Věděli jste, že na našem území žijí opice?

| Vydáno:

Střapatka pralesní
Jak už je z názvu patrné, jedná se o tvora žijícího v pralese. Střapatka pralesní je tvor, jehož řadíme do tzv. „Opí rodiny“. Tyto opravdu malé opičky ovšem nežijí v tropických pralesech Afriky, jak by se dalo očekávat, ale v pralesech České republiky. Jsou to jediní zástupci Opů, kteří za svou domovinu mají Českou republiku. Žádné jiné opice se na našem území ani ve střední Evropě nevyskytují. Jejími zeměpisně nejbližšími příbuznými jsou až Gibraltarské opice Makak sylvanus, které tam pravděpodobně dovezli Maurové.

Původně byla Střapatka rozšířena po celých jížních Čechách. Na Šumavě, v Českém lese, v Novohradských horách a výjimečně se vyskytovala také na území Německa v Oberfälzer Waldu. Postupně však byla tzv. „mudlovskou civilizací“ (nevím co je na kácení lesů civilizovaného) vytlačena až do několika ohraničených oblastí zvaných pralesy.
Ministerstvo kouzel, Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory přísně eviduje výskyt všech jedinců a je informován o všech nově narozených mláďatech. Každoročně je totiž prováděno „sčítání Střapatek pralesních“, a v posledních letech vypadají statistiky velmi nadějně.

Existují pouze 3 lokality na celém světě, kde se Střapatka pralesní nachází. Všechny tři se nacházejí v České republice.

Žofínský prales (28 ks) – Žofínský prales se rozkládá poblíž vsi Žofína v Novohradských horách (Jižní Čechy). Přírodní rezervací byl prohlášen roku 1838 díky Jiřímu Buquoyem (vyslanec Ministerstva kouzel) a má rozlohu 99,8 ha.

Hojná voda (13 ks) – Stejně jako Žofínský prales byl založen roku 1838 a má rozlohu 8,5 ha. Pralesní porost je veden jako vzácná přírodní památka na seznamu UNESCO.

Boubínský prales (53 ks) – Nachází se v jížních Čechách nedaleko vrcholu Boubín. Kníže Jan Adolf Schwarzenberg roku 1858 rozhodl, že část lesních porostů bude vyjmuta z normálního lesního hospodářství, aby tak byl zachován původní porost. Kníže Schwarzenberg nebyl nadarmo z kouzelnického rodu, právě jeho rod se nejvíc zasloužil o přežití Střapatky pralesní. Dokonce i mudlové si brzy všimli, že toto místo je něco, co by se mělo chránit a roku 1933 bylo prohlášeno přírodní rezervací. To ovšem přitáhlo mnoho turistů, kteří plachou opičku děsili, a tak se Schwarzenbergové pustili do tvrdých jednání s mudly a roku 1970 se jim podařilo prosadit, že jádro pralesa bude lidem nepřístupné.

Je to vlastně malá opička s kulovitým tělíčkem, hlavou do tvaru trojúhelníku a velkými uši. Porostlá je hustými střapatými hnědočervenými chlupy, které jí daly rodové jméno. Hlavě dominují obrovské uši, díky nimž si jí mudlové často pletli s netopýry, dále výrazné pomněnkové oči, tmavozelený čumáček a hnědočervený chochol na hlavě mezi ušima.

Opička je velmi plachá a obvykle před lidmi prchá. Ministerstvo varuje před tím, abyste se jí dotkli. Cítí-li se ohrožena, kouše a její sliny pak způsobí otravu krve. Zcela zdravým jedincům by infikování jejími slinami nemělo výrazně uškodit, přivodí však několik zdravotních problémů. Staří nebo nemocní, by však za svou zbrklost mohli doplatit životem.
Existuje sice několik záznamů o ochočených Střapatkách z 19. století, ale stávalo se to jen výjimečně a dokázali to jen velmi zkušení kouzelníci. Proto jí ministerstvo udělilo hodnocení ××××, ne kvůli tomu, že by byla tak agresivní, ale proto, že je to velmi obtížné ji ochočit.

Jak už bylo řečeno Střapatka je velmi plachá. Je ovšem také velmi užitečná. Narozdíl od většiny opic totiž nežije na stromech, ale v kořenech stromů, kde si také staví svá obydlí. Do větví leze jen tehdy, cítí-li se ohrožena nebo chce spáchat sebevraždu. Střapatky jsou totiž velmi věrné, za celý život mají pouze jednoho životního partnera a pokud ten zemře, spáchá rituálně sebevraždu skokem z nejvyššího stromu v pralese.

Střapatka je takovou naší obdobou v Anglii rozšířeného Kůroleza. Chrání stromy před škůdci a stará se, aby byly kořeny stromů v pořádku. Požírá uhnívající hlízy a kořeny, hmyz a jeho larvy, které by stromu mohly uškodit.

Také to, co se nám kouzelníkům zdá, jako syčení je pro Střapatky dorozumívacím jazykem. Dokonce se dokáží dorozumět i se stromy. Samozřejmě převážně s těmi starobylými a váženými králi lesních porostů.

Momentálně se Střapatek pralesních na našem území, potažmo na celém světě nachází podle statistik 94 jedinců. Myslím, že je skvělé, že se kouzelnická společnost začala zajímat o záchranu těchto zajímavých, užitečných, roztomilých a krásných kouzelných tvorů.

Jako redaktorce renomovaného časopisu Corvinus Declaratio se mi podařilo aktivně se zúčastnit „sčítání Střapatek pralesních“. Musím říct, že to byl neuvěřitelný životní zážitek. Celé dny jsme se toulali v pralese, spali pod širým nebem, zpívali kouzelnické písničky u táboráku a sčítali Střapatky.

Jak vidíte kousnutí mi nijak neublížilo, protože jsem měla svoje rukavice z dračí kůže, a tak se můžete i nadále těšit z mé společnosti O:-).


bibi střeštěnka, Corvinus Declaratio

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *