Bibi Anne přiznává veřejné tajemství: „Newika je moje dcera“

| Vydáno:
„Dvojnásobný Snaživec roku a já ji mám před sebou na rozhovor, taková vzácnost,“ běželo mi minulé léto hlavou, když jsem zpovídala Arietty Liellu Minette. Rok se s rokem sešel a já tu příležitost dostala znovu. Tedy dostala. Rozhovor pro Denní věštec jsem si zamluvila už dávno před koncem roku. Nic bych za to nedala, že na tento rozhovor si brousilo brky více redaktorů. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem si řekla první, patřím k služebně nejstarším a nebo obavou, že bych si dotyčného redaktora mohla vzít na paškál sama…, důvody mi jsou upřímně volné, důležité je, že jsem trofej v podobě Bibi Anne, bodohrotičky, která všem budoucím adeptům na titul doporučuje nosit vždy u sebe blok a tužku, získala já. Výsledek našeho klábosení vám teď s nadšením předkládám.

Rozhovor s Bibi jsem považovala za takový středobod svých hogprázdnin. Neuvěřitelně jsem se na povídání s ní těšila. Chvíli trvalo, než jsme našly termín pro naše setkání, ke cti Bibi nutno dodat, že ta problémová jsem byla já. Ale když se chce, tak jde všechno. Poté, co jsme se sešly v komnatě nejvyšší potřeby, jsem jí začala pokládat připravené otázky.

Denní věštec: Bibi, máš za sebou úspěšný rok. Podruhé ses zapsala do Síně slávy jako Snaživec roku. Kdy se zrodil ten nápad? Věděla jsi už o zimních prázdninách, že tento rok to zkusíš znovu?
Bibi Anne: Já se budu možná opakovat, již jsem to někde zmiňovala – Snaživce jsem neplánovala a vznikl naprosto spontánně v průběhu přihlašování předmětů.

Denní věštec: Tvůj recept na úspěch jsi Dennímu věštci už v jednom z rozhovorů prozradila – „s úsměvem a chutí.“ Vydržely úsměv i chuť až do termínu esejí?
Bibi Anne: Popravdě mně úsměv vydržel přesně do té doby, dokud jsem se přetahovala o první místo s Ver. To bylo velmi motivační a jedna druhou jsme přitom povzbuzovaly. Já jsem věděla, že nemůžu vyhrát, protože jsem si už neměla co zapsat… stačilo jen, aby vydržela do konce…

Denní věštec: Jak jsi svůj boj vnímala? Byl druhý útok na Snaživce snazší nebo složitější? Kladem určitě byly zkušenosti z minula, už jsi věděla, jak si rozložit práci, na druhou stranu po letech tvého aktivního studia se určitě podstatně zúžil výběr předmětů. Jak si to všechno dohromady sedlo a ve kterém roce jsi byla sama se sebou a způsobem své práce spokojenější?
Bibi Anne: První rok Snaživce byl rokem hrocení koleje… takže s každým bodíkem jsem přisypávala na kolejní konto potřebné body, vzájemně jsme se hecovali i v kolejce. Tento druhý rok kolej nehrotila, tudíž jsem si občas připadala lehce „jako mimoň“… ale já jsem fakt chtěla oživit boj o Snaživce a tomu druhému ho zpříjemnit. Zkuste si hrotit, když nikdo nehrotí – to nemá tu šťávu! Navíc bylo tolik zajímavých předmětů, které bylo možné si zapsat… a jindy byly beznadějně obsazené, no. – usměje se –

Denní věštec: Stejně jako u předchozího boje jsi měla ze začátku silnou konkurenci, letos v podobě již výše zmíněné havraspárské prvačky Ver Loren Vysvobozené. Ta si ale jako mnozí před ní naložila více, než zvládla. Od té doby, co svůj boj vzdala, jsi byla prakticky nedostižná a jako pohon ti musela stačit tvá soukromá ambice přesáhnout 10.000 bodů. Věděla jsi o jejím odchodu dopředu, nebo tě jen jednoho dne prostě překvapil bodovací žebříček?
Bibi Anne: Já se o tom dozvěděla od lidí z hradu… a ještě jsem stihla Ver poslat sovku, ale už to nic nezměnilo. Pak nastalo pár týdnů, kdy jsem naprosto ztratila energii a dělala úkoly tak nějak automaticky. Vítězství bylo „v kapse“, ale o to tentokrát nešlo, už to nebyl „cíl k motivaci“. Tak proto jsem si vymyslela další, aby to celé mělo smysl. – usměje se –

Denní věštec: O hranici 10.000 bodů jsem se shodou okolností bavila minulé léto s taktéž dvojnásobnou Snaživkyní roku Arietty Liellou Minette. Vidíš, rostete jako houby po dešti. – směje se – Tehdy jsem jí nadhodila téma, že poslední Snaživci už tuto hranici nepřesahují. Arietty tehdy konstatovala, že hrotičů je čím dál méně a tím se snižuje i hranice. My dvě jsme tu spolu rok poté. Ty i tvá předchůdkyně jste tuto hranici opět pokořily, Newika dokonce vytvořila nový hradní rekord. Jak to vidíš dnes ty? Upadá zájem o bodohrocení? A jaký myslíš, že bude příští školní rok? Čekáš velký boj? A nemůžu se nezeptat, nenapadlo tě jít do toho zase? Přece jen, pořád je tu legendární Cerridwen Lowra Antares.
Bibi Anne: Pro mne byla letos nakonec hranice 10.000 „srdcovou záležitostí“, tím mám už „splněno“. – směje se a je jí jasné, že už si nebude mít prakticky co zapsat – Samotné bodohrocení je náročné na organizaci času – je fajn každý den udělat kousek a nenechat si úkoly přerůst přes hlavu. Fakt tě to musí bavit… a musíš chtít tomu obětovat kus volného mudlovského času.
Na příští školní rok jsem moc zvědavá – hrotit by mohlo více kolejí a bylo by fajn, kdyby to bylo vyrovnané a tedy napínavé až do konce.

A překonat Cerri či Newi? No, nikdy neříkej nikdy, že? Ale zatím to v plánu nemám. – tváří se rozhodně –

Denní věštec: Osobnosti jako jsi ty se nemůžu nezeptat ani na hradní klání. Sledovala jsi letošní Bradavickou čtyřku? Uvažovala jsi o účasti, nebo už bylo moc pozdě, když jsi byla uprostřed svého soukromého boje? A jaký dojem v tobě letošní Bradavická čtyřka zanechala?
Bibi Anne: Bradavickou čtyřku jsem letos sledovala, i když ne úplně na 100 % jako třeba dřívější Sedmiboje. Trochu mi tam chybělo to fandění v Aréně, kde se lidé setkávali a rozebírali nové úkoly či si je pak před očima všech zkoušeli.
O účasti jsem neuvažovala ani náhodou – je to kolektivní boj a já bych do toho při tom množství předmětů nemohla dát vše, co by bylo potřeba. Vůči ostatním by to nebylo fér. A v koleji se našlo tolik šikovných lidí, kteří do toho šli a ukázali, co v nich je. Byla jsem na ně moc pyšná! Škoda, že ne všechny koleje soutěž dokončily, takové spory uvnitř hradu mne vždycky mrzí, ty patří spíš do mudlovského světa.

Denní věštec: Přestože jsi už do historie školy nesmazatelně zapsaná jako Snaživec roku, tvoje aktivita na hradě u výuky zdaleka nekončí. Jsi studentkou už 4. ročníku rozšiřujícího studia, pokud vím, tak bez přestávky. Můžeme na tebe narazit často v Ďáblově jámě, ale také na famfrpálovém hřišti. Minulý školní rok jsi obdržela Řád Salazara Zmijozela. Máš kromě bodohrocení i recept na to, jak na hradě nevyhořet?
Bibi Anne: Bohužel na famfrpálové hřiště jsem coby profi-hráč už téměř nezavítala, dřívější čas ranních tréninků věnuji naší fence Jasmí, která s nadšením vyráží klidně i za tmy za ranním dobrodružstvím. Ale někdy se mi po nich zasteskne, možná se v zimě ke svému rannímu tréninku vrátím. – nostalgicky vzpomíná na prima rozhovory u horké kávy a při průletech obručemi – Jak nevyhořet? Inu, brát vše s nadhledem, dělat to, co tě baví… a mít psa, to je důležitý bod. – usměje se a dívá se, zda si Vicky poznamenává zejména nutnost existence psího kamaráda –

