Život určitě není úplně spravedlivý, ale věc, že ke každému nováčkovi přiletí jiná sova, to už ponechá v klidu jen málokoho…
Vše začalo už před několika měsíci. Pan Hugo Noodle (správce našeho rozsáhlého školního sovince) se vydal nakoupit krmení sovám na Příčnou. Jako správný chovatel zamířil i do Mžourova. O jeho návštěvě mi řekl přímo laskavý prodavač velkoprodejny…
„Ano, pan Noodle, mimo jiné i můj dlouholetý přítel, se tu zastavil. Pochválil nové sovy, popovídal si, a tak celkově jsme poseděli u máslového ležáku. Kromě historek ze všedního života mi svěřil i své největší starosti…,“ začal své vyprávění prodavač. „Nakonec z něj vypadlo, že za dva měsíce se budou posílat sovy nově (ne)přijatým studentům, a že si není jistý, jestli to staré školní sovy zvládnou.“ Prodavač se usměje a pokračuje: „Chvíli jsem přemýšlel, a pak mě to napadlo. Navrhul jsem Hugovi, že škole zapůjčím 50 nových kalousů, alespoň se proletí…“ A tak se problém vyřešil.
A jak to nakonec bylo? Třeba ke mně a dle mých skromných zdrojů (to víte, začínající redaktora jich moc nemá, kdo chce být mým zdrojem, nechť napíše vzkaz po jakkoli staré sově :-D) i dalším přijatým studentům létaly staré školní sovy, zatímco k nepřijatým spíše ti vypůjčení kalousi ze Mžourova (špatné zprávy se šíří rychleji – viz Romeo a Julie…). A tak nám sovy změnily život…
Ke cti školy nutno dodat, že všech 49 kalousů je zpátky v útulných klecích Mžourovské velkoprodejny (ten jeden se cestou zpět ztratil – asi za moc nestál, ti ostatní ale ano, proto je kupujte v Mžourově za 2-3-20).
Sovám (a kalousům) třikrát sláva!! 🙂
Hm, ztratil se? – Tak se mi zdá, že tobě tu zprávu o přijetí kalous donesl:) že to bude ten ztracený?:D