Nimrandirovo tajemství

| Vydáno:

Z nařízení Ministerstva kouzel vydaného před jedenácti lety byl do Bradavic nainstalován babybox. A že to nebyla marná investice bylo jasné už po pár dnech, kdy jsme ve výše zmíněném zařízení našly s nejmenovanou kolegyní (neboj, Adri, já to nikomu neřeknu) ne jedno, ale hned dvě miminka. Byla si podobná jak vejce vejci, ač zřejmě vejci nebyla (Později jsme se dozvěděly, že jde o trojvaječná dvojčata, ačkoliv spolu nebyla nijak příbuzná. Musím se zeptat Mamí, jestli se děti náhodou nejsou vajíčka …). Nevěděly jsme, čí jsou, ale nechat jsme je tam nemohly. Pan ředitel by nás s nimi jistě vyhnal, jelikož podobné mudlovské vynálezy neschvaloval („Kdo by odkládal dítě VE ŠKOLE?!“). Tak jsme si tedy každá vzala jednoho (Nejmenovaná kolegyně Adrianet le Ros: „Já chci toho hezčího! Já: „Já chci to střevo!“). Slovem střevo jsem pochopitelně neměla na mysli střevo jako takové, nýbrž střevo básnické.

Ujednáno tedy. Časem, když oba pánové (jasně, že to jsou pánové, heleďte, nechte si to: „A jak se to pozná?“) začali růst, jsme se kolegyní mnohokrát shodly, že nám někoho připomínají. A když přišel den jejich nástupu do Bradavic, měli jsme v jednom z rodičů jasno. Ano, vážení. Jejich otcem je ten … jak on se jen jmenuje … no, jdeme dál, třeba si vzpomenu.


Abych nezapomněla zmínit, o koho tu vlastně jde: Adoptovaným synem nejmenované kolegyně je pan Martin z Růže, mým synem je pan Ladard Papulka, který, přiznávám, je můj vlastní a já z něj udělala námět na senzaci. Teď si jistě řeknete, že jsem pěkně bezcitná. No to tedy ne! Ale uznejte, kdo tady chce stále další a další senzaci, hm?
Osud pana Martina z Růže zůstává ale stále nejasný. Jak se do babyboxu dostal? Kdo ho odložil a proč? Alespoň částečná odpověď přišla jednoho dne, kdy pan Martin z Růže cosi vyřizoval s panem ředitelem před zraky VS. Ano, vážení. Není žádných pochyb, že výše zmíněný student je příbuzný s panem Nimrandirem Elénérem (Vždyť jsem říkala, že si vzpomenu!). Nebo mi chcete tvrdit, že se pan ředitel nechal naklonovat? A nebo že jde jen o náhodu? Ale prosím vás!

Ale stále nevíme, jak se samotná krev pana ředitele (no dobře, nebyla samotná, byly s ní ještě kosti, vlasy, atd.) dostala do babyboxu. Že by transfůze? Nebo je pan Martin z Růže upír stejně jako pan Ladard Papulka, u kterého test DNA potvrdil, že má také cosi z pana ředitele (to byla jistě jen ředitelská krev v žaludku, mudlovské přístroje prostě na tohle nejsou stavěné, že)?

Ať už je odpověď jakákoliv, s výsledky testu jsme zašly spolu s paní kolegyní za panem ředitelem v očekávání nějakého vysvětlení. Jaké však bylo naše překvapení, když se testy záhadně ztratily a oba pánové (Martin z Růže a Ladard Papulka) se začali povážlivě měnit! Ale my víme své, Nime, nám nic nenamluvíš. Takže: Jak to tehdy vlastně bylo?

Published by

Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)

Autorka je kousavá potvora, která občas překoná svou lenost a něco napíše. To, že se blíží, poznáte podle jejích vrzajících kostí. Historici stále marně pátrají po jejím rodném listu.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *