Zborcené harfy tón tak líně
bez zvuku napříč tmou se line
a tóny v uších hřmí tak tiše,
já usedám do temnoty plaše.
Chabou rukou stírám si slzy,
když přichází zas a nevěří,
že její vrba má taky trable,
o kterých nic ostatní netuší.
A úsměv na rty nalepím si
a černý háv letí do kouta,
a pak jak pláče poslechnu si,
v srdcebol a vrbu obuta.
