Letní výjezdní seminář 2019: My jsme nevinní!

Vše začalo v úterý 6. srpna 2019, kdy se několik hradních studentů, pedagogů, zaměstanců a možná i pár mazlíčků (ne, ten nával myšek na svědomí nemáme!) přemístilo do mudlovského Újezdu u Brna, tedy do kouzelnického Honorova. Hned na začátek musím zmínit novou vymoženost Honorova, Kouzelnický krb! Ohromil nás už při příchodu a hrál v dalších dnech nemalou roli v naší zábavě, ale i při našem vysvobození. Ale vezmeme to hezky popořádku!

Hned první den nás organizátoři nešetřili, ač to na začátek vypadalo úplně jinak. Poté, co jsme zaplatili, odevzdali toaletní papíry a dostali magický předmět od Felisky a Silvinky se slovy „mějte to neustále u sebe“, jsme se rozprchli po pozemcích Honorova. Někdo hrál městečko Prasinky, jiní deskovky, další se procházeli po dvorku, houpali na houpačce… idylka. Předpokládané zahájení se mírně odložilo z důvodu čekaní na posledního úterního účastníka Paula Brewera. Bohužel se opozdil ještě více, než bylo pro organizátory přijatelné, a tak se začalo bez něj. Byli jsme přivítáni v Honorově a obeznámeni s chodem a pravidly celého pobytu. Když se ujali slova organizátoři Oliver s Kim, vypadalo vše ještě velmi přátelsky, sic nám určitý neklid mohlo dodat samotné téma letního semináře, Azkaban, ale na to jsme ani nepomysleli. Když vtom se jinak vždy nevinně vyhlížející slečna Kim vrhla na mou maličkost a mířila na mě svou hůlkou. Řeknu vám, byla ve mně malá dušička… ale nehodlala jsem se jen tak vzdát bez boje, však jsem předmět dostala… a spolu se mnou i všichni ostatní. A tak to dopadlo tak, že nám všem byly předměty zabaveny a my uvrženi do cel za přechovávání černomagických předmětů. Vůbec nebrali v potaz, že jsme nevinní, a zavřeli dokonce i pana ředitele, který o své nevině vykřikoval na každém kroku.

Okamžitě jsme vyfasovali číslo cely, kterým jsme si označili své spacáky, profil vězně, který celu obýval před námi, a číslo vězně, které jsme museli nosit na sobě. Doteď ani nevím, co přesně jsme to těsně po zatčení byli přinuceni podepsat…

A tak se z pouhé exkurze do Azkabanu stal „Útěk z Azkabanu“.

Ještě téhož večera přinesl pan ředitel tašku s výzdobou. Ovšem vyvěšena byla jenom část oné výzdoby, zbytek si musel počkat na druhý den, kdy náš pan Nejvyšší vymyslel zlepšovák.

Ranní program byl jasný, krom ranního výběhu několika nadšenců (no, jen se přihlašte!) nás čekala snídaně, tedy kolega Oliver ve svém letním speciálu tvrdí, jakou jsme neměli bídu, ovšem já musím oponovat, že o strávníky bylo postaráno s velkou péčí! (Strávníci děkují Silvince Honorové, Felisce Frobisherové, denním službám, restauraci U Kostela, nedalekému Penny a „vietnamskému“ krámku, že neumřeli hlady.)

Poté, co nám trochu slehlo, přihnali se naši dozorci, kolega Oliver se slečnou Kim… prostě Oliver s Kim, a že nás čeká Azkabanský labyrint. Prý potřebují, abychom zmapovali výskyt mozkomorů v okolí Azkabanu. S brbláním, že ani ve vězení nemá kouzelník klid, jsme vyrazili do víru Honorova hledat 12 mozkomorů. Některé jsme našli hned, jiné jsme hledali déle… třeba náš tým měl problém se Stalinem, i když byl několikrát jen kousíček od nás, holt špatný úhel pohledu. Ale největší oříšek byl Hitler, ten se neřád schoval přímo v honorovském sídle. Nakonec se všem podařilo zaměřit všech 12 mozkomorů a vznikly 4 krásné mapy. 1. místo si odnesly Eleonora, Lilien a Sylvia.

Když jsme se navrátili do svých cel, byli jsme znepokojeni! Děly se tam divné věci… věci měnily svá místa jen tak, nevysvětlitelné! Že by duchové?

