Putování se chýlí ke konci! Čeká na vás poslední ze série úkolů – jaké to budou a na co během putování královstvím narazíte?
Začnem nejprv hezky z jara
v království Aeonara.
Možná spadnou i nějaké trakaře,
jak už to ostatně bývá vždy na jaře.
Po týdnu vyraší zas lístky okvětní,
počasí změní se v tu chvíli na letní.
Sluneční paprsky pohladí po duši,
než se však zem stihne pořádně vysušit,
podzim se o slovo překotně přihlásí,
s barevným listím se jak malíř vytasí.
Nestihne domíchat barvy na paletě
a zimní mráz si pod límcem najde tě.
Tak si pojď s námi užívat taky –
stavět hrad z písku a sněhuláky.
Kráčíš vstříc ostrému světlu, cestu ti míjí poslední barevně zbarvené stromy a šustící spadané listí pod nohama se ti mění v uhnilou hmotu. Neohlížíš se za zpět za sebe, pln zvědavosti pokračuješ vpřed, aniž by ses nechal rozptýlit zvukem dusajících nohou či kapkami deště, které začaly padat z nebe. Nebereš ohled ani na sílící vítr, který odfoukl i poslední listy ze stromů na konci aleje.
Splň alespoň tři soutěže.
Posledních pár kroků ti chybí k tomu, aby ses ocitl někde jinde, alespoň soudě podle cesty stromovou alejí. Ostré světlo je ještě silnější, až si musíš zastínit rukama oči a koukáš jen škvírkou mezi prsty. Nebojácně jdeš pevným krokem dál.
Zahraj si maškvorky se dvěma havraspárskými studenty.
Nic nevidíš. Snažíš se přivyknout bílému světlu. Doufáš, že do ničeho nenabouráš. Jednu ruku instinktivně natáhneš vpřed a zkrátíš krok. Pod nohama ti křupe sníh a na tvář místo kapek deště dopadají sněhové vločky, které se při kontaktu s kůží okamžitě rozpouští.
Kdy naposledy vyhrála kolej každý z typů poháru?
Konečně se ti vrací zrak. Mrkáš, abys zahnal poslední mžitky před očima. Ruku dáváš podél těla, ale v tu chvíli vidíš, jak velké jsi měl štěstí, že jsi zase při smyslech. Před tebou se tyčí kamenná věž, do které bys dozajista narazil, nebýt natažené ruky a nakonec nabytého vidění.
K čemu slouží jaký lektvar? Vyřeš spojovačku.
Zvedneš hlavu a snažíš se dohlédnout až na vrcholek vysoké věže. Nemožné, řekneš si. Vydáš se kolem věže, zda nalezneš vchod. Do bot ti zapadá sníh a do těla se ti začíná vkrádat chlad. Po pár krocích ti na lemu kalhot začnou přimrzat kusy sněhu… Přemýšlíš, zda by se ti sněhové koule podařily dostat zpět do hradu a daly se využít při plnění výzev. Konečně objevíš vchod do věže. Zatlačíš do dřevěných dveří, které se ani nehnou, a tak musíš vynaložit síly dvojnásob, abys s nimi vůbec pohnul a dostal se dovnitř.
Výtvarně ztvárni libovolnou koledu. Pošli nám koledu i fotografii jejího ztvárnění.
Rozhodneš se nezavřít dveře úplně, aby ses mohl případně dostat ven. Snažíš se z kalhot oloupat přimrzlý sníh, což vzápětí vzdáš, protože zbytečně přicházíš o cit v prstech. Vydáš se po točitém schodišti vzhůru. Chuť spočítat všechny schody tě opustí při čísle 107, a tak se dál věnuješ jen tomu, abys ukočíroval pocit závratě z rychlého kroku po točitých schodech. Už ani nedoufáš, že by mělo schodiště konec, ale nakonec přece jen… poslední krok.
Vyřeš jednu hádanku Mozkovny v havraspárské klubovně na hradním discordu.
Před tebou se rozléhá kruhová kamenná místnost, do níž proniká dostatek světla přes velké okno. Kromě jednoduchého psacího stolu, židle a ve stínu schované sochy se v ní nic jiného nenachází. Jsi zvědavý, co za sochu se v neosvícené části komnaty skrývá. Staneš před sochou ženy s dlouhými vlasy, které sedí na rameni havran. V rukou drží otevřenou knihu a oba sklání pohled dolů k jejímu obsahu. Natáhneš krk, aby ses dozvěděl, zda nebude vytesán nějaký text v kamenné knize, ale bohužel. Ještě chvíli přejíždíš pohledem sochu a pak se vydáš směrem k oknu.
Najdi alespoň jeden důvod, proč právě ty bys byl dobrým studentem této koleje.
Otevřeš okno dokořán, s mírnou závratí se chytíš rámu a podíváš se dolů do korun stromů, které jsou zahaleny do bílého sněhového kabátku. V tu chvíli ti teprve dojde, jak moc vysoko vlastně jsi. Sleduješ zasněženou krajinu obklopující království Aeonara. V dálce se ti k tvému úžasu podaří zahlédnout zvěř, napůl ukrytou v napadaném sněhu, vstupující z otevřené planiny do lesa. V dálce zaslechneš hlasité kráá, které se začíná přibližovat. Díváš se z okna ze strany na stranu, zda se ti podaří zahlédnout tvora, který zvuk vydává. Jen tak se stihneš sklonit do dřepu, abys uhnul hejnu letícímu dovnitř věže.
Napiš alespoň pět dospělých postav, které původně v této koleji studovaly a u každého vypiš, zda je zaměstnancem, profesorem, zda má nějaké aprobace či působí na nějakém postu.
Ten rychlý pohyb ti však způsobí motání hlavy, zavřeš oči a snažíš se to překonat. Těžko nacházíš pevnou zem pod nohama, a tak si raději sedáš a zády se opíráš o chladnou kamennou stěnu. Když se konečně srovnáš a otevřeš oči… už se nacházíš ve věži, nejsi už ani i v království Aeonara. Sedíš u stolu ve svém pokoji, hlavu si podpíráš jednou rukou a v té druhé svíráš brk. Na pergamenu pod ním se ti udělala obrovská inkoustová skvrna. To byl ale zvláštní sen, říkáš si. Skvrna zakrývá téměř celý text, až na… „Aeonara, Aeonara… AEONARA!“
Zadíváš se ven z okna, kde se v letním vánku pohupují koruny stromů a slunce právě zalezlo za mraky. Vypadá to, že se žádné výkyvy počasí nekonají. Oči opět upřeš k pergamenu, vedle něhož se objevilo žezlo. U žezla leží černé pírko. Užasle hledíš na předmět, který se před tebou objevil. Že by to nakonec nebyl sen?
Na závěr vás odkážu na informativní článek, kde se dozvíte všechny potřebné informace ohledně plnění soutěže. A zde se můžete přenést také na Zmijaro, Létomor a Podzimlvír, které jsou už v plném proudu. Úkoly můžete plnit až do 7. září. Zároveň bychom vás rádi poprosili, abyste nám vždy upřesnili v e-mailu/zprávě, který úkol právě plníte.
Pro Denní věštec
Nicolette Marique Leroy a redakce