Moudrý klobouk: Rozřazoval opilý?

To, že včerejšího dne proběhlo zařazování do kolejí našeho milovaného/nenáviděného hradu, asi nepostřehl jen John Werewolf, který se oddával … . Tento den byl pro mě velice významný, ač jsem sama nestála mezi nováčky, protože měli být zařazeni mí příbuzní: slečna Elsa Rawenclav a pan Mysterius Rawenclav. Jen Veldrin by neuhodl, že celý náš rod studoval v Havraspáru (alespoň tedy jeho magická část) a tak jsem jaksi předpokládala, že modrou obléknou oba Rawenclavové. Jaké však bylo mé překvapení, když se slečna Elsa místo v modrém hábitu vrátila ve žlutém.

Co si za svůj život pamatuji (a že si toho pamatuji hodně a co si nepamatuji, to si pamatuje pan Kilahim), nikdo z naší rodiny v Mrzimoru nestudoval. Slečna Elsa postavila kufr na zem a rozběhla se ke mě se slovy: „Já tam nechci, já patřím jinam!“ Přes svůj počáteční šok jsem se ji snažila utěšit, že to není tak zlé, že Mrzimor je plný hodných lidí (že, slečny Silvio a Anne XD) a že ji tam jistě budou mít rádi. Na to se pan Mysterius začal slečně Else posmívat, že on se dostal tam, kam měl. Ustědřila jsem oběma po jednom kouzlu na zklidnění a přizabití (Já vím, pane řediteli, já vím.). Pak jsem začala přemýšlet. Mohl se Moudrý klobouk při zařazování slečny Elsy opravdu splést?

„Moudrý klobouk se nikdy nemýlí! A pokud ano, platí bod číslo jedna!“ vysvětlovat právě Moudrý klobouk nějakému nováčkovi v zeleném hábitu, který usedavě plakal, když jsem vstoupila do ředitelny.

„Když já sem chtěl … Nebelvír, jako táta.“

„Buď rád, že jsi, kde jsi. Uvidíš, že se ti tam bude časem líbit.“ Chlapec s pláčem odešel.

„Ta dnešní mládež,“ povzdechl si Klobouk a dodal: „škyt.“

Škyt? Jaké škyt? Sakryš, kdo dělá škyt? A pak mi to došlo. Vyletěla jsem z ředitelny jako namydlený blesk (to jest asi pětkrát pomaleji než Budget airlines). Po pěti minutách jsem se vrátila. Za zády jsem třímala mudlovský balónek. A nebyl ledajaký! Měl foukátko a měřič promile v krvi. Silně jsem pochybovala, že by Klobouk měl něco jako je krev, ale jeden nikdy neví.

„Klobouku, něco pro tebe mám. Neboj se, to nejsou sirky,“ řekla jsem rychle, když jsem viděla, jak se Klobouk bojí. „to je jen balónek, na hraní, abys neměl tak dlouhou chvíli. Tady do toho si můžeš foukat, víš?“ Zdálo se mi, že na takovou blbost by neskočil ani pan Black. Nicméně Klobouku se balónek líbil a hned si do něj šel vesele fouknout.

„Jé, ono je to nějaký červený,“ řekl Klobouk po chvíli překvapeně.

„Jéje,“ zareagovala jsem rychle. „ono je to asi rozbitý, tak já ti přinesu jinej, jo?“ Ani jsem nečekala na Kloboukovu odpověď a vystřelila jsem z ředitelny (rychlost srovnatelná s pravidelným ranním letem Eileen Airlines). Cestou jsem se sice málem přerazila o kozu Lízu, ale jinak se dá říct, že jsem do své komnaty dorazila vcelku, a to do slova a do písmene. A hlavně jsem měla balónek. Důkaz, že Moudrý klobouk byl při zařazování „ožralý ako sviňa“. Jistě namítáte, že se mohl opít až po slavnosti. Jenže to jsem s ním náhodou byla, a tak vím, že tehdy se opít nemohl. Ihned jsem s tímto zjištěním zamířila za vládcem naším, sluncem naším jasným. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem pana ředitele i jeho kachničku našla pod vanou v silném bezvědomí. A oba byli opilí!

„Ježiši Ansí! Co ty tady děláš?“ To se náhle odnikud zjevil Sandrik. Vlastně SandrikoNim.

„Saní? Nechceš mi to nějak … ?“ Ale nebylo co vysvětlovat, to, že pan školní inspektor použil Mnoholičný lektvar, aby zakryl pitku pana ředitele, kachničky a Moudrého klobouku, viděl každý.

„A pozor na kytičky …“ zaznělo z úst pana ředitele.

„Káč škyt káč …“ asistovala mu kachnička.

Bylo mi tedy jasné, že se zařazením mé sestry do Mrzimoru nic nenadělám. Jen by mě zajímalo, jak do celé věci zapadá tučňák bibi střeštěnky, který byl viděn, kterak se hrabe v mém kabinetu a poté nebylo možné nalézt usvědčující balónek …