…aneb pojďme se podívat do časů, kdy se Denní věštec jmenoval ještě Denní Věštec a po prériích se honila stáda divokých Werewolfů.
Jak říkají někteří filosofové, řád musí vzniknout z chaosu, a tak tomu bylo i v případě Denního věštce. Už od založení školy bylo jasné, že Věštec bude mojí doménou a na mně bylo, abych mu pomohla spatřit světlo světa.
Nápadů na to, jak bude Věštec fungovat, byla celá řada. Od toho, že pro každou rubriku bude jeden stálý redaktor, který bude odpovídat za její obsah, až po to, že všichni budou dělat všechno. V té době byla na hrad přijata asi desítka redaktorů, ale brzy bylo jasné, že mít na hradě lidi, kteří budou pověření jen psaním, není dobrý nápad. Redaktoři totiž byli, ale nepsali, a tak byla fialová pracovní pozice „Redaktor DV“ zase rychle vyprázdněna. Asi jste dosud nevěděli, že takto na hradě začala i dnešní kolejní ředitelka Nebelvíru, kolegyně Betelgeuse Orionis; pak ovšem zvolila dráhu studentky.
Měli jsme sice už hotovou představu o obsahu, ale stále jsme neměli prostory, ve kterých bychom mohli přebývat, a ani grafickou podobu, kterou bychom mohli vydávat za svou. Mnoho architektů a grafiků slibovalo a slibovalo, ale výsledky byly nevalné. A když tak přišel osmý měsíc po otevření školy a Věštec stále nebyl na světě, vybrala jsem pro redakci jednu nepoužívanou učebnu v přízemí; vynosila jsem z ní staré věci, vymetla prach a pavučiny a nad vchod pověsila ceduli Denní věštec. A když jsem tak přemýšlela nad tím, jakou podobu by Denní věštec mohl mít, vzpomněla jsem si, že mi Sefrenie dovolila použít její design pro noviny, které už neexistovaly. Vzhled to měl být jen provizorní, dokud se nevytvoří nějaký jiný. A ten provizorní vzhled máme dodnes. – usměje se –
Nejprve jsme sídlili na dennivestec.aktualne.cz a chodilo se k nám přes černou stránku s obrovským okem. Ale protože se oka někteří mladší studenti báli, dali jsme jej pryč a přepsali adresu na dennivestec.czechzone.net, která se později změnila na dennivestec.hogwarts.cz.