Vážení čtenáři, dnes se mi stala velmi zvláštní věc a rozhodla jsem se o ni s vámi podělit. Ráno, hned co jsem vstala, jsem zjistila, že můj oblíbený hábit už je značně ušmudlaný a potřeboval by vyčistit. Jelikož jsme momentálně neměla po ruce hůlku a nemohla jsem ji ani najít, rozhodla jsem se, že zjistím, jak funguje mudlovská pračka. Šla jsem tedy do sklepa, kde máme podobné mudlovské přístroje uložené, vyhledala pračku a následně návod k jejímu použití. Pravda, byla na něm už tak deseticentimetrová vrstva prachu, ale to mě nemohlo odradit od mého cílu, ověřit funkci tohoto stroje. Přečetla jsem si důkladně návod, dokonce třikrát, abych měla jistotu, že nic neopomenu a pak jsem se pustila do díla. Hodila, doslova, jsem svůj hábit do pračky, zavřela dveře a započala jsem hledat nádobku na cosi, co mudlové nazývají prášek na praní a aviváž. V dalším kroku jsem tedy nasypala prášek a nalila aviváž do příslušné nádobky, nastavila program podle návodu a zapnula. Marně jsem doufala, že to nejhorším mám za sebou. Jakmile jsem totiž zmáčkla knoflík pro zapnutí, pračka podivně zavrčela, rozsvítilo se červené světýlko a začala se do ní napouštět voda. Tak vám na to chviličku vyjeveně koukám a snažím se zachovat klid, když tu mě pojme panická hrůza, když se něco, o čem jsem se později dočetla, že se nazývá buben, začalo točit. A já vždycky myslela, že buben je hudební nástroj, bicí. No dál. Jak říkám, tak mě to vyvedlo z míry, že jsem se rozhodla, že bude nejlepší nechat pračku pračkou a být od ní raději co nejdál, pro případ, že by chtěla vybouchnout, či tak něco. Šla jsem tedy zpět nahoru a pustila televizi. K mé velké nelibosti, ovšem dávali pouze stupidní brazilskou telenovelu, ve které nějaká hysterická slečna celou dobu jen kňučela a škemrala. No uznáte, že to po 45 minutách tohohle, jsem byla navýsost znechucená a bylo mi už v podstatě jedno, co se stane jak s pračkou, tak s mým hábitem a konečně i s tou slečnou z televize. Takže jsem posbírala veškerou svou odvahu, pravda, trochu mi v tom pomohl nikotin a šla jsem se podívat, jestli nemáme zdemolovaný sklep. No co vám budu povídat. Přišla jsem tam, pračka si pohodově máchala a zrovna, když jsem si říkala, že tohle je vcelku fajn a že by to tudíž mohlo by ok, se ten pekelný stroj přepnul do nějakého jiného režimu a ten buben bláznivá se roztočil takovou rychlostí, že mi normálně lezly oči z důlků. Celý program trval asi dvě minuty, během kterých moje psychika prošla naprosto všemi fázemi od hysterie, přes domnění, že bych měla něco dělat, vždyť jsem přece čarodějka, až po naprostou agonii a smíření se s tím, že tenhle experiment buď pračka, můj, hábit, nebo já nepřežijeme. No a právě ve chvíli, kdy jsem se s tímto nemilým faktem smířila, pračka znovu zavrněla, červené světlo zhaslo a byl klid. Pocit úlevy, jež se mi rozhostil v hrudi, když jsem z ní po hodině nesnesitelných nervů vytáhla svůj hábit, nepotrhaný a dokonce čistý, vám snad ani nemusím popisovat.
Tolik tedy můj zážitek s mudlovskou pračkou, ze které jsem si vyvodila následující poučení: „Chceš-li prát v mudlovské pračce, nech to vždy na svých domácích skřítcích nebo měj po ruce uklidňují prostředky. Tvé nervy a zdraví jsou důležitější než čisté prádlo.“
Bella Stargens