Rozhovor s nebelvírským B4 týmem

| Vydáno:
Když jsem vymýšlela otázky pro červený B4 tým, nepřišlo mi, že jsem se nějak rozjela. Když jsem pak ale holkám otázky rozeslala, došlo mi, na kolik věcí jsem se jich vlastně zeptala, zkrátka mě toho hodně zajímalo. Než se mi všechny odpovědi vrátily, trvalo to nějakou chvíli, což je více než pochopitelné… Každopádně je mi velkou ctí konečně představit tento vyčerpávající (čtyř)rozhovor i veřejnosti. Takže se pohodlně usaďte a pojďte se seznámit s pocity, dojmy a názory milých červených slečen.

Denní věštec: Myslely jste si, že vás vyberou do týmu B4? A jaká byla vlastně motivace se do této soutěže přihlásit?

Newika Shelley Lovecraft: Nevěděla jsem, jestli budu vybrána, protože ačkoliv jsem schopná dotáhnout svou práci do konce, přijde mi, že nevynikám v jediné z kreativních činností tak jako zbytek týmu. Nakonec jsem si ale uplatnění našla. – usmívá se –

Esmeralda Milagrosa: Tak určitá šance tady byla. – úsměv – Mou motivací byla reprezentace koleje. Pak vlastně i takové to „teď, nebo už nikdy“ s ohledem na Hog i mudlovský život.

Tessa di Maristella: Neřekla bych přímo, že jsem si myslela, že budu vybrána do týmu, spíš jsem věřila a doufala a ono to vyšlo. – usměje se – A co se týká motivace, tak ta byla poměrně velká. Původně jsem si myslela, že se letos bude konat Sedmiboj, takže jsem se na něj psychicky připravovala, a nakonec to byla B4, ze které jsem nejdřív měla smíšené pocity, ale nakonec jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost si něco takového vyzkoušet.

Christina Elizabeth Stark: No já to tak nějak tušila, že pokud se přihlásím, tak nemám moc konkurenci. Jakože ne že bych byla kdo ví jak oslňující, pořád je prostor ke zlepšení, ale aktuálně moc kreslířů a malujících tlapek v koleji nemáme, byla jsem si tak na 90 % jistá, že mě vyberou. A důvod byl docela jasný – je to pro mě další výzva! Máloco jsem tady na hradě nevyzkoušela, a tak tohle byla jasná volba. Navíc mi to i díky letošní situaci ve světě vyšlo i časově, takže jsem tuto příležitost nemohla nechat uplavat. – usměje se –

Denní věštec: Když jste se dozvěděly jména reprezentantů vaší koleje, znaly jste se navzájem? A sedly jste si jako tým?

Newika Shelley Lovecraft: Velmi dobře jsem znala Esme, která mé maličkosti zaručila klid v duši, neboť byla schopná celý tým ukočírovat a ohlídat, kdo má co dělat. Během B4 jsem si jí začala vážit ještě o mnoho více než předtím. O Christině jsem věděla, že výborně kreslí a umí si pohrát s mudlovskými lektvary – a také, že je moc hodná. Tessu jsem znala z kolejních akcí – nejvíce jsem si jí všimla asi na nebelvírském Halloweenském večírku. Myslím, že jako tým jsme se skvěle doplňovaly a jakoukoliv vzniklou mezeru dokázaly schopnosti nebo odhodlání alespoň jedné z nás rychle zalepit…

Esmeralda Milagrosa: Jména jsem věděla předem a mohu říct, že jsme si už od počátku sedly. Tedy aspoň doufám, že i mé spolusoutěžící z CENTu to vidí stejně.

Tessa di Maristella: Ano, s holkama se dobře známe už nějaký pátek, a když jsem se dozvěděla, že budu právě s nimi v týmu, byla jsem moc ráda. Myslím si, že jako tým jsme si sedly výborně, dokázaly jsme se na všem v klidu domluvit, vzájemně spolupracovat a hlavně se podporovat.

Christina Elizabeth Stark: Já samozřejmě děvčata z kolejních diskuzí, témat v Síni a vnitrokolejních soutěží znala, ale nikdy jsme se spolu tolik nebavily, alespoň ne všechny čtyři. Bylo to opravdu intenzivních 40 dnů a jsem neskutečně ráda, že jsme si všechny sedly, nešly si po krku, plnily své úkoly a navzájem respektovaly omezení ze světa mudlů. Tým by asi nemohl být lepší. – s úsměvem mrkne –

Denní věštec: Máte nějak rozdělenou práci? Třeba ta dělá ilustrace, druhá zase programuje, nebo všechny děláte všechno?

