Gita Hrdličková: „Největší slabinou hradu je jeho návykovost“

| Vydáno:

Za celou existenci hradu jím prošlo mnoho osobností. Některé zde působily a odnesl je čas, jiné jsou aktivní. Pak jsou tu osobnosti, jejichž nejaktivnější léta jsou minulostí, ale stále se na hradě ukazují. Osobnost, kterou jsem si vybrala dnes, na chodbách už příliš často nepotkáme, přesto stále publikuje v Denním věštci. Už celých 15 let! Na mé zvídavé otázky odpovídala Gita Hrdličková.

Jméno Gity Hrdličkové pamětníkům není neznámé. Jedná se o bývalou zmijozelskou prefektku i primusku, držitelku Řádu Salazara Zmijozela, Řádu ostrého brka a také výjimečného titulu Vítěz turnaje DV. V roce 2007 se Gita umístila také v top 10 ankety Osobnost Hogwarts. Stálost této studenky neuvěřitelného 21. ročníku rozšiřujícího studia ji katapultovala také na 4. místo v bodování za celé studium. Gita má na hradě solidně odžito, a proto jsem se i ji rozhodla požádat o zodpovězení pár otázek o jejím působení na hradě.

Denní věštec: Sérii rozhovorů, ve které tě zpovídám, se v redakci začalo pracovně říkat „fosilní cykl“. Neuráží tě to? A koho považuješ ty za skutečné osobnosti hradu?

Gita Hrdličková: Jako zasloužilá a přestárlá fosílie si občas sama připadám. Přijde mi to jako docela výstižné a nemá to pro mne hanlivý význam. Za skutečnou osobnost hradu považuji třeba Márčí Laux, která je myslím ještě o něco fosilnější než já.

Denní věštec: Rozhovor, který spolu vedeme, bude otisknut v Denním věštci, novinách, ve kterých jsi ty sama publikovala svůj první článek už v roce 2006. Jak moc bolí představa, že v té době byli někteří jeho současní redaktoři ještě na houbách? Co tě u novin stále drží?

Gita Hrdličková: Jako správná fosílie si samozřejmě nepřipouštím, že je to „až tak dlouho“. Novinářský dorost a vůbec hradní potěr se obměňuje a stále se nachází nové talenty, což mě samozřejmě těší. U novin mě stále drží to, že mě baví psát – a pak zajisté i to, že je to dobrá hradní výdělečná činnost.

Denní věštec: U Denního věštce ještě chvilku zůstaneme, pyšníš se titulem Vítěz turnaje Denního věštce 2008. Mohla bys mladším hradníkům vysvětlit, jak takový turnaj probíhal? Myslíš, že by stálo za to uspořádat nějaký další ročník?

Gita Hrdličková: Jednalo se o poměrně obsáhlou hradní soutěž s vysokou odměnou, a pokud vím, účast nebyla nijak vysoká. Další ročník by měl smysl jen v případě, pokud by bylo dostatek psaníchtivých hradníků.

Denní věštec: Jsi vítězkou málo známého turnaje, ale ty o mnoho slavnější tě minuly. Jak se člověku, který je na hradě tolik let, podařilo vyhnout Sedmiboji i Bradavické čtyřce? Ty jsi o účast nestála? Jak tyto turnaje vnímáš? Jsou pro hrad důležité, nebo přináší víc zlého?

Gita Hrdličková: O účast v turnajích tohoto typu popravdě vůbec nestojím. Má přítomnost na hradě je hodně nárazová a turnajové nasazení tomuhle stylu zkrátka neodpovídá hlavně kvůli mým časovým možnostem. Turnaje mě obvykle úplně minou. Je škoda, když se nakonec celohradní klání, které má být zábavou navíc, stane jablkem sváru.

Denní věštec: Za svoje působení jsi nasbírala desetitisíce bodů, dnes jsi dokonce na čtvrté příčce v bodování za celé studium. Co tě ke sběru motivovalo? Byla to kolej, nebo spíše osobní ambice? Lákal tě někdy Snaživec roku? A když dnes vypracováváš v průběhu roku soutěž, dáváš pořád přednost bodům?

