Pohled na studenty, ploužící se smutně chodbami hradu s obrovskými batohy na zádech, zlomeni v pase a v ruce svírajíc několik svitků se zadáními úkolů, už není tak neobvyklý. S tím se něco musí dělat!!(S. Caruca)
Právě jsme prošli pololetím, ale i tak jsou profesoři velmi tvrdí a nároční. Čím je to způsobeno? Profesorům byla zvýšena výplata a tak i pozvednuta morálka! Jasné jak facka…
Studenti si museli zakoupit nové, ještě větší batohy na učení, obrovskou zásobu svitků, které stejně hrozí, že ji vypotřebují za jeden týden a několik rychlobrků, které se stejně zlomí po jedné stovce hustě popsaných svitků. Já jako studentka nejsem též spokojena. Poptala jsem se tedy anonymně na chodbách, co si mí spolužáci myslí o nárocích na ně a jak by tuto situaci chtěli řešit.
Studentka A: „Ti profesoři mě jednou přivedou do hrobu a zasadí na mě trávníček a kytičky. Kvůli tomu obrovskému nákladu na zádech se nemůžu skoro ani pohnout, finance na pomůcky docházejí a kdybych šla na brigádu, tak padnu únavou…tak co mám dělat?!“ málem se rozbrečela
Student B: „Neřeším to…mě to problémy nedělá, ale vadí mi ty těžké úkoly. Mám i jiné zájmy než pořád celý den a noc ležet v knihách. Možná by se mohl sjednat nějaký sněm se zástupci z řad studentů a profesorů, ale stejně by si profesoři zase prosadí svoje! ze začátku mluvil úplně v pohodě, ale ke konci dostal jeho obličej brunátnou barvu
Student C: „Cožéé?? Hele já odpovídat nebudu…ještě bych měl „průser“…radši mě nech.“ celou dobu se bojácně rozhlížel po chodbě
Studentka D: „Mě už to tady nebaví. Chci odtud utéct! Magie mě vždy přitahovala, ale takhle brutálním způsobem ji do nás hustit nemusí!“ byla velmi naštvaná a řvala odpověď přes celou chodbu, až procházející nadskakovali
Reakce celkem neuspokojivé, ale to bude tím, že se vás milí profesoři bojíme! Tak si to přeberte a dělejte s tím něco. ;(