Každoročně se rozšíří profesorský sbor o nějakého toho nového mladého kolegu. Letos vyhrála konkurz dlouholetá zmijozelská studentka Keša z Borové. Začátků se nezalekla a nejenže má dvě třídy svého vlastního předmětu, vzala si na triko i dva ročníky dlouhodobě vyučovaného Kouzelnického zeměpisu. Co dalšího zajímavého nám o sobě madam Keša prozradila?
Denní věštec: Hezký den, madam Kešo! Ráda bych Vám popřála spoustu štěstí na postu profesora a samé šikovné studenty. Jak se po přeměně hábitu zatím cítíte? Je to pro Vás nezvyk, nebo jste se do krapet jiné role vžila raz dva? – usměje se –
Keša z Borové: Dobrý den a kvalitní kávu přeji. Je to tak napůl. Mám pedagogickou praxi mezi mudly, takže úplný šok to není. Jen… tady to studenty baví.
Denní věštec: Aaaa. – pokyvuje hlavou – Nebude Vám chybět zmijozelský kolektiv, spolukolejníci a sběr bodů? Přece jen v koleji hrajete za kolektiv, zatímco na profesorském křesle jste spíš sama za sebe. Jaká překvapení Vás čekala na postu profesorky? Něco, co jste si hrozně dlouho chtěla vyzkoušet, nebo něco, co vás překvapilo? – vyzvídá –
Keša z Borové: Co se kolektivu týče, tak já jsem byla vždy trochu stranou. Snažila jsem se být pro kolej přínosem, ale nemohla jsem být ve škole tak často, abych se nějak výrazně „zažrala“ do kolejního života. Nechápejte mě špatně, jsem ráda za ta léta, která jsem prožila ve Zmijozelu. Jen ten odchod nebyl tak těžký. Zejména když se pořád můžeme vídat ve VS. Překvapení je zatím jedno, o to větší. Člověk si neuvědomí, co všechno tady někteří fialoví dělají a co je studentům utajeno. Obdivuji je, a to nevím ani o polovině jejich aktivit pro dobro školy.
Denní věštec: – zapisuje si – Na hradě jste od roku 2012, zkoušky OVCE jste složila taky už relativně dávno (rok 2015) a zkoušky KOZA přišly až v roce 2020. Proč zrovna letos? Cítila jste, že je čas na změnu? Přemýšlela jste o tomto rozhodnutí dlouho? Přece jen je relativně trvalé, nevratné… nebojíte se, že budete litovat?
Keša z Borové: Jak správně uvádíte, jsem na hradě od roku 2012. Za tu dobu se mnoho věcí změnilo. Roky jsem sledovala nováčky, kteří zezelenali, zfialověli, někteří už tady dokonce zase nejsou. Řekla jsem si, že je asi čas posunout se dál.
Denní věštec: Měla jste nějaký večírek na rozloučenou? Věděli spolukolejníci vůbec, že odcházíte, a rozloučili se s Vámi patřičně, nebo jste odešla spíš v tajnosti a poklidu? Nebude se Vám po té bláznivé bandě hadů přece jen krapet stýskat? – pousměje se – Máte ve Zmijozelu mnoho kamarádů?
Keša z Borové: Nevěděli to. Řekla jsem jim to až ten den ráno. Mám zmijozelskou kamarádku Darkness deStination. Momentálně je zmražená. Ale píšeme si každý den, jednou týdně děláme online kávu. A jestli se mi bude stýskat? Máte pocit, že ve VS nevyšilují dostatečně? – usměje se –
Denní věštec: Teď ještě než zabrousíme k jednotlivým předmětům, jež letos vyučujete. Máte nějaké plány nebo sny do budoucna? Chtěla byste si vyzkoušet třeba nějaký zajímavý post nebo už máte v hlavě další nápady na zajímavé předměty, které byste třeba někdy v budoucnu ráda otevřela? – napije se – Nebo jste o tom zatím vůbec neuvažovala a jste ráda, že jste ráda?
