Interview s madam Tatokalan Watankou

Již jsem vám nabídla rozhovor s paní Anseiolou Jasmis Rawenclav.

Tento rozhovor mi poskytla milá profesorka Tatokalan Watanka. Na začátku prázdnin 2005 se stala profesorkou, neznám snad nikoho, kdo by jí nepopřál. Paní Watanka mi odpovídala na téměř stejné otázky, které jsem dávala paní Rawenclav. Všiměte si, mezi odpověďmi jsou velké rozdíly! 🙂

1. Chybí Vám být studentkou? Kdybyste měla tu možnost vrátit se do Havraspáru jako studentka, šla byste do toho?
Víte, já v životě nemám ráda hru na „kdyby“. Spolu s Jaroslavem Vrchlickým si říkám „vším, čím jsem byl, tím jsem byl rád“. Ano, byla jsem ráda studentkou a do této role se vrhla se stejnou vervou, s jakou teď beru post profesorky. Možná jako profesorka mám větší možnost uplatnění různých těch blbostí, co mě neustále napadají, je to asi trochu bohatší život, ovšem také velký požírač času. A, proč to nepřiznat, chybí mi tykání s bývalými kamarády z Havraspáru i odjinud. Kdybych měla možnost vrátit se – to je právě ona hra na kdyby. „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“, říká se a já s tím souhlasím.

2. Copak si myslíte o zdejších studentech?
Jak o kterých (smích). Ne, vážně… studenti jsou velice rozdílní, nelze říct globálně, co si o nich myslím. V tom množství lidiček, které tady je, jsou zastoupeny nejrůznější charaktery, pěkné vlastnosti i neřesti… Celkově mám studenty ráda a ti, kteří mě naštvou, skončí buď u Munga nebo v mojí slavné skříni.

3. Nemohla byste mi přiblížit něco o předmětu Bonzologie, který budete učit?
Přihlašte se a uvidíte. Nebo, jak bych řekla coby protivná profesorka, přečtěte si info o předmětu. :)))

4. Studenti si Vás zatím chválí, myslíte, že budou takoví pořád?
Nu, to bych neřekla, že si mě chválí… už jsem dostala i pár dopisů, které nebyly psány zrovna uhlazeným stylem. Jenže já si z nich nic nedělám, kdybych měla plakat nad každou urážkou nebo špatným slovem, tak bych mohla jít za profesionální plačku. Na druhou stranu jsou i tací, kteří chválí, to máte pravdu. Sice nevím, za co, když výuka ještě nezačala, ale nikdo jim to nebere. A jestli budou takoví pořád? Těžko říct, ale po mých výkladech a DÚ bych řekla, že ne (smích).

5. Co byste zadala za úkol někomu, kdo o Vás píše certifikační zkoušku?
On o mně někdo píše něco takového? To ho tedy lituji… Nu, chtělo by to asi nějaký špek, že? Tak tedy: je jistě velkou smůlou dotyčného, že miluji citově laděnou poezii – budu po něm proto chtít, aby vyhledal jednu z mých básní vydaných zde v DV, která vznikla na základě jisté pochmurné události v mém osobním životě. Nechť si ji přečte a zamyslí se nad její hloubkou, datum jejího vzniku nechť potom zanese do své práce. Z jejího smyslu jistě pochopí, co jsem vším chtěla říct…

6. Kdyby Vám někdo nabídl zaměstnání jiné, změnila byste ho? Máte své povolání prozatím ráda?
Vida, zase hra na kdyby. Ono se nedá říct „jiné zaměstnání“, protože když to vezmu kolem a kolem, mám tu vlastně zaměstnání tři – profesorka, zástupkyně šéfredaktorky a knihovnice. Takže nevím, jaké jiné by mi ještě mohl někdo nabídnout. Jedině ředitelka, no, to bych se asi rozmýšlela, do toho bych možná šla. :DDD

7. Jste oblíbená v profesorském sboru?
Jak to mám, u Merlina, vědět? Valentýn ještě nebyl, abych mohla podle přáníček, která mi dojdou, měřit svoji oblíbenost, a Miss profesor se ještě do školy nezavedla, tak si budete muset počkat. 🙂

8. Slyšela jsem, že v minulém školním roce, kdy jste byla ještě studentkou, že jste byla úplně nejlepší ve své koleji. Myslíte, že právě proto jste profesorkou?
To rozhodně ne. Profesoři se nevybírají podle známek nebo bodů, myslím, že pak by to byl živočišný druh na pokraji vymření, kdyby byli profesory vždy ti nejlepší ze svých kolejí. (Hlavně by vymřeli z přemíry práce.) Profesorkou jsem přesně z těch důvodů, z jakých se profesor přijímá, přesně by Vám to řekl inspektor výuky, který mne má na svědomí (tedy mé přijetí, samozřejmě) 🙂

9. Zapojujete se do školních soutěží? Tím myslím Bradavickou superstar a Tajnou komnatu.
Do soutěží se občas zapojím, ale bohužel jsem dost časově vytížená. V komnatě jsem se pokoušela, ale pak jsem si řekla, že to přenechám hbitějším studentům, jsem už přeci jenom zasloužená stará unavená profesorka (smích). A Bradavickou superstar? Kde byli všichni zvukaři, střihači a nahrávači, když jsem s profesorem Kilahimem vymýšlela super sexy vytuněnou, apgrejdovanou a pozitivní indiánskou verzi školní hymny? Prošvihli to, a já podruhé své unikátní vystoupení opakovat nebudu, protože pak už by nebylo tak intergalaktické. 🙂