(Temná noc, bezdomovec spí v malé zapadlé uličce přikryt hvězdami. Kolem přechází malý plešatý muž studující jeho přikrývku. Hlasitě vzdychá.)
Vodprejsknou vašnosto, sou tu zbytečnej.
Prominou mě milej pane
jednu malou otázku,
chtěl bych vědět jejich názor
na pravdu a na lásku.
Co je to za kecy? Sou jehovista?
Jsem jen pouhý člověk pane,
zaplať pán bůh normální.
A mimo to, co je bohem?
Šedý oblak nad námi?
Co až oblak umane si,
že jsme dlouho na světě
a nás odtud vyzvedne si
jak kuličku v ruletě?
Vole už to nepijou, ani ředěný.
Maj na mysli pohár trpký,
co životem nazýván,
laskavý a slušný člověk
hrubě bývá nevítán?
Když mě tento pohár vyzve,
ať jeho dále piji,
že také jiní kolem mě
tak stejně jak já žijí,
mám-li být upřímný,
odvětil bych mu věru,
že mu na to na všecičko
já milostivě seru.
