Pokračujeme v seriálu PC Harry Potter, dnes druhým dílem.
Minule jsme se s Harrym rozloučili v jeho prvním ročníku. Teď začíná svůj druhý rok v Bradavicích a tak se po krátkých ukázkách z Doupěte a Příčné ulice opět nacházíme v Bradavicích. Hra se trošku změnila, ale systém zůstal téměř stejný. Opět se učíme kouzla na vybraných hodinách. Některá kouzla už umíme z minulého roku a tak můžeme kouzlit hned. Jenže s těmi pár základními si nemůžeme vystačit. Takže se opět vydáváme na hodiny, kde se stejně jako v prvním ročníku snažíme co nejlépe opsat tvar daného kouzla. Podle toho, jak jsme úspěšní, získáváme pro kolej body. Ty se dají nasbírat i v následném praktickém cvičení, kde opět musíme čelit ohnivým krabům (kteří tedy spíš připomínají želvy), nebezpečným šnekům, lidožravým rostlinám, rarachům, skřítkům a kdo ví, čemu ještě… Zkrátka, reforma školství je ještě hodně daleko. I když se přece jen blýská na lepší časy. Během praktického cvičení tentokrát sbírá Harry hvězdy v co nejkratším čase a podle toho, jak byl rychlý a úspěšný v hledání, dostane příslušný počet bodů. Cvičení lze opakovat a čas vylepšit, popřípadě najít hvězdy, které předtím Harry vynechal, nebo může najít tajné místnosti, které před tím nenašel.
Kromě cvičení se také podívá i do jiných lokací. Tam má ale jednorázový přístup. Řekněte sami, Zmijozelští, líbilo by se vám, kdyby vám někdo z jiné koleje šmejdil po společenské místnosti? Ale přetrval neduh z prvního ročníku: někdy se za vámi dveře zavřou a už se nedostanete tam, kde jste to chtěli ještě prozkoumat.
Co se změnilo, to jsou body. Tentokrát svými úspěchy ovlivníte boj o školní pohár. Zmijozel vám ale nedá nic zadarmo. Když se však budete snažit, můžete se za odměnu vyřádit ve fazolkové místnosti. Nakonec stejně pohár vyhrajete, i kdybyste se vůbec nesnažili a jen dospěli ke konci hry, což může potěšit, pokud se Nebelvíru nepodaří přes veškerou snahu nasbírat dostatek bodů. Ovšem pokud fandíte Zmijozelu, prohraje tak jako tak… Také to vypadá, že na body je chudák Harry úplně sám, ale to nevadí, Zmijozel za celý rok nasbírá něco přes 700 bodů; žádní bodohrotiči v Bradavicích ještě nejsou.
Body se ale vyplatí sbírat těm, kdo mají rádi Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, ty mají rádi přece všichni! V Bradavicích se totiž konají týdenní kolejní slavnosti a zástupce koleje, která má aktuálně nejvíc bodů, může navštívit místnost odměn s fazolkami. A sbírat fazolky se vyplatí. Zatímco minulý rok Harrymu byly jen k tomu, aby mu za ně párkrát Fred s Georgem dali nějakou kouzelnickou kartu, tentokrát se v Bradavicích rozmohl obchod s fazolkami.
Také sbírání karet se z hradu nevytratilo, naopak je ještě lepší. Teď mají karty i využití. Každých deset (z celkových 50) bronzových karet přidá Harrymu „život“. Každých deset (z celkových 40) stříbrných karet pak odemkne místnost s jedenácti zlatými kartami. A zlaté karty… ty už neodemykají nic. Určitě je to ale příjemná změna.
Novinkou je také míchání lektvarů, nebo lépe řečeno – lektvaru. Onen jeden lektvar totiž Harryho uzdraví, což se může vždycky hodit. Do lektvaru jsou potřeba jen dvě přísady, které se dají najít na hradě a jeho pozemcích, ale dají se také koupit v obchodní síti s fazolkami.
Kdo by měl fazolek málo, může se s Harrym vydat do soubojového klubu, kde se po vložení určitého počtu fazolek utká se svým soupeřem a vítěz bere vše. Soupeři jsou stále lepší a také podoba soubojového plácku (jinak se to snad ani nazvat nedá) se mění.
Ani tento rok nechybí famfrpál. Od minulého roku prošel menšími změnami. Soupeři se také zlepšili a pokud chcete získat pohár, budete si muset koupit nový Nimbus a chrániče.
Hrad i pozemky prošly změnou, i když styl je víceméně stejný. Výborné také je, že můžete zjistit, kolik tajných míst a zákoutí jste ještě neobjevili. Ovšem ve chvíli, kdy zbývá objevit poslední, jde už o nervy. No řekněte sami, jak dlouho by vás bavilo pobíhat s hůlkou kolem hradu a snažit se začarovat kdejaký kámen, který by byl trošku jiný než ostatní?
Detailisty možná budou k nepříčetnosti vytáčet některé absurdnosti, třeba přítomnost pavouků v Tajemné komnatě i přesto, že se pavouci baziliška bojí tak, že se o něm i král pavouků (dnes již nebožtík) Aragog bál mluvit. Přítomnost Zlatoslava Lockharta ve škole i po jeho vyhození je také zarážející…
Hra tedy byla vylepšena, zároveň si dle mého názoru ponechala dobré vlastnosti z minulého roku. Příběh se opět ubírá cestou někde mezi knihou a filmem a souboj s baziliškem pro Harryho po cvičeních, kdy byl několikrát popálen, pobodán, pokousán a okraden, bude už jen jako těžší hodina péče o kouzelné netvory.
Pro Denní věštec
Edmund Heusinger
juuu – To jsem kdysi měla a hrála…. A to obtahování v jedničce mi děsně nešlo, ale když to v dvojce/trojce/nevím kde převedli na šipky, tak mě to štvali ještě víc.
Děkuju za připomenutí a těším se na pokračování o dílech, ke kterým už jsem nedošla 🙂
Okouzlující připomínka! – Ze čtyř dílů hry, které jsem hrála, jsem si tenhle zamilovala asi nejvíc, ať už pro procházky nočních pozemků – nemůžu si pomoct, ale tamní noční obloha je prostě kouzelná! -, ať už pro hudbu, která je prostě perfektní k dokreslení atmosféry, ať už pro brblavého Severuse Snapea, který šmejdí kolem třídy s kotlíkem a do kterého je tak legrační vrážet, ať už pro první Soubojový klub, který jsem kdy reálně zažila, ať už pro stres ve fazolkové místnosti… Stručně řečeno, tenhle díl mě dokázal vtáhnout a jak běžně hry nehraju, tak u téhle jsem byla fanatik, co ji hrál i kolik hodin v kuse. A ten bazilišek, ach! Skoro by člověku bylo líto ho zabít, chudáčka roztomile děsivého! Sbohem mé úkoly a zkoušky CKÚ, vidím to tak, že v blízké době díky tvému článku, Ede, Potterovskému hernímu šílenství opět propadnu! +směje se a už už se jí třesou prsty na vyklepávání formulek v učebnách a na matlání se v kotlíku s lektvarem+
– Tak to má být! 🙂 Já to pro oživení hrál také znovu a je to pěkné vzpomínání, protože ty hry jsem hrál současně se čtením knih, když jsem během letních prázdnin přečetl 1 – 6 díl (7. ještě nebyl v tu dobu vydaný) 🙂