Během prázdnin došlo k výměně hned dvou kolejních ředitelek. V Denním věštci se samozřejmě objevily rozhovory s novými tvářemi kolejí. Odcházející kolejní ředitelé jsou většinou odsunuti tak trochu na vedlejší kolej. Mě ale zajímaly i jejich dojmy. Jak dlouho slečny odchod plánovaly? Co říkají na své nástupce? Zasahovaly do výběru? A jak vidí budoucnost kolejí, které obě předávají v nejlepším? Na tyto otázky mi ochotně odpověděly Eleanor Blackfoot, bývalá kolejní ředitelka Havraspáru, kterou jsem odchytla ještě před odchodem do země ledové, a NaSaŠí Jackson, bývalá kolejní ředitelka Zmijozelu.
Veškerá pozornost se většinou směřuje především na nové osoby ve funkcích. Jaké jsou jejich vize a do čeho s funkcemi šly…? Otázek je vždy nepřeberné množství. Méně je pak už pozornost zaostřena na osoby odcházející. V případě kolejních ředitelek jsem se rozhodla tento nešvar napravit. Naštěstí jsem sovy vyslala ještě včas, dnes už bych se odpovědi od slečny Blackfoot nedočkala. Jak už to tak u odcházejících kolejních ředitelů bývá, i ona se rozhodla si od hradu odpočinout.
Denní věštec: Prozradíte, proč jste funkci položila? Vstoupila jste do uplynulého školního roku s tím, že tohle bude váš poslední rok na pozici, nebo jste toto rozhodnutí učinila až na jeho konci?
Eleanor Blackfoot: Inu, post kolejního ředitele jsem se rozhodla opustit z více důvodů. – usměje se – Většina z nich je osobního rázu, ale také praktického. Navíc tu byl ten neodbytný pocit únavy a toho, že je potřeba jít dál. Na hradě jsem totiž už poměrně dlouho, ačkoli s některými se vůbec nemohu měřit, že? – směje se – Nicméně jsem si nikdy nedopřála pořádnou pauzu, což se nyní projevilo. A mudlové tomu také moc nepřidali.
Zkrátka jsem necítila, že mohu koleji poskytnout to, co potřebuje, a tak jsem se v průběhu roku definitivně rozhodla dát příležitost někomu jinému. – mrkne –
Denní věštec: Předáváte krásně rozjetou kolej, která vyhrála školní pohár, dařilo se jí i ve famfrpálu, odcházíte tedy v nejlepším. Jak myslíte, že Havraspár vstoupí do nového roku? Čekáte, že si kolej dá pauzu, nebo myslíte, že se opět zapojí do boje?
Eleanor Blackfoot: Víte, s těmi pauzami je to takové ošemetné. Hrad je velký, plný různých zákoutí a je tu tolik věcí, co podnikat, že je pořád co dělat. Takže pauza často žádnou pauzou není. – uchechtne se – Nicméně si nemyslím, že havrani budou mít tak ostré pařátky v boji o místa ve třídách a budou svou energii směřovat trochu jiným směrem. Nicméně kdo ví? – usměje se –
Denní věštec: Uvažovala jste před složením funkce o tom, kdo by vás mohl nahradit, bavila jste se o tom s někým nebo třeba rovnou zkoušela někoho popostrčit? Napadlo vás jméno Zendaer Amattis? Překvapil vás výběr nástupce? A jak ho hodnotíte?
Eleanor Blackfoot: Tak jistě, že jsem o tom přemýšlela. Nicméně jsem všemu nechala volný průběh. Nejsem zastánce nějakého popichovaní a tlačení, protože si myslím, že to nedělá dobrotu. Své možnosti a příležitosti musí nezávisle zhodnotit každý sám.
Kolega Zen mě samozřejmě napadl. Ono totiž když si nalijeme čistého vína, tolik adeptů zase není a byla bych upřímně překvapená, kdyby byl novým kolejním někdo jiný. Každopádně věřím, že Zen přinese do koleje čerstvý vítr. Ale to, jak se mu povede, může ukázat jen čas. – usměje se –
Velmi podobnými otázkami jsem zamořila sovinec i slečny Jackson. I od ní se mi dostalo zajímavých odpovědí.
Denní věštec: Prozradíte, proč jste funkci položila? Vstoupila jste do uplynulého školního roku s tím, že tohle bude váš poslední rok na pozici, nebo jste toto rozhodnutí učinila až na jeho konci?
NaSaŠí Jackson: Už pár let jsem cítila, že pomalu ubývá všeho, co mohu Zmijozelu předat, ať už jde o nápady, čas nebo energii. A nechci patřit k těm, kteří zůstávají ve funkci „ze setrvačnosti“. Věděla jsem, že kolejní nebudu navždy, a myslím, že se mi podařilo odejít včas. Snažila jsem se najít vhodného nástupce, ale loňský rok byl zlomový, kdy mi došlo, že víc let ve funkci už by pro Zmijozel nebylo dobré, proto jsem nechala vypsat konkurz.
Denní věštec: Předáváte krásně rozjetou kolej, která vyhrála Školní famfrpálové mistrovství, ostudu si neuřízla ani v boji o školní pohár, odcházíte tedy v nejlepším. Jak myslíte, že Zmijozel vstoupí do nového roku? Čekáte, že si kolej dá pauzu, nebo myslíte, že se opět zapojí do boje?
NaSaŠí Jackson: Něco málo vím a rozhodně to nemíním prozrazovat takhle veřejně. – mrkne – Ať už Zmijozel pojede na jakékoli vlně, jsem přesvědčena, že to bude ta správná.
Denní věštec: Uvažovala jste před složením funkce o tom, kdo by vás mohl nahradit, bavila jste se o tom s někým nebo třeba rovnou zkoušela někoho popostrčit? Napadlo vás jméno Veronica Narcissa Williamsová? Překvapil vás výběr nástupkyně? A jak ji hodnotíte?
NaSaŠí Jackson: Ano, to byla otázka, která mě trápila už několik let před složením funkce. Samozřejmě jsem se o tom bavila i s dlouholetými zmijozelskými kolegyněmi, které z podobných důvodů post odmítaly, bohužel nám ani neprošel nápad na kolejního-ducha… a slečna/kolegyně Verča mi říkala, že by chtěla před zfialověním ještě pár let studovat předměty, které nestihla. Nakonec ale názor změnila a rozhodla se do toho jít, za což jsem nesmírně vděčná, protože pokud jde o zelené adepty, které bych na postu kolejního ráda viděla, byla Verča vždy číslo jedna. Jsem z výsledku nadšená a těším se na to, až uvidím, jakým směrem se Zmijozel pod jejím vedením bude ubírat. – usměje se –
Tak pravily odcházející kolejní ředitelky. Ředitelky, které se bezesporu nesmazatelně zapsaly do historie svých kolejí. Odejít v době, kdy se koleji daří, jistě není jednoduché, jsou tací, co by se rádi vezli na vlně úspěchu dál, slečny však vytušily, že čas nadešel, a funkci předaly dál. Budou jejich nástupci také tak úspěšní? To vše ukáže čas.
Ještě jednou děkuji oběma slečnám za jejich čas a přeju, ať se vám daří na hradě i za jeho zdmi.
Pro Denní věštec
Vicky Charmant