Arietty Liella Minette: „Dalšího Snaživce už ke svým dvěma kouskům nepřidám.“

Denní věštec: Setkáváme se na sklonku prázdnin. Jak sis je užila po perném školním roce?

Arietty Liella Minette: Prázdniny jsem si užila moc! – zasní se – Po náročném roce po všech stránkách jsem delší volno potřebovala. Přestože nešlo vždy o volno ve smyslu flákání, rozhodně bych řekla, že se mi povedlo odpočinout si a nasbírat nějaké ty síly především k mudlům.

Denní věštec: Minulý školní rok jsi zastávala funkci primusky, šéfredaktorky Corvina Declaratio a k tomu všemu se ti podařilo podruhé dosáhnout titulu Snaživec roku. Nebyla kumulace těchto důležitých funkcí až moc velkým soustem? Udělala bys to s klidným svědomím znovu? Která část roku byla nejnáročnější? A kolikrát jsi chtěla se vším seknout? Co tě motivovalo to všechno nevzdat?

Arietty Liella Minette: Je pravda, že uplynulý školní rok jsem na svých bedrech nesla více, než co jsem čekala na jeho začátku. Jediné, s čím jsem z jmenovaného loni na začátku roku počítala, byla pozice primusky, post šéfredaktorky a hrocení se pak tak nějak prostě… stalo. Na začátku roku měl Corvinus v čele novou a velmi nadějnou šéfredaktorku, ta se však rozhodla z funkce odstoupit, což jsme se slečnou kolejní sice chápaly a respektovaly, ale rozhodně se nejednalo o něco, s čím bychom počítaly. Nakonec jsme se shodly na tom, že není v průběhu roku, kdy jedeme na pohár, čas na to, abychom narychlo zaučovaly úplně nového člověka. Corvina jsem tak dočasně přebrala já s tím, že jsme se s madam Lilien domluvily, že mi bude pomáhat Hetty, zároveň se tak postupně mohla v CD zaučit a o prázdninách jej převzít.
No a hrotit jsem začala vlastně taky dost omylem. Na začátku roku byl boj o pohár poměrně napínavý a já zkrátka chtěla kolej podpořit, jak to jen šlo. Zároveň mě výuka opět nesmírně chytla, začala jsem úkoly psát s velkým zápalem a stíhala jsem je sepsat rychle. Tak jsem si řekla, že si zkusím vzít předmětů víc a dopomůžu tak koleji k dalšímu poháru. Určitou roli hrál zcela jistě také fakt, že zastávám názor, že by vedení mělo jít spolukolejníkům příkladem a snažit se pro pohár udělat své maximum. Nechtěla jsem v tom tedy mé milé modré „nechat“ a opřela jsem se do toho se vší silou. Zároveň jsem do loňského školního roku šla s tím, že se bude na 99 % jednat o můj poslední v roli primusky. Nechtěla jsem na postu zůstávat za každou cenu, síly ubývaly a já věděla, že ani u mudlů už nebudu mít tolik kapacitu věnovat se hradu jako dříve. Nechtěla jsem tedy další rok zůstávat na postu primusky, když jsem věděla, že někdo mladší ji může zastávat s větším množstvím sil. Možná i proto jsem se nakonec rozhodla dát do toho všechno a pomoct tak koleji, jak nejlépe jsem dokázala. Vzhledem ke všem faktorům, které v mé situaci hrály roli, si nemyslím, že by se jednalo o příliš velké sousto, které bych nebyla schopná zvládnout. Byla to výzva, nebylo to snadné, ale udělala jsem vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a zpětně to hodnotím pozitivně.
Nejmenším problémem bylo paradoxně asi samotné hrocení, to mi letos šlo skutečně dobře. Nejnáročnější bylo nejspíš období těsně po převzetí Corvina a pak ke konci roku, kdy toho najednou bylo hodně i u mudlů.
Se vším seknout v dlouhodobějším měřítku jsem úplně nechtěla, přede mnou byla vidina odpočinku a chtěla jsem pro kolej udělat maximum. Nejspíš takové chvilky ale nastaly, každopádně rychle jsem se z nich otřepala a určitě se nejednalo o období jako spíš o momenty, po kterých jsem seknutí s čímkoliv velmi rychle zavrhla.
Motivoval mě především pocit toho, že všechno dělám pro Havraspár a až ten rok skončí a podaří se vše dotáhnout do zdárného konce, budu moct odejít na odpočinek s tím, že jsem poslední rok ve vedení udělala všechno pro to, aby se havrani měli dobře a byli v koleji spokojení. Takže asi tak. – usměje se a oddechne si po tak dlouhé odpovědi –

Denní věštec: Jak vypadalo během školního roku tvé hradní kolečko? Jakou část dne jsi obvykle měla vyhrazenou pro Hogwarts? A „musela ses“ hradu často věnovat i v čase, který pro něj nebyl vyhrazen?

Arietty Liella Minette: Obecně jsem se hradu věnovala ve chvilkách, kdy to pro mě vzhledem k povinnostem u mudlů bylo možné. Nejčastěji to byl asi klasicky večer, ale snažila jsem se využít také volné chvíle během dne, kdy bych se jinak poflakovala. Na úkoly jsem měla vyhrazený především čas při cestování vlakem, kde jsem neměla internet, pokud jsem zrovna měla čas a internet, většinou jsem se věnovala spíš funkcím. Pravděpodobně se během roku vyskytly chvíle, kdy jsem se věnovala hradu nad rámec toho, co mu bylo vyhrazeno, snažila jsem se to však dělat minimálně a myslím, že to se mi dařilo. U mudlů jsem dost zaměstnána všemožnými aktivitami a pobývat na Hogwarts nad rámec svých možností by se mi mohlo dost vymstít, což se naštěstí nestalo.

Denní věštec: Byl druhý útok na Snaživce roku snazší? Na jednu stranu jsi už věděla, do čeho jdeš, na druhou stranu se určitě trochu omezil výběr předmětů. V rozhovoru, který jsi poskytla pro Denní věštec po získání svého prvního Snaživce roku, jsi uvedla, že tě Snaživec nenaučil si lépe rozvrhnout čas a začít si věci plánovat, jak jsi původně doufala. Naučil tě to druhý boj?

Arietty Liella Minette: Druhý boj o Snaživce byl určitě o dost snazší. Je otázka, čím to skutečně bylo, ale v uplynulém roce pro mě byl Snaživec prostě opravdu zábava navíc, kterou jsem si většinu času užívala a moc mě to bavilo. Věděla jsem, do čeho jdu, kde jsou mé silné a slabé stránky, na co si musím dát pozor. Předmětů jsem na výběr sice měla méně, ale až taková hrůza to nebyla, nakonec jsem si vybrat zvládla a v podstatě všechny předměty mě zároveň bavily.
Nevím, jestli mě Snaživec naučil si lépe rozvrhnout čas, ale určitě už zvládám time management lépe než před dvěma lety. Osobně si myslím, že za to mohou spíš náročnější podmínky u mudlů než Snaživec, ale i on nejspíš nakonec přispěl k tomu, že plánování zvládám lépe. Většinu času jsem úkoly stíhala psát hezky a myslím, že mi pomohlo především to, že jsem si prostě nemohla dovolit v čase vyhrazeném na úkoly prokrastinovat, protože jindy bych neměla šanci to stihnout.

Denní věštec: Byla snaha o nějaké tabulky a plánování, nebo jsi to rovnou zavrhla jako ztrátu času? Jak se dařilo pracovat průběžně a kolik úkolů zůstávalo na konec termínu? Zkoušela jsi třeba nějaké strategie typu dělat jeden den soutěže, druhý den třeba zase jen výuku? Které se osvědčily?

Arietty Liella Minette: Tabulky a plánování mi při minulém boji nevycházely a spíš mě demotivovaly, takže jsem tomu dala volnější průběh. Měla jsem na psaní úkolů zkrátka vyhrazené bloky času a snažila jsem se jich za tu dobu udělat co nejvíc. Většinou to vycházelo dobře, stíhala jsem mnohdy i víc, než jsem od sebe čekala, což bylo povzbuzující. Abych řekla pravdu, poměr, jak se mi dařilo psát úkoly během termínu vs. co zůstávalo na konec si najisto nevybavím a nedohledám ho, protože tím, že jsem úkoly psala do Wordu, jsem jich pak odesílala hodně najednou třeba až právě ke konci termínu, přestože byly hotové dřív. Celkově si ale myslím, že většina byla hotová spíš v průběhu a o termínovém víkendu jsem dodělávala asi méně úkolů, do kterých se mi v průběhu termínu nedařilo nic moc vymyslet. Soutěže jsem klasicky dělávala většinou ve večer jejich ukončení, protože jich nebývalo tolik, abych tenhle systém, který mi fungoval, musela měnit.

Denní věštec: Dokázala bys odhadnout, kolik hodin denně jsi na hradě v průměru strávila? Bodohrotiči dob minulých se museli obrňovat proti rýpancům o neefektivně stráveném času a podivné závislosti. Ustoupily už tyto tendence, nebo jsi občas mezi slovy podpory slyšela něco podobného? Myslíš, že čas, který jsi u hrocení strávila, byl čas efektivně využitý? Neměla jsi někdy třeba výčitky, že bys ten čas mohla strávit jinak?

Arietty Liella Minette: Pro mě bylo hrocení, které jsem si vyzkoušela 2×, jednou z nejlepších lekcí do mudlovského života a rozhodně z těch zkušeností těžím. Ono se to nezdá, ale člověk se toho v průběhu hrocení naučí mnoho o sobě, o tom, jak nejlépe funguje, jak rychle psát, jak rychle přemýšlet, jak se rychle a efektivně rozhodovat tak, aby u úkolů nestrávil mládí. Času stráveného hrocením tedy určitě nelituji, ráda říkávám, že hrocení pro mě bylo takovým velkým kurzem rychlopsaní a rychlopráce, díky kterému mám určitou výhodu například při psaní nejrůznějších prací do mudlovské školy. Daří se mi je totiž psát poměrně kvalitně a zároveň mnohem rychleji třeba ve srovnání s mudlovskými spolužáky, za což zcela jistě z velké části vděčím hrocení.
Co se týče rýpanců, asi jsem to obecně moc nevnímala. Věděla jsem, proč to dělám, že z toho těžím, a to mi stačilo, takže i kdyby se rýpalové našli, nevzala bych si jejich poznámky k srdci, protože pro mě to smysl mělo v mnoha rovinách.

Denní věštec: Vždycky jsem si ze svého laického pohledu myslela, že v boji o Snaživce roku je lepší zimní školní rok – psaní spousty úkolů lze obhájit dlouhými podzimními a pak i zimními večery. Ty jsi oba své tituly vybojovala během jara a léta. Je to náhoda, že tak vyšly lépe Tvé časové možnosti, nebo třeba i strategie? Např. že je v létě menší konkurence?

Arietty Liella Minette: Já se k oběma Snaživcům dostala svým způsobem náhodou, ale oba Snaživci měli jeden společný spouštěč – snaha o pomoc koleji v boji o pohár. Vzhledem k tomu, že Havraspár v zimních letech spíš odpočíval po letním boji o pohár, řekla bych, že jsem v tom s modrými byla za jedno a chtěla jsem svůj čas i v tomhle ohledu využít tak, aby z bodů těžila v první řadě především kolej, což se mi v obou letech povedlo. Takže bych neřekla, že šlo o lepší časové možnosti, spíš přizpůsobení se v roce, kdy se Havraspáru má pomoc více hodila.

Denní věštec: V posledních letech Snaživci nepřesahují hranici 10 000 bodů. Myslíš, že tam ještě rezervy jsou, nebo už skladbou soutěží (např. že jich je třeba méně) nyní takových bodových výšin nelze dosáhnout? Jak moc bolela skutečnost, že se Ti o kousek nepodařilo přesáhnout své první vítězství?

Arietty Liella Minette: To je dobrá otázka. Nemyslím, že by nebylo možné těch výšin dosáhnout, pokud člověk hrotí poprvé, pokud by se jednalo o několikáté hrocení v řadě, tehdy už by to asi možné nebylo. Podle mě je to hlavně kvůli tomu, že není tak velká konkurence – většina studentů se nebude za každou cenu snažit získat přes 10 000 bodů, když kolej vyhraje pohár a oni Snaživce i s méně body. Hrotičů je celkově čím dál méně, hranice se posouvají stále níž, možná už se zkrátka nejedná o něco, po čem by velké množství mladších studentů toužilo a ti starší už většinou roky hrocení mají za sebou.
Je pravda, že jsem svůj rekord chtěla pokořit, na druhou stranu to moc nebolelo. Mudlové měli přednost, kdybych získala více bodů na úkor svého mudlovského života, rozhodně bych spokojená nebyla. Měla jsem také méně předmětů a to o dost, takže celkově jsem podle mě podmínky k hrocení dokázala využít lépe než při prvním Snaživci, což je milé si uvědomit a znamená to pro mě více než reálné bodové překonání sama sebe.

Denní věštec: V počtu Snaživců ses dorovnala Jane Mooren. Teď už zbývá „jen“ Cerridwen Lowra Antares. Bereš ji jako nepokořitelnou legendu, nebo si na ni taky brousíš zuby?

Arietty Liella Minette: – zasměje se – Neřekla bych, že se jedná o nepokořitelnou legendu, přestože pravděpodobnost, že ji někdo překoná, se rok od roku dle mého názoru snižuje. Ale pokud se najde někdo s velkou zálibou ve výuce a spoustou volného času, tak to třeba zvládne, kdo ví? – pokrčí rameny – Já to ale určitě nebudu. Už druhého Snaživce jsem neplánovala, a kdyby mi o něm někdo před rokem řekl, poslala bych ho nejspíš ke sv. Mungovi, každopádně jsem si dost jistá tím, že dalšího už ke svým dvěma kouskům nepřidám. Výuku mám moc ráda, ale mudlové jsou přednější a hrocením jsem se naučila za ty dva roky už dost na to, abych potřetí nemusela pokračovat. Takže můžu jen držet palce mladším a šikovnějším, třeba se to přeci jen někomu povede, já si však budu v klidu užívat to, co mám, a za dalším titulem se hnát nebudu, to můžu slíbit. – usměje se –

Denní věštec: Poslední tři Snaživci roku skončili v Havraspáru. Myslíš, že má Havraspár adepta na to, aby titul v koleji udržel? Koho bys takto veřejně povzbudila? Máš nějaké tipy, kdo bude bojovat / měl by bojovat příští rok třeba i z jiných kolejí?

