Za setmělé noci stříháš mi peří,
tichounce, nůžkami z hedvábí,
ráno už nikdo neuvěří,
že létám v oblacích z hedvábí.
Skládám svá ztrhaná, zlámaná křídla,
tedy to, co po nich zůstalo,
včera jsem byla bílá víla,
dneska už jen málo, pramálo.
Promrzlýma nohama na tvrdou zem,
tam došlápla noha anděla,
maličká víla pod ní byla,
noha ji rozšlápla, zabila.
