Ohlédnutí za Osobností Hogwarts 2022

| Vydáno:
Osobnost Hogwarts je zase pro jednou za námi. Vlastně nevím, jak se k tomuto květnovo-červnovému období postavit. Na jednu stranu jsem napjatá, jak to asi dopadne a kdo to vyhraje. Na druhou je to u mudlů neskutečně náročné období, protože probíhají jedny přijímačky za druhými a práce je, jak by řekl Midar, milion osm. Ale ten pocit, když to všechno dobře dopadne, je lepší než milion osm Midarů. A teď myslím jak práci, tak Osobnost.


Tahle anketa je s námi od roku 2005, kdy ji vyhlašoval ještě Apofis de Corristo, který na hradě už miliardu let není a odpočívá někde v prachu. Od té doby se tu prostřídala řada jmen, někdo na chvíli, někdo tak nějak na furt, jako by snad byl přilepený lepidlem nebo co. Někteří končí v desítce pravidelně, ale jiní jeden rok vyhrají a druhý získají dva tři hlasy.

Letos byla sestava silná. Dvě kolejní ředitelky, dvě studentky, jedna Žába, mladice Hekatea, Any a Dawsonka a pár fosílií těsně před rozpadnutím. V prvním kole bylo navíc rozložení hlasů v první desítce o dost jiné než v kole druhém a snad mohu prozradit, že první kolo s osmnácti hlasy vyhrála Žába A. Lecter. Příčka nejvyšší by i tak zůstala zelenofialová a jen Merlin ví, jestli by to zastavilo či alespoň zpomalilo Verčino řádění v soutěžích. Myslím, že ne, a nedokážu se rozhodnout, jestli je to dobře, nebo špatně.

Proč jsou kola dvě? Tohle se táhne ještě od původní myšlenky Osobnosti, kdy byla kola dokonce tři. V prvním kole se volilo ze všech, ve druhém z deseti a ve třetím z pěti. Přišlo mi fajn mít dvě kola. Jak je zvykem, v jednom je hlasů víc, ve druhém jeden. Mít kola tři, tak mne už asi všichni proklejí a předhodí mozkomorům.

Záměrně nesděluji, kolik hlasů dostaly osobnosti v desítce v prvním kole. Dřív jsem to dělala, ale pak mi tuším Olík, řekl, že to může ovlivňovat hlasování v druhém kole. A mně došlo, že je to vlastně pravda. Nevím, nakolik jsou pak jednotlivé ročníky porovnatelné, ale jsou i horší věci na světě. Třeba daně. Nebo praní Nimových ponožek. Nebo neschopnost najít za 18 let na hradě žabku v Ďáblově jámě (!!!).

V průběhu let jsem napsala o Osobnosti několik článků a některé z nich se dokonce dají číst. Teda snad. Když zrovna nejsem moc líná (a já většinou jsem), snažím se v historii ankety udržovat nějaký přehled. Máme článek se záznamem vítězů za jednotlivé roky i s krátkým popisem, kdo je nebo byl ten člověk zač. Ale už to má taky vousy a několik posledních Osobností tam není. Taky máme článek s hodně nepovedenými grafy o umístění v průběhu let lidí, kteří byli v desítce alespoň pětkrát. Tak blbou práci s grafy jste hodně dlouho neviděli. Na mou obranu: byla jsem mladá a bl… nezkušená. Teď už jsem sice jenom mladá, ale s grafy se nenávidíme dodnes (a myslím, že ta nenávist je oboustranná). Jak jako, že nejsem ani mladá? Ticho tam vzadu!

A možná máme i pár dalších článků, kdo ví. Osmnáct let je dlouhá doba. To vám z malého, roztomilého hrádku vyroste puberťák, co po všech hází cihly, toulá se po nocích, pije (sice dešťovku z okapu, ale stejně!), kouří (z krbu, ale stejně!) a na všechna vaše ani nevyslovená kázání odpovídá výkopem před hrad a naštvanou Norriskou. No, a pak je mu najednou 18, má vlastní život, už neříká na všechno „not login, voe“ a zdá se, že už vás k životu nepotřebuje. Je to taková trochu nostalgie a vy nemůžete uvěřit, kam těch 18 let jako zmizelo. Stýská se vám po tom malém miminku, o které bylo potřeba pečovat a které tolik řvalo na lesy, až bylo nemocné, a někteří lidé, i rodiče, prostě odešli. Ale o nemocné miminko se velmi pěkně postaral Nim, který mu dal svou lásku a čas a pomáhal hrádku růst, vychovával ho, a ačkoliv není hrádkův otec, já ho tak vnímám. A za domácí mazlíčky jsme měli gumovou kachničku a Nimovy single ponožky.

A ačkoliv je hrádku „jen“ 18, za tu dobu už měl řadu „dětí“ a prošla jím hromada osobností. Znala a znám je snad všechny. A je prostě fajn, když si na vás někdo v té naší anketě vzpomene. Mně osobně to dává radost a energii pro další práci. A tento rok teda i dost WTF moment, když jsem skončila druhá. Nevím, jestli je to rozbitý, podplacený, nebo jsem se už dočista zbláznila… ale díky moc. Nečekala jsem to a je to pro mne velká čest. A Merlin ví, kdo z našich Osobností to za ta léta vůbec čekal a jaké pocity u toho měl. Možná se jednou zeptám. Když nebudu moc líná.

Každopádně gratuluji Verče i všem ostatním. Ty hlasy jste si zasloužili. Doufám, že ještě dlouho na hradě vydržíme a zažijeme zde mnoho naplňujícího.

Pro Denní věštec
Anseiola Jasmis Rawenclav

Published by

Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)

Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.

Komentáře

  1. A já ju našla po 8 letech, heč B-)

    Zábavný článek! 😀 Staré kosti je nejlepší větrat psaním článků! Příští rok už to vidíš i na nominaci v UNC? Nebo to si necháváš až na dvacetiny? O:)

    A všem nominovaným ještě jednou gratuluju! 🙂

  2. Krásně čtivě napsané :)) ta radost a energie z umístění je pravda, takový to potvrzení toho, že ještě člověk neleze ostatním moc na nervy 😀

    A do jámy na žabku vyraž s očarováním 😀

Přidat komentář Veronica N. Williamsová Zrušit

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *