Oresta a Oliver McCollinovi – velkolepá svatba

Kdo nebyl v pondělí ve večerních hodinách ve škole, o mnoho přišel. Na plácku za hradem se totiž konala mimořádná událost, která se zde odehrává jednou za mnoho let. Nevíte? Tak vězte, že tou událostí byla svatba a my vám z ní přinášíme reportáž!

Je pondělní večer. Tváří se jako každý jiný, ale přesto bude pro dva lidi znamenat velký zvrat v jejich životech.

První hosté se tlačí před vchodem na plácek, ale ten je až do poslední chvíle zamčený. Pak konečně zámek povolí a svatební hosté vchází. V úžasu zapomínají zavírat ústa a z rukou jim vypadávají svatební dary, květiny a peníze. Plácek za hradem se změnil k nepoznání. Všude samé květy, vůně a světlo.

Jako první svatební host dorazila žlutá slečna Kim Sarah Reevesová. Působila trochu rozpačitě a hned zase kamsi zmizela. Jak jsme se později dozvěděli, jako svědek nevěsty jí až do poslední chvíle pomáhala s garderobou i s nervozitou. Z ní ale nervozita brzy spadla a měli jsme zpátky naši prostořekou Kim.

Další hosté se trousili po jednom, po dvou, až jich byl plný plácek, a při všem tom zdravení a obdivování rób to působilo, že jich je mnohem víc. Ale abychom vám je představili…

Svědkyně ženicha – madam Lilien Emity Meissed.

Čestný úkol vést nevěstu k oltáři byl svěřen do ruky pana Matthewa Whitecrowa, který jako jeden z mála podobný obřad absolvoval poměrně… dávno, a byl tedy jako jediný ženáč dostatečně kompetentní. A taky nejméně nebezpečný. Koule na noze je holt koule na noze!

A oddávajícím nebyl nikdo menší než sám pan řídící Nimrandir Elénére. Sám jeho impozantní zjev působil na ostatní jako bezová hůlka na Voldemorta. Vzhlíželi k němu s úctou a tajnou touhou se mu někdy vyrovnat.

Mezi hosty se velmi nenápadně vmísil ženich pan Oliver McCollin,

který, ač se snažil tvářit, že má všechno pod kontrolou, nervozitou jen svítil. Co chvilku bledl a hned zase rudnul, žmoulal si ruce a velmi nervózně pokukoval po dveřích, kdy se konečně objeví jeho vyvolená. To ale netušil, že si bude muset ještě chvíli počkat, protože slečna (ano, zatím ještě slečna) Oresta se zachovala jako správná nevěsta a se svědkem v patách dodržela tradiční hradní půlhodinku. Nutno ale přiznat, že jí to náramně slušelo!

Pan Nimrandir si zavolal ženicha k sobě, pokynem ruky usadil hosty a zjednal si klid a obřad mohl začít.

Atmosféra byla velmi emotivní. Trochu v hostech vzbudil zvědavost ženichův Zajícomut a dokonce padla domněnka, že by snad ženich měl zaječí úmysly, ale vše se ukázalo jako plané. Pan Oliver se hnal do ženění jako vodník do koupě nových hrnečků a Kim pouštěla hrůzu na každého, kdo by mu ženění snad chtěl vymluvit.

Pak se ve dveřích objevila slečna Oresta. Pan Matthew jí galantně nabídl rámě a dovedl ji uličkou až k oddávajícímu a ženichovi, kterému v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Hudba hrála slavný Svatební pochod od Mendelssohna a obřad započal.

Pan Nimrandir se zhostil svého úkolu velmi zodpovědně. Zbytečně se nezdržoval nějakými okolky, vlídně přivítal všechny přítomné, oznámil jim ve stručnosti, co se chystá, a hned se vrhnul na pana Olivera, takže vzápětí se ozvalo to kýžené „Ano, beru!“.

Slečna Oresta se sladce usmívala, poslouchala slova svého skoromanžela se zřejmým uspokojením, aby vzápětí její „Ano, beru!“ zpečetilo slib manželský.

Pan Nimrandir se pak ještě zeptal, zda někdo ví o čemkoliv, co by mohlo bránit v sňatku, ale pohled Kim každému zavřel ústa na tři západy.

Když se nikdo neozval (ačkoliv slečna Lilien měla jakési snahy, hned v zárodku zastrašené kousajícím jezevcem Kim), podepsali svědci pod bedlivým dohledem oddávajícího všechny dokumenty a mohlo se přistoupit k výměně prstýnků.

Vzápětí prohlásil pan ředitel důstojně hlubokým hlasem rozsudek… tedy… no však víte.

A svatebčané přicházejí gratulovat, kondolovat, obdivovat, ale hlavně se shánět po jídle pití a zábavě. Jak už to na takových svatbách chodí.

Svatební dort dostali i všichni ostatní do Velké síně. Zdál se být očarovaný, protože ač se z něj najedl celý hrad, neubylo ho ani kousíček. Naopak začal v konzumujících vzbuzovat zvláštní myšlenky. Tohle kouzlo bych zakázal!

Tím se s vámi loučím a běžím si taky něco vzít, než mi to ti hladovci všechno snědí!

Pro Denní věštec
Andrew Uroboros

A protože reportér a fotograf v jedné osobě zmizel v davu svatebčanů, aby uspokojil svůj bezedný žaludek, nezbývá, než se za něj s vámi rozloučit a konstatovat, že svatba se nadmíru vyvedla, novomanželé jsou šťastní a přemýšlí, kam pojedou na svatební cestu, no a my… my budeme přemýšlet, jak si ty dva teď ve Velké síni neplést. Každopádně jim přejeme vše nejlepší a ať jim láska vydrží po zbytek všech dní.

Pokud by vás zajímali i ostatní svatebčané, tady je máte.

Nicholas McElen