Vánoční rozhovor s Barbarou Arianne Lecter nejen o Vánocích

S madam Barbarou jsme se sešly jednoho chladného prosincového večera U Tří košťat…

Beteramis Athenodoros: Dobrý den, madam, na úvod mi dovolte poděkovat, že jste si na mne udělala čas, velmi si toho vážím. Zadání mého článku zní „vánoční rozhovor“, a tak se vás chci nejdříve ze všeho zeptat na váš názor na tyto „svátky nadšenců“, které nás za pár dní čekají – máte Vánoce ráda?

Barbara Arianne Lecter: – proplete prsty a vypadá zadumaně – Víte, Vánoce mám i nemám ráda. Líbí se mi jako svátek klidu, pohody, míru, to, jak jsou lidé o Vánocích spolu… ale to, co z nich udělala dnešní doba… – zamračí se – Hektické, nepříjemné, komerční…

Beteramis Athenodoros: – přikyvuje – Ano, člověk aby hledal, kam se podělo jejich kouzlo… Nacházíte ho alespoň u nás na hradě? Nebo jste i tady v hekticky nepříjemném zápřahu?

Barbara Arianne Lecter: V zápřahu jsem co 14 dní. – mrkne – Ale tak už to s termíny bývá. Kouzlo hradních Vánoc na mě dýchne ve chvíli, kdy se ve Velké síni objeví stromeček s dárky, když po chodbách voní od skřítků z kuchyně cukroví a kdy ze stropu v Síni poletují sněhové vločky. Je škoda, že už po hradě nechodím s hlavou v oblacích. Možná je to tím, že se hrad a jeho obyvatelé mění, a tím se mění celková atmosféra, kterou přestávám stíhat. V těchto chvílích se pak „uklidím“ do lesa. Zrovna se chystám s jednou skupinkou dobrovolníků jít ozdobit pár stromků pro zvířátka…

Beteramis Athenodoros: Ach, vždyť mi berete další otázku takřka z úst! – nadšeně vypískne – Jak se slaví Vánoce v lese? Povídejte. Připravujete nějakou speciální štědrovečerní hostinu pro zvířátka? Nebo třeba pro kentaury? – zubí se od ucha k uchu –

Barbara Arianne Lecter: – začervená se – V lese se snažím doplňovat krmelce, aby měla zvířátka co jíst, když napadne sníh. Zdobíme stromky, většinou sušeným ovocem, a po otvírání dárků na hradě jdu posedět ještě se svými přáteli z lesa. Mezi ně patří jak stálí obyvatelé lidští, tak i magičtí. Vždy je to velký zážitek. Škoda, že to není pro oči všech na hradě. Ale třeba jednoho dne… Kdo ví!

Beteramis Athenodoros: Ach, to bych chtěla vidět… – zasní se – Zmínila jste skupinku dobrovolníků, se kterými půjdete zdobit stromky, to bude klasická výprava, nebo spíše něco soukromého? Je vůbec o nějaké vánoční výpravy zájem, nebo vám hradní obyvatelé dopřejí pár dní klidu?

Barbara Arianne Lecter: Půjde o klasickou výpravu v rámci koleje. O výpravy je zájem stále, i v prosinci, takže nějaká zimní „dovolená“ nehrozí. – zazubí se – To, že je les trochu přemrzlý, vlastně ani nikomu moc nevadí. Jediná doba, kdy opadává zájem o výpravy, jsou letní prázdniny.

Beteramis Athenodoros: Ono to je určitě i dobře, aspoň máte ochotné pomocníky… Povídá se, že ten velký vánoční strom, který máme o Vánocích ve Velké síni, nepochází od trollů z Prasinek, ale z našeho lesa. Zajišťujete ho vy? Včetně kácení a odtahu do Velké síně? – soucitně se na madam podívá –

Barbara Arianne Lecter: – pokývá hlavou – Loni jsem stromek vybírala v rámci jedné z výprav já, letos se toho ujala kolegyně Monny už někdy ke konci listopadu. Jakmile stromek vybereme, pověříme pak skřítky, kteří už si se stromkem poradí. Záda lesníků tak zůstávají aspoň v tomhle ohledu ušetřena. – zazubí
se –

Beteramis Athenodoros: Tak to nezní tak děsivě. Každopádně jménem hradních obyvatel za výběr děkuji, stromek asi ještě nikdy nezklamal naše očekávání. – usměje se – Plánujete na zimní prázdniny nějakou celohradní lesní výpravu?

Barbara Arianne Lecter: To jsem moc ráda!
O celohradních výpravách přemýšlím už delší dobu, na druhou stranu to chce vyvážit natolik, aby les obyvatelům hradu nezevšedněl. Vím, že v minulosti byly poměrně častou záležitostí, ale také jsem si vědoma toho, že nastaly i chvíle, kdy už do lesa nikdo nechtěl, nebo chodili stále ti stejní lidé. A tomu bych se chtěla vyhnout. Takže uvidíme.

Beteramis Athenodoros: Tak to jsem opravdu zvědavá, jak tohle dilema dopadne. – usměje se – Ale pryč už s Vánocemi, naše čtenáře zajímají i další věci. Na naší škole vyučujete již řadu let, rukama vám prošly desítky studentů. Baví vás to ještě stále? Nebo už přemýšlíte o postupném snižování úvazku?

Barbara Arianne Lecter: To je složitá otázka. Nejde o učení jako takové, ale spíše o složení studentů, jaké se vám na předmětu sejde. Když se sejde dobrá parta, je pak radost učit. Když to štěstí nemáte… – výmluvně pokrčí rameny – Co se ubírání týče, to zatím nehrozí. V dlouhodobém plánu mám dopsat třeťák Žabologie, páťák Lektvarů a pohnout s druhákem Barvokouzlení. Ale zatím jsem v mudlovském krytí vytíženější, takže to stále odkládám. Nicméně pořád mě motivuje fakt, že mi pod rukama prošla spousta nadějných studentů, kteří by třeba měli motivaci se na nějaké to pokračování vrátit. – usměje se –

Beteramis Athenodoros: To zní báječně! Snad bude vaše krytí milosrdnější a čas se najde. – nadšeně si zapisuje poznámky do bločku – Co ale Taj lesa a jeho života? Letos ho nevyučujete, proč? Hlavně, i tady byste našla nadšené studenty dalšího ročníku. – nesměle dodá –

Barbara Arianne Lecter: Máte pravdu, Taj lesa letos nevyučuji, loni padl los na Flákání a příští rok možná taky nějaký předmět vynechám. Nebojte se ale, že se k němu nevrátím. Je to hlavně z důvodu, aby mě úkoly nepřestaly bavit.
Musím se přiznat, že zrovna minulý termín se mi povedlo posmutnět nad tím, že mi nikdo neodevzdal žádný úkol do Taje lesa! Teprve po pár minutách mi došlo, že jsem ho vlastně nevypsala. Vidíte? Funguje to! Už se mi po něm stýská!
A s dalším ročníkem je to složité, snažím se sbírat inspiraci, ale jakmile nejsem s osnovou případného pokračování aspoň na 90 % spokojená, nepustím se do něj ani teoreticky.

Beteramis Athenodoros: – zasměje se – A co vypsání nějakého nového předmětu? O tom také neuvažujete?

Barbara Arianne Lecter: Myslím, že se budu držet toho, co znám. Sem tam mám nápad na nějaký seminář, ale že bych se pustila do nového předmětu, to by musela být velká náhoda.

Beteramis Athenodoros: Dobře. Nu, a čas pokročil, nerada bych vás déle zdržovala. Dovolte mi tedy poslední otázku. Léta mi vrtá hlavou, proč máte v kanceláři lesníků na dveřích štítek s nápisem „průvodkyně“, zatímco vaše kolegyně má na štítku napsáno „průvodce“. Má to nějakou souvislost třeba s tím, že madam Monny je ta, která u vás „nosí kalhoty“? Odráží to nějak rozdělení vašich lesnických úkolů? – culí se –

Barbara Arianne Lecter: – rozesměje se – To je jedna varianta. A vůbec bych se nedivila, kdyby právě tam byl zakopaný hafoň!
Ta druhá varianta je, že při výstavbě mého kabinetu, nebo lépe řečeno, probourávání patřičných chodeb s mým profesorským kabinetem po mém jmenování do funkce, došlo k nějakým obtížím se stabilitou podloží, takže jsem nakonec byla ráda, že tam vůbec nějaké dveře mám! O štítku nemluvě! – směje se –

Beteramis Athenodoros: – zubí se od ucha k uchu – Dobře, a já naivka snila o nějaké pikantní úmluvě! Madam Barbaro, mnohokrát vám děkuji za příjemný rozhovor, bylo mi ctí se s vámi sejít. Doufám, že budete mít hezké Vánoce, plné klidu, pohody a míru. – usměje se –

Barbara Arianne Lecter: Za každou velkou záhadou je jen podivně odvedená práce. – mrkne – I já děkuji a přeji nejen k Vánocům jen to nejlepší!

Pro Denní věštec
Beteramis Athenodoros