„Prosím o zmražení z osobních důvodů,“ píší někteří studenti do ředitelny. Po pár dnech, kdy je možno svou žádost zase stáhnout, jsou studenti zavřeni do mrazáku. Tento se nachází v kanceláři školníka, jenž je momentálně prázdná.
Jednou mě jen tak napadlo mrazák otevřít a zjistit, jak to tam vypadá (Já vím, jak to vypadá v mrazáku! Jen mě zajímalo, jak jsou na tom zmrzlí studenti a zaměstnanci školy.). Jaké bylo ale mé překvapení, když jsem zjistila, že v mrazáku není ruka, noha, hlava ani nic jiného. Jen vzadu v koutě se válela ohlodaná kost …
Řekla jsem si, co tam dělá, jestli, nedej pan ředitel, třeba nezbyla z nějakého studenta. S myšlenkami, zda-li byli studenti přemístěni nebo sežráni baziliškem, jsem se pro kost natáhla a vzala ji do ruky. Víc si pamatuji jen to, že jsem se probudila v eskymáckém iglu.
První, co jsem vnímala, byl ledový chlad (překvapivě) a to, že se nemohu hýbat. Byla jsem totiž v kostce ledu.
„Á, další zmrzlík. Tak pojď,“ zaslechla jsem a kdosi do ledu silně udeřil. Vypadla jsem ven a chtělo se mi hodně neslušně nadávat.
„Madam Ansí?“ podivil se hlas, který mě předtím vysekal z ledu. Poznávala jsem ho.
„Pane One?“ Tak tady jsou. Jo, ještě tak zjistit, kde je ono zmíněné tady.
„Vy jste se nechala zmrazit? Proč?“
Ráda bych panu Onemu odpověděla, že jsem zde pouze na exkurzi, ale místo toho jsem se nehorázně rozkašlala. Když mě můj krk začal zase poslouchat, řekla jsem: „Slečna Sýr? Slečno Bathory? Pane Freezere? Slečno Pěkná? Adrianet? Amone?“ (A ještě jsem pokračovala, ale to by bylo na dlouho, než bych výjmenovala všech 35 zmražených osob.)
Pan One kývnul. „Ti všichni jsou tady. Zrovna Sýr by se moc ráda vrátila do školy. Ale ředitel jí nechce pustit zpátky. Prý je to kvůli tomu tučňákovi, co u nás zůstal.“
„Myslíte tučňáka bibi střeštěnky? Jak se k nám vůbec dostal? A jak vy jste se dostali sem?“
Pan One (neboli havraspárská jednička) vzal do ruky kost, ne nepodobnou té, kterou jsem viděla v mrazáku a hodil s ní proti stěně iglu. „Vsadím se, že tuhle věc už jste viděla. A vsadím se, že je to to poslední, co si z Bradavic pamatujete.“
A pak mi to došlo (někdy mi to myslí i rychleji). „Přenášedlo!“
Tímto by byla tedy záhada školního mrazáku vyřešena.
– co? co? kde? jak? proč?
tučňák je u mně, já teda nevím, kde jste vy, ale jako můj tučňák je v tom zcela nevinně :-p )
Přísahal na holej pupek a kštici pana Werewolfa, že s tím nemá nic společného :-p