Keša z Borové: Mám v plánu několik dalších předmětů, jeden se tu už kdysi vyučoval, u něj mám trochu jinou představu. Ostatní jsou nové. Nemohu se upsat k nějakému významnějšímu postu, protože mě občas mudlovský svět odvede pryč. Ostatně jako dnes – než jsme se tu sešly my dvě. Nevím dopředu, jestli tu budu, nebo ne. U opravování úkolů a soutěží to nevadí, prostě je opravím později. Ale dělat něco, kdy musím být přítomna stále, to bych s čistým svědomím nemohla.
Denní věštec: Tak a nyní k Vaší Kouzelné kávě. Letos tento předmět můžeme vidět vůbec poprvé a zaznamenal velký úspěch, kdy se během dvou dnů naplnily obě třídy. – s obdivem koukne na madam Kešu – Proč myslíte, že tento předmět vzbudil takový zájem? A proč Kouzelná káva, jak jste přišla k nápadu otevřít zrovna tento předmět? Čekala jste vůbec takové nadšení a nápor?
Keša z Borové: Když řeknu, že jsem zájem čekala, bude to znít samolibě. Ale určitě jste si všimla, že jsem posledních pár měsíců prováděla průzkum ve VS, účastnila se hovorů o kávě, sem tam hodila nějaký kávový vtip. Takže jsem věděla, že rozhodně zájem bude. I když jsem netušila, že to bude takový boj. – mne si bolestivě naražené rameno, o které se zřejmě otřela baseballová pálka pana Pita během bojů o zapsání do výuky – Proč právě Kouzelná káva? Jsem na kávě závislá. Ne ve smyslu pití, protože ji piji mnohem méně, než by se mohlo zdát. Spíš jako životní styl. Mnoho povídek jsem napsala a mnoho knih přečetla po kavárnách. Spoustu měst a vesnic poznala sezením v zahraničních kavárnách, protože když mě tam místní viděli samotnou, hned si přisedli a chtěli si povídat. Takže jsem se dozvěděla úplně všechno.
Denní věštec: Ou! – zděsí se – To byl asi krutý boj. – pozoruje újmu na zdraví profesorky z Borové – Mimo jiné jste také přebrala po Tydynce Flyové Kouzelnický zeměpis. Od každého předmětu máte po dvou třídách. Nebojíte se, že nebudete stíhat opravovat? – vyzvídá – A co že jste si ten zeměpis vzala pod křídla? Byl to Váš oblíbený předmět a prošel nějakými razantními změnami, nebo jste se řídila osnovami madam Flyové?
Keša z Borové: Ten předmět jsem kdysi u madam Tydy studovala. Tehdy mě moc bavil. Řekla jsem si, že je škoda nedat mu druhou šanci. Myslím, že se mnou studenti navštíví typově jiná místa než s madam Tydy. K opravování nevím, co bych řekla. Bude třeba opravit, opravím. Teď jsem už opravovala několik úkolů právě z KZ a musím říci, že jedno zpracování mě opravdu překvapilo, potěšilo a poskytlo mi informace, které mi dosud chyběly. Takže ono je to přínosné i pro mne.
Denní věštec: Mhm. – pokývne hlavou – To je dobře. Když jsem si o Vás něco trošku hledala… – znejistí a zasměje se – …zjistila jsem, že jste kdysi psala do Denního věštce i Hadího krále a byla jste docela aktivní redaktorka. V dnešních dnech však už tolik nepíšete. Nechtěla byste se k tomu zase někdy vrátit? – pousměje se – A proč jste vůbec přestala? Už Vás to nenaplňovalo nebo není tolik času, kolik byste si představovala, či tam hrají roli nějaké mudloviny?