Newika Shelley Lovecraft: Když zmiňuješ to programování, nejspíše by to chtělo pro příští ročníky upozornit, že je třeba mít v týmu velice schopného čarostavitele – neboť ono zpracování na web dle mého názoru ovlivnilo většinu hodnocení. Jak je asi zřejmé dle domény, programovala Esme – na to, že když jsme daly dohromady tým, netušila, co bude dělat, tak měla úplně nejvíc práce z nás všech. Christina pochopitelně kreslila a nemohu, než její díla nadále obdivovat. Tess měla na starost většinu psaní a básně. A nakonec já – tu jsem připsala báseň, tu jsem upravila obrázek v počítači, tady jsem po někom přečetla text, a… kreslila jsem mapy… – směje se –

Esmeralda Milagrosa: Mohla bych vlastně říct, že celý tým je jako puzzle, zapadáme do sebe, každá má svou úlohu a své vlohy a díky tomu jsme se skvěle doplňovaly. Chris je výtečný kreslíř a namalovala vše, co bylo potřeba. Newika s Tess krásně psaly básničky, texty a v případě Newi to jsou i grafické obrázky tvořené v počítači. Já jsem napsala pár textů, ale mou hlavní náplní pak bylo vše dát dohromady na stránkách.
Ty byly možná sice trochu kostrbaté, ale zato jsem je tvořila sama a byly moje a díky B4 jsem se naučila plno zajímavých věcí a funkcí, co se týče toho, co lze všechno na web zanést. To teď mluvím o čarostavitelských věcech, kdy jsem si možná našla něco na webu, co už existovalo, ale přepracovala jsem to k obrazu svému a předem se dotazovala madam Eloise, zda je možné toto a toto použít, když si to přetvořím. Takže kromě toho, že jsem zpracovávala a kompletovala celé stránky v každém úkolu, ještě jsem trávila čas studiem pokročilého čarostavitelství, abychom mohly zrealizovat všechny naše nápady a vše nám tam fungovalo. Jsem za to ale moc ráda, bavilo mě to. Teď si ale moc ráda dám od čarostavitelství na dlouhou dobu pokoj.

Tessa di Maristella: Každá z nás má talent na něco jiného, takže role jsme měly rozdělené a každá měla své úkoly. Já jsem při každém úkolu obdivovala Christinku a její výtvarný talent, u Newi se mi zase líbí, že je všestranně nadaná a dokáže moc hezky kreslit a skládat čtivé básničky, a Esme zase umí programovat a kouzlit s webem a má skvělé nápady.

Christina Elizabeth Stark: Práce byla rozdělena, básnění a psaní mi dělá docela problémy, web nevyrobím už vůbec, ale nezaleknu se žádné malířské a kreslířské výzvy, bylo tedy jasné, že obrázky budou právě mojí parketou.

Denní věštec: A jak to máte s časem? Máte všechno rozdělené tak, aby se to stihlo v poklidu, anebo to často končí doděláváním na poslední chvilku?

Newika Shelley Lovecraft: S časem problém byl i nebyl. Práci jsme si rozdělily tak, aby se stíhala se vším všudy. Problémem byly mudlovské povinnosti, které silně ovlivňovaly právě rozdělování času – za sebe zmíním mudlovskou maturitu, na kterou jsem se musela připravovat. Čas, který Esme udala, že chce mít již odesláno, se ale vždy protáhl o hodinku či dvě…

Esmeralda Milagrosa: Nejčastěji jsme si už první noc (kdo ponocoval) četly zadání, někdo nad ránem (kdo šel normálně spát… – smích – V průběhu prvních dvou dnů jsme si ujasnily, jak bude celý koncept vypracování vypadat, a rozdělily jsme si, kdo co udělá. De facto nikdy nenastala situace, kdy by se někdo o něco hádal nebo nám naopak zůstalo něco, co nikdo dělat nechtěl. Vše jsme si vzájemně vždy přizpůsobily, také s ohledem na časové možnosti každé z nás.
Jelikož jsem vše musela dávat dokupy, trošku jsem holkám dávala deadliny, abych mohla na všem postupně pracovat v průběhu celých 10 dní. V den odevzdávání jsme pak už jen ladily detaily a dodělávalo se jen pár drobností. Nejčastěji večer jsme měly hotovo a kontrolovaly, zda vše sedí, funguje a tak. A pak se šlo odevzdávat a po prvním kole jsme se modlily, aby byl odkaz vložen do adminu odevzdávání správně a bez potíží. Což se naštěstí podařilo. – smích –

Tessa di Maristella: My jsme si většinou, hned po zadání úkolu, udělaly menší schůzi a domluvily se na tom, kdo a co bude zpracovávat a také do kdy jsou úkoly potřeba udělat. Takže ke dni odevzdání jsme už jen ladily poslední drobnosti a vše jsme stíhaly.

Christina Elizabeth Stark: Snažily jsme se začít hned od prvního dne co vyšlo zadání. Samozřejmě někdy to šlo lépe, jindy hůře (hlavně teď v tomto posledním kole jedna v průběhu maturovala a já dělala tři zkoušky…), ale nestalo se, že bychom něco z plánu vypustily, protože jsme nestíhaly. Maximálně se něco dodělalo jiný den, než bylo původně v plánu. Nejvíce vyhrocený byl většinou den před odevzdáním, o termínu už jen kosmetické úpravy.

Denní věštec: Co si myslíte o zadání úkolů? Těžká, lehká, originální, různorodá…? A je lehké pro vás vymyslet vždycky něco, co by mohlo zaujmout?

Newika Shelley Lovecraft: Zadání úkolů byla pořád stejná: „Kolej, něco o jejím zakladateli, něco o koleji…“. Vlastně mě to dost zklamalo, protože do posledního úkolu jsem šla s nedostatkem času a tím, že to bude již po čtvrté to samé. Obdivuji ostatní z červeného týmu, že dokázaly vymyslet pokaždé jiné zpracování.

Esmeralda Milagrosa: Musím říct, že zadání mně zklamala. Respektive, když madam Eloise zmiňovala, na slavnosti nebo někde v rozhovoru, že (parafrázuji) „poslední B4 se konala v roce 2013 a od té doby se na hradě vyskytlo plno nadaných a slavných osobností a událo plno změn“, tak jsem očekávala, že se nebudeme v úkolech prohrabávat roky Zima 2005 a prvotními zakladateli hradu, nýbrž navážeme někde v té době, tedy kolem roku 2013. To mě docela navnadilo a těšila jsem se, že bude všude plno zdrojů, podkladů a různých informací, které budeme zpracovávat, upravovat a třeba k nim i něco vymýšlet a tvořit.
Bohužel jsem byla tím pádem už od prvního úkolu zadáním zklamána, protože bylo jasné, že to bude zase všechno jen a jen o založení školy. Což o to, samozřejmě to beru jako velkou událost, ale už se o tom mluvilo i soutěžilo tolikrát… že to prostě chtělo změnu.
Co se ale týče letošního zadání všech úkolů, mám smíšené pocity. Byla dosti volná, mohli jsme buď vycházet z existujícího, nebo vymyslet či dovymýšlet detaily své vlastní. Osobně mám raději jasnější zadání a čekala jsem, že budeme nejen limitováni minimem, ale i maximem.
Zadání mi přišla i taková zmatečná. třeba to poslední, zmíněn tam byl Hanibal Lecter i Ferdinand a Ashante, ale ve shrnutí se už o Hanibalovi nepsalo – takže jsme byli na rozpacích, jestli ho tam zahrnout musíme, či nemusíme. Navíc, chyba o tom, že Ferdinand se objevil už v samotném počátku hradu, je docela fatální (asi z pohledu Zmijozelu), protože Ferdinand se na hradě objevil až s příchodem Nekra, což ví určitě minimálně každý zmijozelský.
Navíc, každý z úkolů tím, jak byl vlastně tvořen a zaměřen na jednu z kolejí, dával té které koleji jistou výhodu i nevýhodu – určitě žádná kolej nechtěla skončit při „svém“ tématu poslední či s nějakou penalizací apod. A zároveň, ta daná kolej měla neskutečnou výhodu informací, které nemusejí být ostatním kolejím známy.

Tessa di Maristella: První úkol mě nadchl a bavil, druhý úkol ještě docela taky, ale s třetím kolem už se mi zadání zdála být dosti podobná a zaměřená jen jedním směrem. Navíc na mě některé úkoly v jednotlivých kolech působily, jako by byly vymyšlené na poslední chvíli, a často nebylo možné vyhovět všem požadavkům, protože to jednoduše nebylo možné. Jako příklad uvedu třetí soutěžní kolo, kde bylo úkolem napsat legendu o propojení Albuse se lvem, což prostě nešlo splnit, protože legendy vypráví o životě, smrti a mučení a zázracích určitého světce nebo mučedníka. Legendy jsou psané o postavách křesťanské historie. Pro příští B4 by možná bylo dobré, aby i osoby, které vymýšlí zadání, měli určité všeobecné znalosti a zbytečně nesplnitelným zadáním nepřidělávali vrásky soutěžícím.

Christina Elizabeth Stark: Zadání mě zprvu překvapila, a to ne zrovna příjemně. O historii našeho hradu jsem toho moc nevěděla a nebyla jsem si schopna představit, co vlastně bude náplní těch našich úkolů. Nakonec jsme ale s děvčaty vždy vytvořily nějaký koncept, do kterého se daly nacpat minimální nároky a už se dalo na něčem i stavět. Pak už mě to i bavilo, dokázalo mne to podstatně více zaujmout a nakopnout a vycucaly jsme tak ze zadání vše, co šlo.

Denní věštec: Začátek soutěže nám znepříjemnily organizační problémy. Ovlivnilo vás to nějak, nebo dokonce vaše působení v soutěži? Přemýšlely jste o odstoupení? A jaký je váš názor na organizaci (třeba i ve srovnání s jinými hradními soutěžemi, které jste zažily)?

Newika Shelley Lovecraft: Výměna modrého týmu na začátku byla úplně v pohodě – stala se nehoda, bylo třeba to napravit. Další nepříjemnosti byly ale o to horší nepřiměřenou reakcí organizátorky, která svou práci opravdu nezvládla. Atmosféra soutěže ztratila své kouzlo ve chvíli vydání pravděpodobně nejkomentovanějšího článku letošního roku, v němž se madam Eloise pustila do modrého týmu takovým způsobem, že jej to dohnalo k odstoupení. Při čtení toho článku jsem chtěla ze soutěže také pryč – ne kvůli solidaritě s modrými, ale spíše kvůli tomu, že jsem s takovým člověkem nechtěla mít nic do činění. Dvě jsme to chtěly zabalit, dvě byly naštvané a odhodlané zůstat… tak jsme to dotáhly do konce všechny – ale spíše kvůli týmu než kvůli soutěži. Pak už jsem ani pořádně nečetla hodnocení od poroty, jen jsem pokračovala v týmové práci na repetetivní zadání. Je mi poměrně líto, že se organizátorka neodhalila – očividně si ani ona sama nechce ke svému jménu tuhle soutěž připsat… – povzdychne si –