Po obědě jsme měli chvíli pro sebe. Někdo hrál hry, někdo spal či setrvával na čerstvém vzduchu na houpačce. Avšak klid nemohl trvat věčně, a tak jsme se opět pod vedením dozorců přemístili do parku, čekala nás hra Po stopách vězňů.

Když jsme spatřili tu spoušť, mnoho slabších povah chtělo utéct… Všude byly poházené části bývalých vězňů, no pohled to byl strašlivý! A věřte nebo ne, byli jsme nuceni to sbírat a ještě kompletovat a vyměňovat… a pak kdo patří do Azkabanu, že?! A abychom to neměli tak jednoduché, mezi roztroušenými bývalými vězni byli i tací, co vůbec vězněni v Azkabanu nebyli. Ty jsme museli odevzdat Oliverovi, ten pak všechny odevzdané části vzal, a ty, kterých jsme se zbavili omylem, vrátil opět do hry roztroušením v další části parku.

Nejlépe si nakonec vedli Brianag, Eivli, Sylvia a Freddy, kteří udělali výhodnou výměnu a získali kompletní Dolores Umbridgeovou, která se skládala z 20 částí!

Jakmile jsme se vypořádali s bývalými vězni, byli jsme ještě proškoleni Oliverem v šifrách… něco jako by nám říkalo, že je budeme ještě potřebovat.

Večer nás čekalo Vymítání duchů, jelikož podezření z dopoledne se potvrdilo. Naše cely odmítali opustit duchové předešlých vězňů, a tak jsme byli opět vyhnáni do parku, kde jsme museli najít kouzlo, které by před smrtí bylo prospěšné našemu vězni, a poté osvobodit jeho duši. Při odevzdání kouzla nám organizátoři napsali potřebnou pohybovou formulku, a pak jsme nejdřív museli najít vhodné spoluvězně podle vylosovaného papírku. Například první spoluvězeň musel mít své číslo vězně dělitelné 3, druhý musel mít liché číslo, třetí musel mít číslo obsahující číslici 8 a čtvrtý musel být sudý. A samozřejmě byla spousta variant a kombinací těchto podmínek.

Když jsme si našli pomocníky, museli jsme s nimi secvičit synchronizované tleskání, dupání a luskání podle zadání od dozorců. Nejlépe si vedli Emily, NaSaŠí, Susan, Ywa a Paul, kteří pomáhali svým spoluvězňům jako diví!

Opět jsme si mohli dělat, co jsme chtěli. Musím a vlastně i chci vyzdvihnout Ywu od Roztodivných, která s sebou měla kytaru, a tak jsme díky ní mohli zpívat, ať už čistě nebo falešně, každý byl vítán. Velkou oblibu si získaly pottersongy.

A když jsme u těch muzinkatů, v následujícíh dnech se připojil Michael Jones se svým ukulele.

Po snídani nás čekal dopolední program pojmenovaný Spoluvězni. Vylosované dvojice byly za ruce svázány šátkem, a aby toho nebylo málo, opět jim bylo pohrozeno! A to tak, že jakmile se jim rozvážou ruce, budou jim svázány i nohy! Když jsme se společnými silami přepravili do parku, mohli jsme se dát do zápolení, tedy do plnění úkolů. Kreslení čárka po čárce, malování obličejů navzájem, skládání puzzlí či lodičky z papíru (kdo neuměl, byla mu uznána i vlaštovka), provádění slepého kolegy určitou trasou, napodobování bubáka z Harryho Pottera pantomimou a tak dále…

Společnými silami zvítězil Sysel, tedy Selina a Sylvia. Na druhém místě se umístila dvojice Eivli a Emily, bohužel si nevzpomenu na společné jméno, snad mě někdo doplní. A třetí místo obsadil NaSrandir, tedy NaSaŠí a Nimrandir. Nutno podotknout, že pan ředitel se dočkal více obměn svého jména… aneb sumec a bobr, kdo ví, směje se ještě teď. A vlastně nejen on, ale i jednotlivé koleje, další hradní obyvatelé… inu, kdo víte, podělte se s ostatními o tu srandu!

Již jsem zmínila, že i když dozorci tvrdili, jak se máme po stránce jídla špatně, nebylo tomu tak. Dokázala to i další hra, Hladoví vězni. Když nás dozorci vyvedli ven, měli jsme možnost nasbírat si nějaké to jídlo, něco na umytí či nějaké dobré čtivo. Ale pozor, nebylo to tak jednoduché. Když se nám podařilo něco takového získat, ještě jsme neměli vyhráno. Zbývalo propašovat to do cel. Lístečky, které znázorňovaly dané věci, jsme si tedy měli poschovávat (skoro) všude po těle a pronést přes dozorce Olivera a Kim, ti měli 3 pokusy, aby uhádli, kde dané věci pašujeme. Pokud uhádli, museli jsme jim vydat vše, co bylo na uhádnutém místě, co nenašli, odnesli jsme si do cel. Titulem nejlepšího pašovatele se může pyšnit tým ve složení Alisa, Eleonora, Emily a Paul.

Ještě před večeří nás čekal seminář, kterým nás provedla dozorkyně Kim. Naučila nás, jak hezky „švihnout a mávnout“, tedy jak správně používat hůlku a vyslovovat zaklínadla. Ne, že bychom to neuměli, ale prázdniny jsou v plném proudu a opakování je třeba.

Po večeři jsme odehráli připravené scénky na téma „Jak jsme byli zatčeni“. Jako vězni jsme neměli na výběr, tedy ať už si v hraní scének libujeme, nebo se třeseme jenom při pomyšlení na nějaké hrání, museli jsme! Vítěznou scénku si připravil tým ve složení Emily, Hannabell, Sooyeon a Susan. Kdy nás odrovnala „opilá Susan“ se svým „Hopity hop”. Scénka znázorňovala opilého kouzelníka, jenž srazí na svém koštěti jinou osobu na koštěti. Bohužel pro něj… byl to bystrozor.

Po odehrání scének jsme se odebrali do svých cel, nebo se venčili na dvorku. Každý jak chtěl, protože dozorci kamsi odešli! Když se setmělo, byli jsme Silvinkou a Feliskou zavolaní na dvorek k hořícím svícím. Prý se nás Silvince a Felisce zželelo a pomohou nám z vězení utéct, protože vědí, že jsme všichni nevinní! A tak nám zapálily svíčky a po dvou, aby to nebylo tak nápadné, nás pouštěly ven směrem ke hřbitovu, kde nás čekala „bojovka“.

Cesta to byla strastiplná. Všude tma, jen světýlko svíce (které mně a Sylvě zhaslo skoro na začátku), pár lamp a „tyčinka“, u které byl sem tam nějaký drobný úkol či pokyn, nám svítili na cestu. Šli jsme cestou necestou, obešli hřbitov, prošli dlouhou alejí, až nám svitla naděje, stačilo už jen pár kroků a byli bychom volní…

Když vtom se ozvalo: „Pouta na vás!“ A bylo to, dozorci Oliver s Kim nás do jednoho opět pochytali a dopravili do cel, kde jsme mohli zpytovat své svědomí.

Jakmile jsme se nasnídali, vrhli jsme se opět na dopolední program, tedy lépe řečeno: dozorci nás do něj vhodili rovnýma nohama. Čekalo nás cosi, co se skrývalo pod pojmenováním Očarování. Netrvalo dlouho a došlo nám, že pokud jsme nedávali pozor na semináři dozorkyně Kim, či máme krátkodobou paměť, jsme v háji. V týmech jsme měli najít černokněžníka, správně ho pojmenovat a určit kouzla, kterými ho lze znešknodnit. 20 černokněžníků se schovávalo po celém parku, nejdříve mohl do terénu vybíhat pouze jeden člen týmu, ovšem když dozorcům došlo, že by to bylo na dlouho, povolili dva. Co si budeme povídat, zapamatovat si číslo daného černokněžníka, správně ho pojmenovat a ještě v paměti udržet správná kouzla, nebylo úplně jednoduché. Nakonec si nejlépe vedl tým ve složení Susan, Ywa, Michael a Lilien.

Sotva jsme se vrátili zpět do Azkabanu, byli jsme obeznámeni s tím, že na odpolední program se máme dostavit o něco dříve. Už v tu chvíli nám mělo být jasné, že tu něco nehraje. A taky že ne, čekala nás za odměnu akce zvaná Na propustce. (A jestli vás udivuje, že jsme byli odměněni za útěk z předešlého dne, mám pro vás odpověď od dozorců: „Inu, dnes je čtvrtek a včera byl pátek.“ Přeberte si to, jak chcete.)

Propustka znamenala přenesení 4 týmů mudlovským autobusem do okolních vesnic: Měnín, Bošovice, Křenovice a Šlapanice. Byli jsme ponecháni napospas cestování, horku, třem obálkám s úkoly a jednomu jablku. Různorodost úkolů neznala meze: focení selfíček (Nebelbrachovo poprvé), chození pozpátku, debatování o nevině, zpívání, sbírání razítek, hra slovního famfrpálu a v neposlední řadě výměna jablka… Nejeden tým se po výsadku posilnil v nějakém tom mudlovském pohostinství.

Když se všechny týmy sešly v pořádku zpět v Azkabanu ve svých celách, mnoho z nich nadšením jen sálalo a nechápalo, že se vzdaly pohodlí cel a vydaly se na propustku za odměnu. Možná jsme putovali déle, než bylo předpokládáno, ale bylo to daleko a bylo horko!

Vzhledem k pozdějšímu návratu některých týmů a únavě, kterou mnoho vězňů vyzařovalo, byl upraven večerní program. Jak tomu bývalo už zvykem, přečetly se vzkazy z krbu a za úkol jsme dostali do zítřejšího rána nakreslit obrázek, který bude znázorňovat naši osobu… tedy autoportrét.

Když byl pan ředitel přesvědčen, že zvládne nápor otázek. započalo tradiční konkláve. Zápis si můžete přečíst v článku od Narcisse Cinerey.

Poslední den programu toho sliboval hodně. Hned dopoledne jsme využili umění, které nás naučil na svém semináři Oliver, a byli jsme vhození do šifer, dozorci by však mluvili o Cestě za spásou. Byly tam věci jednoduché, byly tam ale i zákeřné. Díky zákeřnosti na předposlední šifře málem uniklo prvenství týmu NaSaŠí, David a Narcisse, ovšem nedali se a vyhráli. Druhý tým byl nakonec v uskupení Emily, Michael a Lilien. Jakmile jsme rozluštili poslední šifru, která nás nabádala odeslat krbem své portréty na Ministerstvo, svitla nám naděje. Možná se odsud přeci jen dostaneme!

Po obědě přišel ten správný čas. Všichni uvěznění se totiž vydali na Ministerstvo kouzel bojovat za svou nevinu. Cesta ven byla na spadnutí! Ovšem pokud jste někdy byli na nějakém úřadě, musí vám být jasné, že to nebylo jen tak… byrokracie, hořká byrokracie… sem a tam, tam a sem a zase zpět, z toho by se kouzelník zbláznil.
„Zde je okénko minus 111, vy musíte k okénku 111.“
„Teď běžte k okénku 13.“
„Vy jste zase tady a chcete okénko CVII, ale to je nyní zavřeno, musíte počkat! Nerušte mě, zrovna odpočívám!“

Nakonec však i přes menší zádrhely byly potvrzeny všechny propouštěcí formuláře a mohlo se jít slavit, čekala nás Slavnost osvobození. Tedy samozřejmě až poté, co jsme se hodili do gala a vše se přichystalo… hlavně tedy jídlo.
Slavnost byla plná potlesku, projevů, pochval, ale objevilo se i malé pokárání ohledně dodržování čistoty umýváren a vynášení košů, to si musíme do příště lépe ošéfovat. O dokonalosti programu, který si připravila Kim s Oliverem, nemůže být pochyb, o tom svědčí i jejich odměna: krásný a hlavně moc dobrý dort made in Honorov od Silvinky a Felisky.

Po projevech přišel zpěv školní hymny a poté hostina. Následně se začalo rozléhat volání: „Vemte si lžičku a pojďte ochutnat dort!“ To se totiž Kim s Oliverem pustili do své odměny a hodlali se rozdělit s ostatními.

A mimochodem, pan ředitel má vroubek u modré koleje a především u modré primusky… Havraspár nedostal školní pohár! Byl pouze nahrazen jakousi modrou lahví, to bude muset pan ředitel dlouho žehlit.

Jako třešničku na dortu si Kim s Oliverem připravili tento „fotorámeček“. No, jak to tam panu Nebelbrachovi sluší, že?

Následovalo dlouhé focení a poté (podle Olivera zkorumpovaná) tombola. Vyhrával především sadu „pro pány“ a jiné blbůstky místo vysněného destrukčního deníku či puzzlí… ještěže měl své výhry „pro pány“ komu věnovat.

Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když prohlásím letní výjezdní seminář v Honorově 2019 za velmi vydařený. Nyní už se můžeme těšit, co nám přichystá rok 2020. Těšíte se?

Pro Denní věštec
Lilien Emity Meissed