Denní věštec: Psí kamarád je nade vše. – spiklenecky mrkne – A když už jsme u toho, jak vlastně hrad k tobě přišel, kde ses tu vzala? Vzpomeneš si ještě na to?
Bibi Anne: Byla jednou jedna nadšenkyně do HOGu a ta si občas doma dělala úkoly. Její maminka se často podivovala nad tím, jak může nad něčím takovým trávit čas… Inu, dospělí jsou divní…

Pak došlo ke sporu mezi kolejemi o počet bodů získaných v boji o Školní pohár a holčičce to vzalo energii na hradě zůstávat.

Jenže – stihla svým nadšením a zápalem pro hrad nakazit svou sestru… o dost mladší… a jak už to bývá, ta během chvíle neměla peníze na uniformu a další školní výbavu a chtěla se smazat. Jenže mamince během té doby její postavička velmi přirostla k srdci. A pak se to stalo – kouzlo hradu maminku očarovalo a vtáhlo ji do nitra zmijozelské koleje. A mimochodem, ta starší dcera se vrátila a minulý rok byla Snaživcem roku. – usměje se –

Denní věštec: Jsem děsně pyšná na to, že jsi veřejně svá rodinná pouta přiznala právě v mém článku. – září štěstím – Prázdniny se chýlí ke konci. Jak se těšíš na začátek roku? Děsí tě také nízký počet nováčků?
Bibi Anne: Nízký počet nováčků mne hodně zarazil, ještě bude „druhá vlna“, ale celkově je to jiné než v minulých letech. Ale třeba to budou hlavně „ti budoucí skalní“, kteří vydrží a neopustí náš hrad po pár týdnech. Vždyť nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě, ne?

Denní věštec: A úplně na závěr mi pověz, máš zase nějakou soukromou výzvu do příštího roku?
Bibi Anne: Soukromou výzvu? Zatím spíš jen v mudl-světě, ale na hradě zřejmě mrška čeká utajená až na začátek školního roku.

Rychlost, s jakou ze sebe Bibi chrlila odpovědi, byla neuvěřitelná. Bibi je natrénovaná, vždyť průměrný čas, který jí zabere jeden úkol, je 17 minut, jak si sama zjišťovala, protože prý otázka na dobu strávenou u úkolů je jedna z nejčastějších, kterou od spolužáků dostává. Jsem upřímně zvědavá, do jaké další výzvy se tato hadice, která se netají tím, že spoustu bodů vybojuje v mudlovském prostředku zvaném metro, zase pustí. Stejně tak jsem v očekávání, jaký další člen Anneovic klanu bude odhalen, až Bibi nebo Newika uzurpují další Snaživce. A jaké věci se teprve začnou dít, až brány hradu překročí nějaké Bibino vnouče! Pod těmi rekordy hrad rovnou spadne… Ale zachovejte paniku, na to si ještě minimálně pár let počkáme, jak totiž krásně konstatovala Bibi, Newika musí nejprve zfialovět u mudlů.

Bibi, děkuji! ♥

Pro Denní věštec
Vicky Charmant

Komentáře

  1. Vicky – i já děkuji za čest popovídat si o posledním školním roce právě s Tebou. Byl to takový návrat do brzkých ranních hodin strávených společně na famfrpálovém hřiště. Prostě jsou věci, které se nedají zapomenout 🙂

  2. Naprosto nádherný rozhovor! :)) a jsem moc rád, slečno Bibi, že Vás to koukání přes rameno přivedlo mezi nás, protože jsem rád, že máme na hradě někoho jako jste Vy! :))

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *