S číslem 4 Lilian de Foxete, studentka Mrzimoru
„Crrrrr …“ začal zvonit budík. „Už zase další ráno…“ vzdychl si Severus a vztekle zaklapl tu řvoucí hromádku plechu. Ještě chvíli si lebedil v posteli, ale potom se začal pomalu hrabat do koupelny. Sotva vyšel ze dveří, uhodila ho do nosu vůně smažených vajíček… „Mami nedělej mi pořád tak tučné snídaně… budu tlustý a nebudu se Vivien líbit!“ „Ale to je přece hloupost Seve! Vždyť si hubený jak lunt! A ta mladá slečna Vivien jakbysmet! A mimochodem kdy se s ní máš sejít?“ „Dneska!“ vzpomněl si Snape a šel do koupelny o poznání rychleji. Za běhu ještě stihl matce říct: „Beru ji večer do kina na druhý díl Shreka a potom si asi půjdeme někam sednout… nečekej mě s večeří.“ V koupelně si vlezl do sprchy a myl se jako by už měsíce neviděl vodu. Dokonce si umyl hlavu tím novým šampónem proti mastným vlasům… Pak si pořádně vyčistil zuby a vyšplíchal na sebe půl lahvičky parfému. Ve své roztržitosti si ovšem nevšiml, že na sebe lije dámskou voňavku své matky! „Sakra“ zaklel a šel se zase osprchovat. Kvůli tomuto zdržení se nestihl nasnídat a upaloval do školy.
I když měl velice dobrou náladu díky dnešnímu rande, ve škole nasadil svou obvyklou grimasu zlého a přísného profesora. Jen když potom ještě před vyučováním potkal Vivien – ženu svého srdce – usmál se jak nejlépe dovedl, popřál ji krásného dne a připomněl ji večerní schůzku. „A ve které ředě budeme sedět?“ zeptala se ho Vivien když mu odpověděla na jeho pozdrav. „Ve které řadě…?“ zopakoval po ní celkem nechápavě Severus. „Ano, ve které řadě. Slyšela jsem, že Shrek II je kinohit, takže bude určitě rvačka o lístky a… koupil jsi je v předprodeji doufám! Docela nerada bych o ten film přišla.“ „Ale jistě jistě… lístky už dávno mám.“ odpověděl velice nepřesvědčivě Snape. Jen co se později s Vivien rozloučil upaloval k nejbližšímu krbu a přemístil se do kouzelnického kina. Nemohl se moc zdržovat, tak běžel hned k první pokladně a požádal pokladní o lístky. „Lituji pane, ale všechny lístky na večerní promítání jsou už dávno prodané.“ Řekla mu klidně paní pokladní. Snape v té chvíli ovšem moc klidně nevypadal… „A není už ani jeden jediný lístek??? CO JSTE TO ZA FIRMU?! To přece nejde prodat všechny lístky v předprodeji!!!“ „Je mi velice líto, že vám nemohu sloužit… i když…“ „Co???“ „No… s manželem jsme se chtěli jít večer taky podívat na tu zelenou potvoru… ale můžeme jít jindy. Ovšem nebude to zadarmo.“ „Dám vám dvojnásobek ceny!“ „V tom případě jsou ty lístky vaše“ řekla paní pokladní spokojeně, potěšena náhlým výdělkem. „Velice vám děkuji! Zachránila jste mě!“ oddychl si Severus a v klidu se i s lístkama v kapse přemístil zpět do školy.
Vyučování proběhlo relativně v pohodě – až na pár rozbitých křišťálových lahviček a jeden připálený lektvar se nic vážnějšího nestalo.
Po škole si Snape ještě zaskočil do Prasinek vybrat Vivien nějaký dárek. Koupil ji krásnou bílou stuhu do vlasů a brk ozdobený malými náhražky diamantů. Spokojeně přišel domů, ale náhle si vzpomněl, že v Prasinkách zapomněl na… „PAPÍR!!! Zapomněl jsem koupit balící papír, kruci!“ Uslyšela ho jeho matka a řekla: „A k čemu!? Vždyť tu máme balícího papíru ještě od vánoc.“ „Ale mami! Přece jí v červnu nedám dárek v papíru na kterém jsou sněhové vločky, vánoční stromky a svíčky!“ „No jo to je pravda. Tak si zaskoč vedle do Hyperabrakanovy a tam něco určitě bude.“
O hodinu později už Snape zase v koupelně a před zrcadlem řešil večerní schůzku. „Růžovou nebo modrou?“ Přemítal nahlas o volbě kravaty. „Určitě modrou!“ zavolala na něj matka z obýváku. Pak si však ještě všiml opět se mastících vlasů: „Kruci! Já se snad nechám vyholit… Mýt či nemýt?“ …nakonec si je zase umyl. Potom už mu na žádné spekulování o vlasech nezbyl čas, tak jen přiběhl k matce, aby schválila jeho vzhled. „Nejsem rozcuchanej?“ „Teď ještě ne, ale venku fučí. Za chvilku to zas budeš mít jak vrabčí hnízdo… nechceš si nasadit čepici?“ „V červnu???“ „A jó vlastně. Už je červen… to to letí… No nic tak si ten večer užij a neudělej mi ostudu!“ „Hmm tak ahoj mami.“
Vivien už na něj čekala před kinem. „Jdeš pozdě.“ vyčetla mu. „Omlouvám se. Měl jsem menší problém s vlasy…“ „Nevadí. Ale teď si musíme pospíšit, ať nám nic neuteče.“ V kině bylo narváno. Severus se jen těžko protlačil ke stánku s občerstvením koupit Bertíkovy fazolky a kouzelnickou kolu. Potom už jen zazněl gong a všichni se usadili na svá místa. V průběhu filmu se Snape několikrát pokusil o trik s protahováním rukou, vždy to ale nakonec vzdal. Když se Vivien žádných intimností nedočkala, chytla se iniciativy sama. Nejprve mu jen položila svou ruku na jeho, ke konci filmu se ale už prakticky úplně objímali… „Shrek je bůh!“ myslel si pro sebe spokojeně Severus. Potom ale film končil a Snape musel, i když velice nerad, Vivien pustit.
Nechtěli končit tak krásně načatý večer a tak se rozhodli pro místní vyhlášenou restauraci U tančící víly. Krásně si tam spolu při jídle popovídali a celkově se mnohem víc sblížili. Když odcházeli, pošeptala mu Vivien lehce omámena vínem do ucha: „Severe, ty můj sladkej čumáčku!“ Snape ji později odvedl domů a ještě před jejím domem si domluvili druhou schůzku.
Doma v posteli Severus při přemítání celého večera zamumlal: „Do roka a do dne…“ a co se stane do roka a do dne se nikdo nedozví, protože… protože jednoduše usnul únavou.