Gita Hrdličková: Sbírat body pro výhru kolejního poháru mi dává smysl, jen pokud existuje reálná šance ten pohár získat. Myslím, že se mi ta čtvrtá příčka v celostudijním bodování prostě nasčítala časem. Snaživec mě asi nikdy nelákal, ale možná jsem na to jen moc fosilní, protože Hogwarts je součástí mého životního stylu, ale spíš si užívám a hradní zábavu vybírám.

Denní věštec: Jsi velkou pamětnicí. Jednou z největších zmijozelských kauz minulosti bylo bezesporu odvolání Nekra The Gravediggera. V kuloárech se proslýchalo, že Zmijozelští chtěli na místo odvolaného ředitele tehdy dosadit tebe. Je to pravda? Uvažovalo se tehdy o tobě jako kolejní ředitelce? Jak na tento mezník s odstupem času vzpomínáš a dokázala bys zhodnotit, jakým způsobem Zmijozel poznamenal? Uzavřela se tak nějaká etapa, nebo to tak drasticky nevnímáš?

Gita Hrdličková: No, myslím, že u velkých hogwartských kauz je vždycky nejlepší stoicky vypnout počítač a jít se věnovat něčemu mudlovsky smysluplnému. S odstupem času to vnímám jako něco, co prostě skončilo, aby něco jiného mohlo začít. Sebe jako fialovou si nedovedu představit. – směje se –

Denní věštec: Jaké tři události podle tebe nejvíce změnily hrad? Zařadila bys mezi ně i přechod na nový famfrpál? Jak se ty díváš na famfrpál, který nemá strop? Myslíš, že je to správné?

Gita Hrdličková: Od té doby, co jsem příliš přestárlá na hraní za kolejní tým, jsem famfrpál úplně pustila z hlavy, protože pro mě neměl jiný smysl než cestu k zisku famfrpoháru. A pokud jde o to, že famfrpál vlastně nemá strop, nad tím jsem neuvažovala, protože tu novou verzi jsem snad ani nehrála. Na všední hradní život a jeho podobu mají největší vliv inovace, které významně rozšíří možnosti toho, co lze na hradě dělat. Moje trojice milníků v dějinách hradu by proto obsahovala soubojový klub a sklepení, možnost míchání lektvarů a možnost péče o mazlíčky.

Denní věštec: Když jsem začínala jezdit na srazy, vy se sestrou jste už končily. Pamatuji si, že jste vozily plyšového hada. Máš ho ještě? Jak moc tě srazy a hradní komunita poznamenaly? Měla jsi někdy nějaké větší krize a uvažovala jsi o smazání?

Gita Hrdličková: Ano, toho plyšového hada ještě pořád mám. Srazy byly svého času to, co mne na Hogwarts nejvíce bavilo. O smazání jsem neuvažovala, krizové stavy v tomhle smyslu nemívám.

Denní věštec: V čem vidíš největší slabiny hradu, pokud nějaké má?

Gita Hrdličková: Největší slabinou hradu je jeho návykovost. Člověk tu stráví hromady času, skvěle se při tom baví… ale i po těch letech si mudlové pořád ťukají na hlavu, že jsem takový blázen.

Denní věštec: Na jaké období na hradě vzpomínáš nejraději? A jak na hradě vidíš svou budoucnost, abys tu byla pořád ráda?

Gita Hrdličková: Nejraději vzpomínám na doby, kdy jsem byla aktivní ve srazování. To byly fajn časy. Vzato kolem a kolem, hrad byl a je místo, kde vybíjím svou tvůrčí energii, a to mě baví ze všeho nejvíc. A doufám, že to do budoucna tak zůstane.

My v to také doufáme! Gito, děkuji za rozhovor!

Pro Denní věštec
Vicky Charmant

Komentáře

  1. Děkuji za vzpomínku na sraz, na kterém jsem slečnu Gitu měla tu čest pohostit na pár dnů ve své domácnosti. Ona i její had byli jedněmi z nejmilejších návštěv.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *