Křížem krajem III.- Mnichov

| Vydáno:

Blíží se se pomalinku čas Vánoc, odpočinku a klidu, a s tím i spojené dny volna a prázdnin. Pokud přemýšlíte, kam byste mohli třeba i jen na otočku vyrazit, přináším vám jeden zahraniční tip, který určitě za návštěvu stojí.

Mnichov – pro mě vlastně první německé město, které jsem měla možnost navštívit. Ačkoliv moje cesta tehdy byla vlastně jedna velká náhoda, přineslo mi to velkou lásku k Německu, lidem, kteří na území Německa žijí a taky k jejich jazyku (věřte nebo ne, opravdu se někomu zdá hezký). I když nemám vlastně moc srovnání, myslím si, že Mnichov má určitě mnoho co nabídnout a turisticky je velmi oblíbený.

Na začátek trošku nudného zeměpisu pro ty, kteří, když se řekne Mnichov, mají úplné černo před očima. Mnichov se nachází na jihu Německa v podhůří nádherných hor zvaných Alpy a je to hlavní město spolkové země zvané Bavorsko. Počtem obyvatel bychom jej mohli srovnat s naší Prahou, ale rozlohou je Mnichov podstatně menší. Je to velmi rychle se rozvíjející město, a ačkoliv jde z velké části o město dost historické, u okrajů už bychom nalezli průmyslová centra významná nejenom pro Německo, ale třeba i pro celou Evropu či svět.

V Mnichově jsem byla už nějaký pátek zpátky. Moje teta, učitelka, sháněla tehdy někoho na výměnný pobyt právě do Německa, a když se zeptala, jestli o výjezdu někdo uvažuje, zvedla jsem ruku. Bohužel, nebo tedy vlastně bohudík, to bezmyšlenkovité zvednutí ruky bylo natolik závazné, že za dva měsíce jsem již seděla doslova vystresovaná v autobuse směr Německo. Pokud se chcete podívat za hranice, ale nechcete jet autem nebo letět letadlem, je Mnichov podle mě to pravé ořechové. Je velmi dobře dostupný jak vlakem (Západní expres jezdí několikrát denně a cesta z Prahy trvá asi 6 a půl hodiny), tak autobusem, kdy cesta z Prahy trvá okolo pěti hodin. Výhodou je právě to, že nikde nemusíte přesedat.

Když jsem přijela do Mnichova, určitě mě překvapila hlavně mluva zdejších lidí. Samozřejmě mi bylo známo, že Německo je plné dialektů a že němčina ze školy je vlastně úplně něco jiného, ale až tak, že nerozumíte ani pozdravu a nechytnete ani jedno slovo i při plné pozornosti? Vítejte v realitě. Němečtí lidé jsou každopádně velmi příjemní, přátelští, a pokud máte rádi pivo, určitě dobře zapadnete (a i když pivo nemáte rádi, vecpou vám do rukou radlera, což je právě typický bavorský nápoj).

Co se mi líbilo hlavně v centru města, byly takové typické německé krčmy, kde roznášely jídlo opravdu echt německé ženy v jejich krojích – dirndlech. Na jídelním lístku najdete spoustu druhů piv a německé speciality. Určitě se najdou ve městě i jiné restaurace, ale právě tyto autentické hospůdky, přesněji řečeno pěkně velké hospody, jsou velmi oblíbené a často přeplněné k prasknutí.  Poslední věc, která mě docela dost udivila, bylo metro, v jehož systému jsem se nezorientovala ani za těch několik dní, které jsem tam strávila. Navíc když člověk vstoupil do podzemí, rozhodně se necítil tak bezpečně jako třeba v Praze. Soupravy i celkové vybavení bylo velmi staré a nepůsobilo na mě zrovna zachovale ani čistě.

Olympijský park

Pro mě jako milovnici sportu to byl neuvěřitelný zážitek a určitě jedno z nejhezčích míst, které jsem kdy navštívila. Tento park byl postaven pro hry, které se zde konaly v roce 1972. Nejenže si můžete udělat velmi dlouhou procházku přes celý park (tuším, že i s průvodcem) a pokochat se tak jednotlivými hřišti, tribunami či zahrádkami, ale pozornost určitě upoutá dominanta celého parku, kterou je vyhlídková věž, z níž máte možnost vidět celé město. Krásně odtud jde vidět Allianz aréna, která zaujme hlavně fanoušky fotbalu. Obrovská aréna bývá často moc hezky nasvícená a jít se tam podívat na nějaký mudlovský fotbalový zápas? To musí být podívaná. Jediné negativum bylo, že právě u této oblíbené věže jsou velké fronty, a tak si bohužel asi budete muset počkat, za ty nádherné výhledy to však opravdu stojí. Já osobně jsem na samotné věži vydržela několik desítek minut.

Historické centrum – Marienplatz

Marienplatz mi krapet připomínalo naše Staroměstské náměstí – a to tedy nejenom tím davem lidí, který se zde shlukoval. Uprostřed náměstí stojí mramorový, téměř dvanáct metrů vysoký mariánský sloup. Na samotném vrcholu sloupu dohlíží na město Panna Marie, po které je celé náměstí vlastně pojmenováno. Sedí na podstavci, kde jsou další sochy. Kousek od sloupu najdeme taky takovou kašničku. Člověk si téměř hned všimne obrovské radnice, protože opravdu nejde přehlédnout. Každý den ve dvanáct hodin se tam také odehrává jakési mechanické divadlo, kdy postavičky představují dva výjevy z historie města.

BMW muzeum

Pokud jste nadšenci do mudlovských pojízdných strojů, rozhodně pro vás mám báječný tip na výlet. BMW muzeum je placené, BMW Welt ne, ale obojí stojí za návštěvu. Co mě určitě překvapilo, byla velikost celého areálu. Ačkoliv sama moc na auta nejsem a vlastně se v nich vůbec nevyznám, zabralo to hodně času, než jsme se muzeem probádali. Vozy byly pěkné, dokonce o nich bylo vždy něco napsáno, ale to nějak unikalo mé pozornosti. Kdo chtěl, mohl si do auta zkusit i sednout, což využívalo docela hodně návštěvníků. Celkově bylo muzeum opravdu hezké a takové modernější, zkrátka to nebylo klasické historické muzeum.

Do Mnichova bych se jednou ráda vrátila, protože si myslím, že mnohé zůstalo ještě neobjevené. Sepsala jsem si tedy takový seznam, co zatím nějak zaujalo moji pozornost.

Oktoberfest

Největší pivní festival světa, který trvá šestnáct dní a končí první říjnovou nedělí. Sice pivo nemám ráda, ale proslulost tohoto festivalu je tak velká, že bych se ho klidně ráda zúčastnila. Zajímavé je, že Oktoberfest má docela dlouhou tradici, koná se pravidelně již od začátku 19. století. Jen pro představu: na festivalu je zaměstnaných více než 12 000 lidí. Toto číslo je větší než počet obyvatel spousty měst v České republice. Poslední dva roky byl bohužel tento festival s ohledem na situaci ve světě zrušen.

Surfování uvnitř města

Já nevím, jestli už jste to někdo viděl, ale myslím, že je to docela populární rarita. Na kanále Eisbach (řeka Isar), zkrátka uprostřed parku v Mnichově, je vybudována umělá vlna. Ačkoliv surfovat neumím, ráda bych se podívala na ty blázny, co ano, a užívala si atmosféru místa, protože řekněte sami, není to úžasné? Toto místo se stalo pomalu už kulturní atrakcí, jelikož ho navštěvují tisíce nadšených turistů. Kdo rád surfuje, nemusí tedy nutně létat k moři, ale může vyzkoušet i tuto alternativu.

Zdroj: https://rove.me/to/munich/urban-surfing-in-munich?photo=0

Muzea

Mimo BMW prý stojí za návštěvu taky Bavorské národní muzeum, muzeum Brandhorst či Pinakothek. Za jedno euro si toho nekoupíte moc, ale věřte, že vstup do muzea v Mnichově ano. První zmíněné muzeum se věnuje kulturní a výtvarné historii. Vystavuje taky mnoho speciálních sbírek. Druhé zmíněné muzeum se věnuje spíše současnému umění a zvenku trošku působí jak duha. Přední část budovy je totiž tvořena barevnými tyčemi. Třetí zmíněné muzeum je potom jedna z nejstarších výtvarných galerií na světě vůbec, která se dělí na tři části. Největší pozornost je věnována samozřejmě německých malířům, ale najdete tu i mnohé další historické skvosty (cca 700 děl). V druhé budově, která se v 17. století stala prvním veřejným muzeem vůbec, najdete spíše neoklasicistická, secesní, romantická a impresionistická díla. Třetí budova se potom věnuje umění modernímu, designu i architektuře. Je to největší ze tří budov a jedno z největších muzeí moderního umění na světě vůbec.

Zámky

Zaujaly mě taky dva zámky – Nymphenburg a Rezidence. Ačkoliv jsem vždy měla raději hrady a zámky mě trošku nudily, tyto vypadají majestátně, reprezentativně a honosně. První zmíněný má dokonce i zajímavé zámecké zahrady. Jsou velmi rozsáhlé a jsou posety dalšími malými zámky, a před i za tou vstupní budovou se rozprostírají i přenádherné vodní plochy. Rezidence je také velká. Má deset nádvoří, dělí se na tři části a v té severní je neméně zajímavý zámecký park ve francouzském stylu. Obojí určitě stojí za pozornost a je to trochu jiný typ zámků, než máme třeba u nás.

Zdroj: https://munich-info.info/castle_nymphenburg/

Zdroj: https://www.bavorsko.eu/rezidence-mnichov-1

Čeho určitě lituji je, že jsem si tehdy nepořídila více fotek. Mám minuty a minuty videí, ale ty se bohužel na mudlovský fotopapír vytisknout nedají. Těším se, až Mnichov zase někdy navštívím.

A kam se podíváme příště? Nechci předbíhat, situace je bohužel taková, jaká je, ale pokud někoho tato cestovatelská série baví, určitě se zase brzy nějakého reportu dočká a možná se spolu vydáme i na mudlovské vánoční trhy. Do té doby si užívejte barevného podzimu a nepodceňujte počasí, ať neskončíte v horečkách pod dekou.

Pro Denní věštec
Amanda Wright

Komentáře

  1. Skvělý článek, Mandy, dlouho mě tu nic tolik nebavilo číst.
    Přijde mi to jako originální nápad a fajn změna. 😉

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.