Esmeralda Milagrosa: Upřímně se mi celá aféra, která vznikla hned u prvního úkolu, nelíbila. Nelíbila se mi ani z pohledu soutěžícího v jiné koleji, ani z pohledu chování madam Eloise či z pohledu toho, jak se zachovala kolej Havraspár.
Prostě celé to řešení bylo velmi nešťastné a já věřím, že by se vůbec nic nestalo, kdyby byla madam Eloise chápavější a vstřícnější. Jednak – za chybu ve špatném odkazu by opravdu neměl nést vinu tým, ale formulář, ve kterém byly úkoly odevzdávány. Jak bylo řečeno, B4 se od roku 2013 nekonala – opravdu je takový problém to po tolika letech zkontrolovat? Vylepšit a ochránit, aby bylo odevzdávání pohodlné? Aby bylo možné si zobrazit náhled odeslání a ujistit se, že je vše tak, jak má být? Proč nebyl vytvořen podobný adminek jako je u sedmiboje nebo u odevzdávání úkolů a soutěží?
A když už se pak stalo, co se stalo, a všechna ta aféra v Denním věštci… Jasně, bylo to určitě stresující pro tým Havraspáru. Naše kolej je plně podpořila, pochválila první úkol a stále si myslím, že měly být ohodnoceny úplně stejně jako ostatní. Kdyby Eloise nenařídila ono přiřazení minima kostek, vše mohlo dopadnout úplně jinak. Navíc si myslím, že nemusely zrovna odstupovat. Tím, že se ze 4 hodnotících týmů staly jen 3 hodnotící týmy, už nebylo možné učinit ve zbývajících třech úkolech žádné velké skoky v rozdílu bodování. Což se také potvrdilo a všechny týmy „byly vždy těsně za sebou“. Kdyby Havraspár pokračoval v soutěži, tak věřím, že mohl mít klidně i na první místo. To, že by přišel o půlku kostiček by nic nezměnilo. Pořád lepší než nic. Čekala jsem a těšila jsem se na to, co vymyslí všechny koleje, včetně Havraspáru, který v takových soutěžích vždy dokáže překvapit.
Věřím tomu, že být ve 4 úkolech po 4 kolejích, je počet kostiček na konci celé soutěže podstatně jiný. A klidně se míchá s pořadím po každém úkolu, než jako je tomu dosud, při vyhodnocení 3. úkolu.
Samozřejmě, hned ze začátku aféry jsme si s holkami říkaly, že protestně taky pošleme špatný odkaz, a domluvíme se s ostatními, aby to udělali taky, aby každá z kolejí tak měla stejnou chybu. No nakonec nám to ale nedalo a díky tomu, že v týmu máme dvě soutěživé duše a dvě obětavé duše, se to nakonec nestalo. Každému je asi jasné, kdo je jaká duše. – smích – Nějak jsme se nemohly shodnout na tom, jestli by i další dvě koleje vážně dodržely toto nabízené slovo a udělaly opravdu taky stejnou „chybu“. – smích –
Nakonec jsem ale ráda, že náš tým CENT vydržel po celou dobu fungovat a každá z nás dala do každého úkolu plno své fantazie, úsilí, času a všeho, čeho bylo potřeba.

Tessa di Maristella: Abych byla upřímná, tak mě se to dotklo hodně. Jednak proto, že v modrém týmu soutěžila moje sestra Lessien a vím, kolik práce s tím modrý tým měl, a také proto, že reakce slečny Eloise byla velmi krutá a nespravedlivá. Tato událost mě znechutila natolik, že jsem po prvním kole zvažovala odchod z této soutěže. Nakonec jsem se rozhodla, že budu pokračovat, protože holky z našeho týmu by si to nezasloužily.
Myslím, že sama organizátorka hned na začátku udělala několik chyb, některé věci ohledně organizace byly dost nešťastné, a tedy ona sama měla tzv.máslo na hlavě. Nehledě na její komunikaci přes sovy, která opravdu nebyla dostatečná. Když sama organizátorka na slavnosti řekne, že týmy mají možnost kdykoliv poslat sovu a na cokoliv se zeptat, že jim je k dispozici, tak každý očekává, že to nejsou jen plané řeči. Bohužel, za celou dobu trvání soutěže jsem neměla pocit, že by nám slečna organizátorka byla nějak nápomocná. Nejen, že mě zklamala její postava, ale i člověk, který se za ní ukrývá.

Christina Elizabeth Stark: Nooo… Ano. Ovlivnilo. Co se týče organizace, já chápu, že u takto velkých projektů je to velmi náročné, kor zavděčit se všem. Ale některá dvojí pravidla nenechala klidným ani náš tým, a i přesto, že zprvu to vypadalo bezproblémově, po onom více vyhroceném článku v Denním věštci jsme měly podobné zaječí úmysly a pocity zbytečnosti naší účasti v soutěži i my. Sebralo to určitou část nadšení, kus radosti a nebýt našich soutěživých duší, tak se asi nedokopeme pokračovat dál. Je to ale jakási pocta a neopakovatelná příležitost – nikdo z nás to nechtěl zahodit bez boje.
Organizaci tedy vidím jakože docela ‚ošéfovanou‘, ale nedotaženou do konce (viz proč není náhled úkolu při odevzdávání, jednotná pravidla ošetřená pro podobné problémy u odevzdávání, protože ty budou vždy,…).
No a samozřejmě jinak se soutěží ve čtyřech než ve třech, i to tedy výrazně ovlivnilo průběh soutěže.