Keša z Borové: Ve skutečnosti mi něco vyšlo i v ŽT. – usměje se, jako že o nic nejde a nevadí, že si slečna Amanda nevšimla –
Denní věštec: – zděsí se – Tak tam jsem opravdu nepátrala! – zasměje se a poznamená si, že si článek chce přečíst –
Keša z Borové: Dřív jsem obecně psala víc. Mnohem víc. Možná s věkem přichází sebereflexe. – v duchu se pochválí, jak důstojně to znělo –
Denní věštec: Taky jste byla v Sedmiboji, a jelikož se nám toto klání určitě dřív nebo později na hrad zase vrátí, tak by mě zajímalo, jak na něj vůbec vzpomínáte? V dobrém, či ve zlém? A chtěla byste si jednou zkusit být i v roli porotkyně? – nadechne se a dál poslouchá –
Keša z Borové: – vzpomíná na ty časy… – Rozhodně to byla zajímavá zkušenost. Vlastně ani nejde o úkoly, ale o to, že člověk pozná povahy lidí. Vlastních i cizích. A to je k nezaplacení. Znovu bych se nepřihlásila. Jak už jsem říkala, nemohu dopředu říci, kdy tady budu a kdy ne. Což je u podobných soutěží docela problém.
Denní věštec: Vaše kolej je dosti famfrpálově zaměřená. Co Vy a famfrpál? Jaký k němu máte vztah? Nemáte zrovna moc nahraných úrovní. – koukne do poznámek – Je to proto, že Vás famfrpál nebaví a raději jen podporujete svůj tým a sledujete vše z povzdálí?
Keša z Borové: Není „já a famfrpál“. Ovšem v teoretických předmětech jsem se často rozepisovala o nejrůznějších družstvech, jejich historii, strategii, taktice a tak.
Denní věštec: Všimla jsem si Vašeho semináře Vyrobte si jmenovku a opravdu mě zaujalo to krásné vyšívání. Je to Váš koníček, se kterým trávíte u mudlů tyto chladné zimní a těžké večery? Co všechno Vás baví u mudlů vůbec dělat? Máte nějaké záliby, na něž nedáte dopustit? – zasní se –
Keša z Borové: Děkuji. – usměje se – Především čtu. – snaží se ignorovat rostoucí hromadu knih čekajících na přečtení – A to kdykoli a kdekoli a víceméně cokoli. Pravda, něco jen letmo prohlédnu a zanechám na zastávce, k něčemu se vracím opakovaně. Co se týče ručních prací, prý jsem manuálně zručná. Já si to sice nemyslím, ale předstírám, že ano. Měla jsem ráda předměty madam Ked, protože tam jsem se naučila spoustu věcí. Občas vyšívám, jako třeba tu jmenovku. Momentálně háčkuji do dvou připravovaných seminářů (jestli to mohu prozradit dopředu). To proto, že když už chci po studentech, aby si uzlovali prstíky, měla bych tím projít také a nafotit postup. Obecně ráda zkouším zvláštní věci, většinou právě v souvislosti s touto školou. Také ráda poslouchám hudbu, dívám se na staré filmy. Mám ráda historii. Ráda vytvářím příběhy, i když s psaním už je to horší… a tak. – myslí si, že to by na vychloubání stačilo –
Denní věštec: Na závěr jsem se chtěla zeptat na otázku, která mi v hlavě běží už roky. – zrudne a zasměje se – Prosím Vás, máte nějaký příběh, jak jste přišla ke svému jménu? Proč Vás tak rodiče pojmenovali? Vždycky mi Vaše jméno přišlo hrozně zajímavé a kouzelně zvláštní, tak by mě zajímalo, zda to má nějaké vysvětlení.
Keša z Borové: A to je přesně v tom ŽT.
Denní věštec: Zásadní chyba, že jsem to nečetla – práskne se do čela a přiloží k článku odkaz – Tak a máme to za sebou. –zasměje se – Děkuji mnohokrát za Váš čas. Ať se Vám na novém postu daří, ale především líbí. Mějte se hezky, užívejte si zimy, a pokud byste ještě chtěla čtenářům něco sdělit, přišla Vaše chvíle. – nechá madam volný prostor a slovo –
Keša z Borové: Děkuji za projevený zájem i za přání. Čtenářům bych chtěla sdělit, že když budou opravdu hodní… zkusím příští rok vypsat další ročník Kouzelné kávy.
Denní věštec: Tak to je určitě potěší. – mrkne na profesorku, zaklapne poznámky a usměje se –
Pro Denní věštec
Amanda Wright