvedený z míry, ale nic neříkal, aby si to Snape nerozmyslel,ale to se nestalo.Snapeovi se zřítil svět od základů,vždy byl tvrdý a neprostupný jako skála a jeho oči byly stejně jako jeho srdce ledové a bez soucitu. Tohle si alespoň myslel, nebo v to možná doufal.Nicméně Snape teď poznal, jak se mýlil.V životě udělal mnoho chyb, ale tahle byla ta největší. Sám tohle cítil. Říká se, že čas zahojí všechny rány, Snape tomu vždy věřil, ale teď se přesvědčil, že to tak není. Po mnoha týdnech utrpení,po mnoha probděných nocích začínal chápat,že čas nic nespraví. Naopak, bylo to jen horší, bolest se neustále zvětšovala. Vzpomínky na prožité chvíle s Amandou mizeli, avšak její tvář vystupovala z jeho myšlenek stále více.Téměř nejedl, nepil a nespal. Byl jako duše bez těla.Všichni ho litovali, dokonce i Harryho nenávist zmizela a vystřídalo jí pochopení a lítost.Jemu teď již bylo ale vše jedno. Sám věděl, že smrt by byla lepší než toto utrpení. Snape udělal poslední zoufalý pokus o záchranu. Připravil pro sebe nejsilnější lektvar zapomnění, jaký znal. Když Byl Lektvar hotový, Snape ho bez rozmyšlení vypil. Chtěl zapomenout, chtěl ukončit to nesnesitelné trápení. A skutečně lektvar zabral, ale jen na půl,ani nejsilnější kouzlo nedokáže zlomit lásku a tak Snape zapomněl. Navenek se stal stejným, jako byl kdysi, ale jeho sny mu zůstaly. Vídal v nich krásnou, ale nyní již neznámou dívku, která ho každé noci znovu a znovu okouzlovala svýma blankytně modrýma očima, bezelstným úsměvem, svými jemně růžovými rty.Věděl že ji zná…….ale nikdy si nemohl vybavit kdo to je a odkud?Vrátila se mu původní arogance, vzhled i chování, ale tento sen ho stále v duchu děsil. On tu ženu znal, ale i neznal. Jeden den říká se, že pouze jeden den v životě obyčejného člověka je opravdu šťastný. Není to ten pocit, když dostanete novou hračku nebo malé zvířátko. Je to pocit čistého štěstí, který se vám rozproudí po celém těle a neopustí vás. Navždy jím budete poznamenáni.Tento den se stal Snapeovi. Bylo to pondělí, na které nikdy nezapomene.Pro Snapea to byl den jako každý jiný. Ráno opět po tom snu o té ženě šel Snape na snídani. Po cestě rozdal pár školních trestů za nezavázané tkaničky u bot , nebo za nezastrčenou košili srazil pár bodů, takže byl věru spokojený. Snídaně byla výtečná jako každý den, říkal si vždy. První hodinu měl volnou a pak měl ty natvrdlé druháky. No ty se ještě možná něčemu naučí pomyslel si a vyšel ze vstupní síně na školní pozemky. Byl krásný slunný den. Na obloze byli jen krásné bílé mráčky, které vytvářeli obrázky zvířátek a slunce příjemně ohřívalo jeho zkřehlé ruce. Prošel celými pozemky a rozhlížel se kolem. Téměř nevnímal okolí a tak ho velmi překvapilo, když málem vrazil do vstupní brány na pozemky.Sakra……začal, ale už větu nedokončil. Za mřížemi stála nějaká osoba. Zaostřil přes mříže a to co uviděl ho málem porazilo na zem. Stála tam ona. Z masa a kostí. Ona, ne jako ve snu, ale skutečně stála na dosah jeho ruky. Nemohl tomu uvěřit. Jeho sen se stal skutečností.Vzápětí se však vzpamatoval a řekl „Kdo jste?A co tu pohledáváte?Toto jsou bradavické pozemky. Měla byste odejít!“.„Severusi“ začala žena jemně,, Já vím, že je to dlouho, ale prosím musíš mě vyslechnout“!„Prosím pusť mě na chvíli dovnitř, potřebuji s tebou mluvit, je to velmi důležité, prosím Severusi“řekla žena naléhavě„Jak už jsem řekl slečno, toto jsou pozemky bradavické školy, ani nevím kdo jste, natož abych vás pustil dovnitř“.
„Severusi……Ty…ty mě nepoznáváš? To jsem já Amanda. Přece jsi nemohl zapomenout“.
„Je mi líto slečno ale opravdu“začal Snape.
„Nééééééééé to není pravda zakřičela žena,Severusi to jsem já Amanda……Amanda“ zašeptala žena se slzami v očích „Prosím pusť mě dovnitř aspoň chvíli………“
Snape ani nevěděl proč to dělá. Vedla ho jakási tajemná síla. Přistoupil k obrovské bráně, vytáhl hůlku a švihl jí.
Ozvalo se zaskřípění a brána se začala otvírat.
„Severusi“vykřikla žena a dříve než stačil Snape stačil cokoliv udělat, skočila mu do náruče a políbila ho.
Celý svět se zatočil. Nebyl s to rozpoznat čas a ani prostor. Před očima se mu začali zjevovat vzpomínky. Zmateně mu kroužily v mysli. Jedna po druhé dopadali na své místo až………
„Amando“vydechl Severus.
Nic už však neřekl. Slova nebyla potřeba. Vzpomněl si, vzpomněl si na vše co se stalo.Něžně objímal Amandu.
„Amando já……“začal,ale Amanda mu přiložila prst k ústům „Teď není potřeba mluvit,na to budeme mít čas později……Teď je čas štěstí“zašeptala.
A Severu věděl že má pravdu,tohle byl čas štěstí…………štěstí.