Arietty Liella Minette: Na to, že Havraspár roky mezi Snaživci své vítěze neměl, se nám to poslední roky rozhodně obrací k lepšímu. – kývne – Havrani jsou šikovní a talentovaní, zcela jistě je v koleji řada těch, kdo by na to měli a mohli by to zkusit. Titul bych určitě přála Ise za to, jak letos mákla, naše prefektka Aimée by na to určitě taky měla, Hetty taky prokázala, že je při sběru bodů šikula, a určitě by se našla spousta dalších talentovaných modrásků, kteří by si boj o titul měli vyzkoušet a zrovna mě jejich jméno nenapadlo. Pokud bude mít člověk motivaci a snahu ten titul získat, určitě věřím tomu, že se to může povést komukoliv, a o to víc Havraspárským, kteří jsou často milovníky znalostí! No a mimo Havraspár bych Snaživce úplně nejvíc přála mé milované žluté Mandy, která sice právě pobývá v mrazáku, ale je pro mě největší hrotičkou i bez titulu. U té jsem si naprosto jistá tím, že kdyby hrocení dala ještě jednu šanci, konečně by to vyšlo!.

Denní věštec: Po nástupu Narcisse Cinerey do vedení Denního věštce jsi byla pověřena správou bloků. Co tato funkce obnáší, jak ses s ní sžila? Je to náplast za opuštěný post šéfredaktorky Corvina Declaratio?

Arietty Liella Minette: Funkce obnáší správu bloků. – směje se – Většinou je mým úkolem kontrolovat dokument s bloky, opravovat případné překlepy a rozhodovat o jejich vkládání. Samozřejmě také sama bloky píšu, zvažuji různé blokové zajímavější akce, které by se daly v této oblasti v Denním věštci spustit, případně přemýšlím a rozhoduji o tom, jestli je čas dát dohromady nějaké tematické bloky a případně jaké. Je to práce milá a nenáročná, neřekla bych, že je to náplast za opuštěnou funkci, protože tam jsem náplast nepotřebovala, spíš jsem jí sama dočasně byla. – směje se – Ale je fakt, že na Hogwarts mám po opuštění vedení více času, který mohu využít třeba právě jako vedoucí blokařka. Každopádně v Corvinovi zatím zůstávám na neoficiální pozici zástupkyně šéfredaktorky, abych mohla případně pomoct, kde je potřeba, přestože součástí vedení už nejsem.

Denní věštec: Kde vidíš svou postavičku za 4 školní roky? Teoreticky by to zase vycházelo na dalšího Snaživce. – culí se – Opravdu ne?

Arietty Liella Minette: Opravdu ne. – ujistí Vicky s úsměvem – Zatím nedokážu odhadnout, kde budu za čtyři školní roky. V hlavě mi proběhlo mnoho scénářů, některé reálnější, jiné méně, avšak jak to nakonec všechno dopadne, ukáže čas. Zatím si budu užívat volna, a až mě to přestane bavit, třeba se pohnu někam dál. Snaživec už tím dalším pohybem ovšem skutečně nebude. – mrkne –

A to byla poslední otázka. Co dodat? Rozhovory se Snaživci roku jsou pro mě jedny z nejzajímavějších, které se v Denním věštci objevují. Noviny už léta používají osvědčenou šablonu otázek, koneckonců prošla jí už i sama Arietty. O to větší čest pro mě byla možnost nyní Arietty položit ty své. Krom toho jsme také stihly během rozhovoru opravit chybku v jednom z bloků Denního věštce. Inu, Arietty umí využít čas opravdu efektivně!

Milá Arietty, děkuji, že jsi mě nechala nahlédnout nejen do světa velkých bodohrotičů, kam už vždycky budeš patřit, ale i do toho svého vlastního. Jeden by mohl říct, že moje redaktorská práce byla tentokrát naprosto mizerná, když jsem po dlouhé době vystřihla tak mírumilovný a klidný rozhovor bez toho, aniž bych významněji poukazovala na slabá místa své respondentky, ale ujišťuji vás, že nebyla. Arietty slabá místa prostě nemá!

Pro Denní věštec
Vicky Charmant