Kapky krve vznáší se v růžích zvadlých jako nebe,
kousky citů letí k zemi, jsou, co zbylo z tebe.
To všechno, co zbylo z nás,
to vzal navždycky čas
květy pian začnou hrát.
To všechno, co zbylo z nás,
už má navždycky čas
němé tváře začnou lhát.
Jako poprvé řekneš mi dnes, že prý jsem tvoje víla,
že prý jsem tvoje studna, ve které je všechna tvá síla.
A všechno, co zbylo z nás,
do saka posbíráš,
ledy květů začnou tát.
A dneska co zbylo z nás
zase do kupy dáš,
němé tváře půjdou spát.
– Docela cool