Tak tu máme pokračování, tématem je opět Nevillův šťastný den (třebaže mírně zkombinovaný s tématem Ztracen ve sklepení), autorem je tentokrát Ville Keskiaikainen.
Bylo chladné podzimní dopoledne a nebelvírští studenti spěchali na svou hodinu lektvarů. Mezi nimi byl i Neville Longbottom, který se ovšem toho dne opozdil, neboť se na schodech ošklivě zamotal do svého hábitu, což mu způsobilo nepříjemnou kolizi s brněním pod schody. Jakmile se mu podařilo náročný hlavolam zkompletovat a ukrýt přebytečné součásti, vyběhl, co mu nohy stačily, směrem do sklepení, kde už jistojistě Snape rozděloval ingredience. Seběhl dolů sklepem, zahnul ve spěchu doprava, poté doleva, a pak zas doprava… když tu si uvědomil, že zapomněl cestu do učebny! To v něm vyvolalo takovou vlnu paniky, že počal zděšeně pobíhat po sklepení a hledat cokoli povědomého. Chodby se však zdály být všechny stejné. Neville již začínal propadat zoufalství, když tu náhle zaslechl zpoza rohu nějaké hlasy a smích.
To musí být Snapeova učebna, pomyslil si a kvapně ony zvuky následoval. Za několik okamžiků narazil v jedné postranní chodbě na okované dveře. Neville se ještě, než zabral za kliku, zhluboka nadechl, aby si dodal odvahy. Snape totiž nepatřil k profesorům, s nimiž by byl ochoten trávit Vánoce.
Neville vešel do místnosti se sklopenou hlavou a dveře za sebou potichu zavřel. V místnosti se rozhostilo ticho. Neville pomalu zvedl oči a musel se štípnout, jestli se mu to nezdá. Před jeho zrakem stál s nechápavým výrazem asi tucet nahých děvčat s těly jen zlehka pokrytými vrstvou mydlinek.
V následné záplavě nadávek a kopanců si Neville záhy uvědomil, že se omylem vyskytl ve zmijozelské dívčí sprše. Hodinu lektvarů sice už nestihl a bolestně hekal při každém druhém pohybu po schodech do nebelvírské věže, nicméně i přes absenci na lektvarech a nespočet modřin a škrábanců byl šťastný.
Neplánovaná návštěva v dívčí sprše byla pro Nevilla tím nejzajímavějším okamžikem letošního roku…
Napsal Ville Keskiaikainen – Mrzimor.