Denní věštec: A co porota? Jak jste s ní spokojené? Nenadržuje někdo, jsou spravedliví a jsou schopni opravdu vyzdvihnout klady, ale zároveň vám předložit konstruktivní kritiku a doporučení, co zlepšit?

Newika Shelley Lovecraft: Jak jsem se již zmínila, nijak podrobně jsem po výstupu organizátorky ohledně Havraspáru a po jejím zasahování do hodnocení hodnocení nijak podrobně nestudovala. Nemůžu se k tomu tedy příliš vyjádřit… Jediné, co mne v prvním kole zasáhlo, byla kritika „různé kvality obrázků“ u modrého vypracování – jelikož se jedná o týmovou soutěž, myslela jsem, že by nemělo vadit, když na obrázcích pracují různí lidé…

Esmeralda Milagrosa: Porota to určitě neměla lehké. Myslím, že se 4 kolejemi by to ale měla lehčí co do rozdělování kostiček. – úsměv – Určitě jim nezávidím, v tak krátkém časovém intervalu přečíst všechna 4 vypracování, případně je prozkoumat, ohodnotit různé aspekty zpracování, případně se zabývat chybami, překlepy nebo čímkoliv dalším. Nadržování jako takové bych neviděla. Jen bylo trochu zvláštní, že zatímco vám v textu porotce celé vypracování pochválí, je z toho unešený a tak… tak pak v celkovém výsledku to není zrovna top kostiček nebo max. 8 dolů. Možná jsem četla jen naše komentáře tak pečlivě, ty další jsem četla jen jednou… ale přišlo mi, že je tam málo konstruktivní kritiky nebo tak. A jak jsem říkala, ono tři týmy pro rozdělení 16–12–8 kostiček je prostě moc malý rozdíl, no.

Tessa di Maristella: Porota je skvělá. Všechny slečny, dle mého názoru, bodují spravedlivě, vždy poskytnou výklad k tomu, co se jim líbilo, dají zpětnou vazbu a postřehy pro další kola.

Christina Elizabeth Stark: S porotou jsem byla maximálně spokojená. Možná mi někdy přišla nějaká kostka sem či tam neprávem dána – ale řekněte mi, komu to přijde vždy 100% fér. Od toho přeci jsou porotkyně čtyři a ne jen jedna. A alespoň bylo pořád co zlepšovat.
Osobně mě jejich hodnocení vždy zahřálo na srdíčku, je to neskutečně úžasný pocit, když někdo vaši tvorbu chválí – většinou dávám dílka jen do obrazárny a s takovou chválou se (kromě hodnocení úkolů a brigád) nesetkávám, donutilo mě to ukázat víc a snažit se víc. Všem čtyřem tedy hluboce a upřímně děkuju! – nenápadně podsune vzkaz pro dámy porotkyně –

Denní věštec: Myslíte si, že máte šanci na výhru? Co vám zatím dalo nejvíc zabrat?

Newika Shelley Lovecraft: Vzhledem k tomu, s jakým zpožděním ti odpovídám, tak první otázku raději vynechám… – směje se – Nejvíce dal zabrat web. Díky, Esme!

Esmeralda Milagrosa: Tipovat, zda máme šanci, či ne, je těžké. Tak samozřejmě, že držím svému týmu palce a vždy doufám v to nejlepší, ale to asi každý. Mně dalo nejvíc zabrat v každém úkolu úplně všechno, protože jsem do toho dávala 200 % svého úsilí, schopností a nápadů. – smích –

– kouká, že Tessi zapomněla odpovědět a udělá z malé kaňky květinku –

Christina Elizabeth Stark: Nooo. Jsem docela zvědavá, jak to nakonec dopadne. Po prvním kole jsem si myslela, že i velkou šanci máme, ale tedy po výrazném zlepšení kvality grafiky i webu u Zmijozelu si netroufám teď říci. Myslím, že jsme rovnocenným soupeřem a v určitých hlediscích i lepším. Ale co zaujme porotu více, netušíme nikdo z nás.
Nejtěžším pro nás bylo vždy pojetí a jakási osnova toho, jak to vypracujeme. Pak už to šlo hladce. Mně osobně dalo nejvíce zabrat asi malování kolejních místností (tolik hodin práce!). Rozhodně jsem se nikdy do ničeho takového předtím nepouštěla, všechna kola byla pro mne opravdu velkou výzvou.

Denní věštec: A co ostatní koleje? Vidíte v nich soupeře a konkurenty? Které jejich práce se vám líbí nejvíc a která kolej vás třeba nejvíce svými nominacemi nebo výtvory překvapila?

