„Střezte se dne, kdy se vaše sny splní.“
Vánoce v Bradavicích jsou jedny z nejkouzelnějších vůbec. Ve Velké síni padá sníh a vévodí jí obrovský vánoční stromeček, pod kterým každý najde na Štědrý den svůj dárek, v Prasinkách se pohybují rozverní trollové, kteří za úplatek v kartičkách nabízí trochu kejklí, cestovní agentura nabízí zájezdy dokonce na samotný jižní pól a Hanibalovo jezero je pokryto vrstvou ledu tak silnou, že se na něm dá bruslit.
Spousta studentů využívá volného prázdninového času k tomu, aby načerpala síly do nového školního roku, ale třeba i k tomu, aby vytáhla mudlovské sáně a zbrázdila v zasněženém Godrikově Dole nejeden kopec. Jsou však i tací, co až do poslední chvíle horečně popisují jeden svitek pergamenu za druhým, dokud jim oči neklesnou a v přeplněné svátečně laděné kolejní místnosti nenajdou cestu do říše snů.
V takové době je však také příjemné trávit čas v těch prostorách hradu, kam mohou všichni studenti bez ohledu na jejich kolejní příslušnost. Dopřát si s ostatními v klidu a míru několik partiček maškvorek je zábavnou výplní volného času. Tu další pak bezesporu tvoří samotné přemýšlení nad tím, co nás vlastně o Vánocích čeká.
Už za dva dny za námi dorazí trollí víla Fleutýnka se zabalenými a toužebně očekávanými balíčky. Minulý rok jsme z balícího papíru vybalili velmi barevné exotické ptáčky z dalekých krajů, ten předminulý nás zase potěšili letečtí vládci temnot, netopýři. Dá se tedy předpokládat, že i pod letošním stromečkem možná najdeme zvířátko, které se ubytuje v našem sovinci. „Doufám, že nám letos nadělí nějaký hezký přírůstek do sovince. Loni jsem s takovým darem byla moc spokojená a myslím, že by se to letos mohlo opakovat!“ přeje si i havraspárská prefektka, Arietty Liella Minette.
Na druhou stranu se četně objevují i jiná přání, neboť srdce každého z nás touží po něčem jiném. Jedno z nich vyslovila i známá zmijozelská bodohrotička, Veronica Narcissa Williamsová. „Mně by se líbilo, kdyby mi Fleutýna dala body. Otevřela bych dárek a z něho by se vyvalila hromada blyštivých smaragdů a vůbec bych pro to nemusela nic dělat! Ale dobře, jestli to má být něco pro normální zmijozelské studenty, tak pak asi králíčka jako zvíře. O toho bych už se určitě starala!“ povídá s úsměvem na rtech. Zda však obyvatelé hradu dostanou libovolného živého tvora nebo něco jiného, ví zatím jen Fleutýnka, která nám toto tajemství neprozradí dříve než 24. prosince.
Do té doby nezbývá než doufat, že studentům nebude naděleno něco, co si vyloženě nepřejí. Jsou mezi námi samozřejmě i tací, kterým udělá radost každá věc, byť to bude drobnost či bude postrádat využitelnou funkci, ale narazit můžeme i na ty, kteří mají jasno v tom, co pod stromečkem nechtějí. „Co bych v balíčku najít nechtěla, by byla učebnice o kulinaření, zkrátka kuchařka. Mě nad hrncem opravdu nikdo vidět nechce, pokud si váží svého zdraví,“ přiznává Veronica.
Na hradních chodbách je však možné zaslechnout i názor, že ve skutečnosti tak úplně nezáleží na tom, co je pod stromečkem, protože někdo si nepřeje… „Jo… baňku… patří tam totiž koule! Nechtěla bych je ale najít na stromečku, pokud budou pod ním, budou pravděpodobně rozbité a to už nevadí!“ směje se nebelvírská sedmačka Theresa Brendi.
Nejkrásnější na dárcích je pak však podle prefektek to, že si je studenti vyměňují i mezi sebou. A co je nejkouzelnější na Vánocích? „Na hradě se mi během tohoto dne nejvíce líbí atmosféra – každý je připravený na Vánoce, každý očekává dárek a skoro každý pak dárek pro někoho má. Což mi připomíná, že musím dneska ještě skočit koupit dárek na Příčnou! Největším kouzlem je pak bezesporu radost při rozbalování dárků. Od školy ho dostane každý, kdo se vybatolí z vyhřáté postele, ale dárek od kamarádů či někoho blízkého je jedna z nejsenzačnějších věcí tady na hradě,“ povídá Veronica a Arietty jí jen přitakává: „Na Vánoce se těším moc. Celkově mám ráda vánoční pohodu, taky tady na hradě moc ráda rozdávám dárky svým kamarádům. Asi nedokážu říct, co mi na atmosféře přijde nejhezčí a nejlepší, protože každá část má něco do sebe a kdyby něco chybělo, nebyly by hradní Vánoce kompletní.“
Vánoce jsou svátek, který se opakuje rok co rok. Proto je na místě se ptát i na to, zda těm, co na hradě žijí už spoustu let, nepřijde, že už jim nemají co nabídnout. Přeci jen – tradice se nemění, bradavický fond nemá na to, aby kupoval na každý rok nové ozdoby, a nikoho už nepřekvapí veškeré drobné maličkosti, které k Vánocům u nás patří. „Samozřejmě, že po těch letech je to jiné než na začátku, ale pořád jsou to kouzelné Vánoce,“ usmívá se havraspárská kolejní ředitelka, Lilien Emity Meissed, která se po chodbách hradu potuluje od roku 2009. „Vánoce na hradě jsou vždy tak kouzelné, jaké si je uděláme, stejně jako u mudlů. Já sama se vždy na Vánocích a vlastně i jiných svátcích snažím najít, co mi je na daném místě zpříjemní. Třeba posedět v havraspárské kolejní místnosti u stromečku společně s modrými studenty nebo zajít do Velké síně mezi obyvatele hradu. Očekávat příchod víly Fleutýny, připravovat vánoční překvapení… a podobně,“ dodá s úsměvem.
Nakonec je vždy na nás, jaký si 24. prosinec uděláme. Ať už zůstaneme v kolejní místnosti s hromadou cukroví či se odvážíme do Velké síně pro dárek a příjemné konverzování s ostatními, může nás potkat něco hezkého. Protože každá věc může být jako nějaké kouzlo. Šťastné, klidné a veselé prožití svátků vánočních!
Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea