Světlo jde po zdech,
bosou nohou po nich šlape,
houpe se a kymácí.
Mráz svírá náš dech,
dlouhou rukou na něj klepe,
dusí nás a vytrácí.
Život je jen spěch,
člověk po člověku šlape,
ničí jej a zatrácí.
Published by
Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)
Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.
View all posts by Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)