Newika Shelley Lovecraft: V soupeřích jsem viděla nové kamarády a lidi, se kterými mám hodně společného. Zmijozel měl nádherná vypracování, nejvíce mne zaujal obrázek z prvního kola (havran a orel). U této koleje mne ale zároveň překvapila proměna ve webovém zpracování (z prvního kola, kdy jsem kvůli nefunkčním částem knihy raději nahlédla do pdf, ke kolu druhému, kde vznikla plnohodnotná klikací stránka). Zajímalo by mne, kde se dá tak rychle naučit psát web – mnohdy bych to totiž také potřebovala… – pokrčí rameny –

Esmeralda Milagrosa: Tak určitě jsou ostatní týmy schopné. To se samozřejmě ukázalo. Ale docela mně překvapilo či spíše fascinovalo, jak se postupně schopnosti týmů měnily. Přiznávám, že jsem ostatní vypracování nezkoumala nijak pořádně, jen jsem si je tak prohlédla (texty jsem třeba nečetla). Určitě je vidět, že úroveň (minimálně čarostavitelská) se stupňovala. Což bylo tak trochu zarážející především u zelených soupeřů. Nedává mi spát, jak se může z blogspotového webu a tvorby knihy s celkem jednoduchou strukturou webu, ve druhém a dalších dvou nadcházejících úkolech stát webová stránka protkaná velmi pokročilými čarostavitelskými vymoženostmi a proč bylo nutné schovávat se za někoho jako je Jojoslav Vílomír či jak se ona postava jmenuje.
Pak bylo samozřejmě i postupně těžké vymýšlet něco nového a nového, čím porotce zaujmout. Nechtěli jste se prostě „opičit“, a jen proto, že v předchozím úkolu někdo udělal video nebo nakreslil komix, už se tohle nechtělo „použít“ v našem vypracování. Snad chápete, co tím myslím.
Jestliže jsme v prvním úkolu četly příběh, ve druhém úkolu jsme v tom pokračovali, protože se to porotcům líbilo, ale ve třetím už to bylo celkem „ohrané“. Bylo vidět, že ale i ostatní koleje reagovaly na předchozí vypracování svých konkurentů. Když se něčeho odvážila jedna kolej ve druhém úkolu, ve třetím úkolu se toho už nebály další koleje (např. viz využití „her“ které jsou umístitelné na pavučinovou strukturu).
Až jsem začínala mít pocit, že se ze soutěže nyní stává více soutěž čarostavitelská než soutěž zaměřená na kreativitu a vlastně na tu všestrannost, na kterou je upozorňováno v pravidlech. Věřím, že po zveřejnění čtvrtého úkolu v tom budu doopravdy utvrzena. Upřímně, z pravidel mi tam chybělo využití „logického a řešitelského myšlení“, jak bylo také zmiňováno.
Mezi druhou z nevyvážeností bych uvedla to, že koleje jsou vzájemně trochu v nevýhodách. Jedna kolej může mít soutěžící, kteří umí hrát na hudební nástroje a k tomu zpívat, zatímco druhá takové nemá ani jedny. A třeba je nenašla ani v celé koleji, aby je mohla do soutěže poslat. To mi přijde jako taková docela velká nevýhoda, pokud je to soutěž, kde je téma velmi volné na zpracování. Sebelepší kreslený obrázek či dokonalý příběh prostě nenahradí úroveň toho, když soupeř vezme kytaru, složí píseň a ještě ji nazpívá. Nebo když má celý tým možnost sejít se i ve skutečnosti, protože prostě může, bydlí ve stejném městě nebo poblíž. To je něco, co prostě nikdy nebudou mít koleje při takové soutěži vždy rovnocenné, a tím pádem nemají stejné podmínky pro účast v takové soutěži. A třeba to může rozhodovat při hodnocení porotců. Někdo je zaměřen víc na hudbu, tak ocení lépe tým, který bude zpívat. Protože je to prostě něco, co „určitě zabralo spoustu času“. Ale úplně stejnou spoustu času mohlo zabrat čarostavitelství nebo kreslení a tvoření příběhu.

Tessa di Maristella: Samozřejmě, že ve všech ostatních kolejích vidím konkurenty. Každé vypracování žluté a zelené koleje bylo něčím zvláštní a originální a zároveň úplně jiné než naše, což je dobře. Ale také si myslím, že kdyby Havraspár zůstal v soutěži, byla by ta konkurence o dost větší a možná by i bodování dopadlo úplně jinak.

Christina Elizabeth Stark: Jak jsem již nakousla u předchozí otázky, velmi mne překvapila náhlá a výrazná změna kvality u zeleného týmu. Navíc jsou v týmu hned tři prvačky, což se u takové soutěže jako je B4 málokdy vidí. V zelené barvě tedy vidím největší konkurenci, což je pochopitelné, když se i teď po třetím kole dělíme o první místo. U Mrzimoru jsou samozřejmě také kvalitní kousky práce, netvrdím, že ne, ale konkurenci vidím spíše u druhého týmu.
Cením si hlavně toho, co sama neumím. Takže grafické kreslení u zmijozelu – to je radost pohledět!

Denní věštec: Jaké schopnosti a vlastnosti by měla mít osoba, co se o klání B4 uchází? Koho byste rády v příštím B4 viděly a myslíte si, že na to má a sedlo by mu to?

Newika Shelley Lovecraft: Hlavní vlastností by měla být asi tvrdohlavost. Přeci jen, nemít v týmu dvě soutěživé lvice, na tyhle otázky ti asi neodpovídám. – pokrčí rameny – Je potřeba, aby si kouzelníci v týmu navzájem dobře sedli, což se u nás povedlo…

Esmeralda Milagrosa: Nyní je to spíše pobídka pro další organizátory, případně další B4, aby buď do pravidel zakomponovali, že je výhodou znát čarostavitelství, anebo aby vytvořili takové prostředí, kde bude mít forma odevzdávání pro všechny naprosto stejné podmínky – takže kolej může vyslat členy opravdu takové, kteří tou kreativitou a klidně i hudebním uměním oplývají, a nebude nutné myslet také na to, že je třeba mít v týmu čarostavitele. Což by se pak konečně snad mohlo odrazit i na tom, že celá soutěž bude o oné kreativitě a způsobu využití svých, opravdu svých, schopností, než o tom poskládat dohromady čarostavitelsky pavučinu a k tomu ještě kreslit, básnit, zpívat, vyšívat a já nevím, co ještě.
Osoba by měla být cílevědomá, nebát se neznámého, mít plno nápadů, musí umět spolupracovat s kolegy, podřizovat se případným změnám, dodržovat termíny a hlavně, musí se chtít účastnit. Nikdy bych tam nechtěla vidět někoho, kdo by byl do takové soutěže donucen jít, protože prostě nikdo jiný není. Konkrétní jména z jakékoliv soutěže však opravdu v tuto chvíli nejsem schopna dát. To ani nejde.

Tessa di Maristella: Teď, po odevzdání posledního úkolu, už mohu říct, že mě ani ve snu nenapadlo, jak tato soutěž bude náročná. Kouzelník, který by se v budoucnu chtěl B4 účastnit, by měl být rozhodně trpělivý a měl by mít dostatek volného času, protože jednotlivé úkoly jsou na čas opravdu náročné. Také by to měl být někdo kreativní a hlavně někdo, kdo rád spolupracuje v týmu.
V příštích letech si tam z naší koleje umím představit třeba Jamese nebo našeho prefekta Conna.

Christina Elizabeth Stark: Takže… No, předem upozorňuji každého, kdo by do toho šel, že je to fakt náročné na nervy, energii a hlavně čas. Teď v posledním kole se to projevilo o to víc. Na velký projekt máte včetně nápadu, rozdělení úkolů a realizace pouze 10 dní. To je opravdu málo. Je třeba s tím počítat. A mudlovský svět jede dál, musíte moc dobře vědět, jestli si to časově můžete dovolit. Když máte skvělý tým (tak jako my třeba – zatváří se andělsky –), tak není o nápady a šikovné ruce nouze, stačí jen ten čas.
Druhou podstatnou věcí, která by vám neměla chybět, je rozhodně pružnost, odolnost – být taková tak trochu splachovací. Protože vy si s tím dáte tu práci, chcete ukázat, co ve vás je, ale můžete dostat o něco slabší hodnocení než vaši soupeři a najednou máte poslední místo. A to je rána do ega a sebevědomí jako blázen… Takže se nenechte, mějte pevnou vůli, silné nervy a nebude to pro vás problém! – usměje se –

Denní věštec: Splnila B4 tvé očekávání, šla bys do toho znova a co tě na B4 nejvíce baví a naopak třeba nejvíce nebaví? Jde to zvládat i s jinými, nejen hradními povinnostmi?

Newika Shelley Lovecraft: B4 splnila očekávání toho, jak byla náročná, a předčila očekávání v týmové spolupráci. Kromě toho to ale dosti pokulhávalo kvůli organizaci – opakující se zadání ničemu nepřidalo, stejně jako „přívětivost“ organizátorky. Jako zkušenost to bylo výborné, i když nejspíše ne až tak v pozitivním slova smyslu, jak by mohlo být, a jsem upřímně ráda, že to mám za sebou… – oddychne si –

Esmeralda Milagrosa: Já jsem se v B4 po prvotním zklamání z onoho tématu a roku, kterým se budeme zabývat, zaměřila především na práci v týmu a na naše výsledná vypracování. Tam se mé očekávání splnilo úplně maximálně. Znova bych do toho šla, pokud by nastala změna v pravidlech, vznikl by admin, nebylo by třeba čarostavitelství. Jo, tak jo, pak bych do toho šla. Ale vlastně si říkám, k čemu bych tam pak jakože byla? – smích – 98 % mé práce v týmu CENT pro B4 bylo čarostavitelství. – smích – Takže pak bych už tam vlastně ani nebyla potřeba. – ještě větší smích – A to je dobře, dostali by totiž prostor ostatní, kteří se do toho ještě zatím neodvážili jít. Teď po delší době viděli, jaké to asi je, co všechno se tam dělá, takže už to informování od našeho CENTu, jaká skvělá a úžasná soutěž to je a co všechno se při tom člověk naučí, bude snad postačující.
Mé hradní povinnosti naštěstí nebyly nijak velké, dokonce jsem si od konce dubna užívala to, že jsem neměla žádné úkoly, protože si hovím v pohodlí sedmého ročníku, takže byla spousta času na práci pro B4. A vlastně vůbec, jít do B4 v sedmáku, to je asi to nejlepší, co mě mohlo potkat. – smích –
Jinak v tom není rozdíl, jestli se k pravidelným věcem, které člověk během školního roku dělá, přidá něco navíc… stačí si to umět naplánovat a zorganizovat, nic víc.

Tessa di Maristella: Mně tato soutěž hodně dala, opět jsem si ověřila, že jsem schopná pracovat pod tlakem a organizovat si život u mudlů tak, abych všechno v kouzelnickém světě stíhala. Co beru jako velké pozitivum, je to, že jsem více poznala holky i z jiných stránek a vím, že když bude potřeba, tak se na ně mohu spolehnout.
A jestli bych do toho šla znovu? Asi ano, jsem blázen. – zasměje se –

Christina Elizabeth Stark: Nejsem si jistá, asi bych do toho už znovu nešla. Jakože byla to úžasná příležitost a zkušenost a jsem ráda, že jsem to podnikla, ale už znova asi ne. Vidina výhry je silná a když by to bylo podruhé, zklamání by bolelo asi o to víc. Na B4 se mi neskutečně líbí (oproti sedmiboji), že každý dělá opravdu jen to, co mu jde, nemusí se bát, že logickou část opět pokazí, ale prostě dělá to, co ho baví, jde mu to, a zbytek týmu je rád, že je někdo, kdo to dělá. Já bych třeba kvalitní příběh nenapsala, mé básně mají podivný rytmus a web nespatlám už vůbec. Ale myslím, že z hlediska obrázků jsem opravdu byla přínosným členem.
No a nejvíce mě na B4 mrzí a vadí to, jak je to nevděčná soutěž. Každý z nás se těch 10 dní snaží a vydává ze sebe maximum (což u 7B není, tam je úkol během jednoho dne hotový a pouze se čeká na vyhlášení), ale první může být jen jeden. Stačí být jen o trošku horší, jen malinko, a stejně má poslední místo. Co se týče bodového a peněžního ohodnocení pro jednotlivá místa, tak to není zas taková hitparáda a dehonestuje to celou soutěž… Jediné, co mě láká, je tak asi to získání řádu, ta pocta, ale jinak jsou ceny za tu snahu velmi podhodnocené. Nemluvě o tom, že jsme letos nezískali ani dres – i to by stačilo jako malinká vzpomínka a odměna za tu nadstandardní práci, kterou do toho vkládáme…
S jinými povinnostmi se to skloubit samozřejmě dá. A to dokonce s širokým spektrem různých povinností – nejen hradními (mluvím ze zkušenosti – pravidelně úkoly na poslední chvíli, všechny eseje o termínovém víkendu a jedno CKÚ + ten mudlovský zbytek).
Ať už aktivně sportujete, máte dítě, nebo alespoň manžela, pracujete, nebo zrovna studujete a probíhají vám během toho zkoušky či státnicujete, vše se dá. Je to časově náročné (viz mé radění v otázce desáté), nebylo to lehké, přiznávám, a velmi mi pomohla letošní situace ve světě (minimálně první dvě kola), ale i tak se to dá. Horší je pak kamufláž u mudlů a vysvětlování, proč děláte to či ono. Je dobré mít tedy hodně výmluv a nebát se to zkusit! – směje se –

Nebudu tento článek již více natahovat, sám o sobě je velmi dlouhý, ale myslím si, že snad i čtivý a poutavý. Jen bych na konec článku chtěla ještě jednou dívkám poděkovat za obětovaný čas a spolupráci. Gratuluji ke krásnému umístění v B4 a doufám, že si nyní užíváte trošku zaslouženého volna.

Pro Denní věštec
Amanda Wright

Komentáře

  1. Červení, předvedli jste v soutěži skvělý výkon, a i když jen na chvíli, moc jsem si vás vážila jako soupeřů =)

  2. Za mě není nemožné pokročit v programování v tak krátkém času. V dnešní době existuje spoustu návodů, které lze nalézt na jiné pavoučí síti (YT) a podle něho postupovat. I já jako neschopný čarostavitel jsem se lecos díky této síti naučila v rapidně nízkém čase. Co se týče hudebního nadání, stačí se opravdu jen porozhlédnout po koleji. Nevěřím, že by byli hudebníci jen ve Zmijozelu, někteří se umí velmi dobře skrýt. 😀 Také věřím, že tři prvačky rovnou šoupnuté do B4 mohlo být pro mnoho lidí šok, ale pokud v nich kolej našla nadání včas, nevidím v tom nic neobvyklého. Ročník na naší škole nehraje žádnou roli ve znalosti z mudlovského života. Naopak si myslím, že by prváčci neměli být podceňováni a měli by mít prostor k vyjádření sebe sama. A než z tohodle vytvořím slohovou práci, tak to tady utnu a pozdvyhnu i červený tým, který byl opravdu silnou konkurencí během B4, dokonce jsem i věřila, že budou mít vyhráno, když jsem viděla sestavu týmu!
    Amando, moc zajímavý rozhovor a příjemné počtení, jen pokračuj dál! 🙂

  3. Christino velmi ráda bych zmínila tvoje kresby a obrázky. Opravdu perfektní práce a vždy jsem se na ně těšila. Vaše vypracování posledního úkolu mi tolik nesedlo, ale tři předchozí byly opravdu skvělé a po celou dobu B4 jste byly opravdu silnými soupeři. Skvělá práce 🙂

    1. Páni! To je pocta, děkuju! Moc si vážím každého milého slova na účet naší práce 😉
      A co se týče posledního kola.. Popravdě já osobně měla na poslední kolo necelé dva dny a i tak se mi zadařilo udělat kromě obrázků i reálný lektvar (jestliže někoho video zaujalo, nechť se nebojí zeptat co to bylo za kouzla a čáry), takže byť se snáší na naše poslední kolo jen vlna kritika, já byla (a jsem) na výsledek docela pyšná :))…

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *