Šesté kolo sedmiboje.
Když to ze začátku vezmu stručně, vuzibec je jistý elfský předmět sloužící k ochraně elfských pevností, tajných vchodů a bran. Nevím jak správně a přesně definovat jeho funkci, ale pokusím se alespoň velmi blízko. Je to takový klíč k elfským tajemstvím, ochrana před nepřáteli a velmi mocný předmět v jednom. Elfové ho nazývají jedním souhrnným názvem, na kterém si ale my, né moc dobří znalci eflštiny, zlámeme jazyk. Zaslechla sem, že i ten elfský název je složenina několika slov – vlastností a umu toho předmětu. Ten název se však už moc nepoužívá a i pro elfy je to prostě vuzibec. Vuzibec zní sice velice obyčejně, možná až odpudivě, ale samotný předmět takhle rozhodně nevypadá ani na první pohled. Dokonce i slepý by z toho předmětu cítil něco velice vzácného a mocného.
Něco z historie: Vuzibec je název vzniklý ze starodávné elfštiny míšené s vílími výrazy. Vu znamená jedinečný/nevídaný a nebo také mocný a zibec je předmět/něco obrovského. Když to pokusíme spojit, může to značit: jedinečné a obrovské něco. A nebo nevídaný předmět či předmět mocný. Podobných spojení jsou desítky, ale když se na ně podíváte – všechny mají podobný podklad. Podobnou pointu. Neví se, kdy přesně byl postaven/vytvořen. Přibližné datum je někdy před 3 200 lety. A „vynález“ se připisuje jistému Restalonu Faielonovi. Zvláštností je, že tenhle muž nebyl elf. Přesný původ také není znám, ale je jisté, že to nebyl jen tak obyčejný kouzelník nebo mudla. Ve starodávných pověstech se o něm píše, že to byl „posel.“ Posel jara. Jak je známo, jaro vládne velkou jarní energií a právě ta energie, dává funkčnost a sílu vuzibcovi. Restalon byl velice úzce svázán s přírodou a nejspíš právě proto byl vuzibec přidělen elfům.
Vzhled: I když mají elfové rádi přírodní prostotu a největší krásy pro ně značí stromy a rozkvetlé louky, vuzibec je postaven z drahých kovů a poset diamanty. Je to asi 40 cm velký zlatý předmět, pokovaný stříbrnými pláty, na nichž jsou rubíny střídající se s diamanty. Z dálky se jeví jako nějaký čínský znak, poněvadž je různě zakroucený a má na sobě nespočetně nikam nevedoucích oblouků. Z výšky zase vypadá jak velký zub. Podle toho zlata a parády, by každého napadlo, že nejspíš bude hodně těžký. Ale ne, pravý opak. Vuzibec lze udržet na malíčku a neváží nic. I kdybyste ho nesli na zádech, nebudete pociťovat únavu. V současné době elfové pátrají, proč to takhle je. Vnitřek vuzibce nebyl nikdy spatřen, ačkoliv o tom bylo několikrát uvažováno. Zde ale hrozí nebo spíše je, riziko, že už nikdy nebude fungovat. A právě to si elfové nesmí dovolit. Jak kvůli sobě, tak kvůli světu. Jak už bylo více méně zmíněno, oplývá velkou mocí a drží v sobě neodhadnutelné množství energie, která by se musela někam skrýt. Jde o to, že by nejspíš neměla kam a následky by mohly být katastrofální. A elfům střeží důležité vchody, jak brány, podzemní nebo tajné vchody. Bez něj by byli elfové hodně zranitelní, protože v těchhle vchodech se skrývají jejich největší tajemství.
Prostředí: Stejně jak každý živočich musí mít své optimální podmínky k životu, tak vuzibec také, ačkoliv to není nic živého. Potřebná je velká vlhkost vzduchu – v lesech to obvykle bývá u močálů. Je potřebná přiměřená a stále stejná teplota – což v močálech nebývá. Je důležitý vítr, který vuzibce povívá svými vánky. To je potřebné k regulaci energie a její stálému udržení. A pak, ze všeho nejdůležitější – nic a nikdo se ho nesmí dotknout jinde než na jediném místě. Je to psáno na kartuši, kteráže připevněná k vuzibci. Nikdo neví, co by se mohlo stát – to by se poznalo, až by bylo po všem. Otázkou však zůstává, jestli by si to měl kdo uvědomovat… Další z podmínek je slunce. Jediný, byť milimetrový paprsek, se vuzibce nesmí dotknout. Nejspíše by to vedlo k přehřátí a tzv. „splašení“ energie uvnitř. A poslední podmínkou je, že v okruhu 20 metrů od něj se nesmí nacházet žádné kouzlo, žádná moc a ani žádné věci, ovzduší a nebo zem, na kterou někdy byla použita kouzla. S vuzibcem se musí zacházet jako v bavlnce. Asi jako, kdybyste v rukou drželi život nejdůležitější osoby na zemi nebo život svůj – se svým životem je to ale sporné. Ne každý si svého života váží. Ono je to pravda to, že je to, jako byste v rukou měli život. Špatné zacházení nebo porušení jedné z podmínek by vedlo ke kolapsu, který by zabil více než život v okruhu několika km. Nikdo si ani netroufne tipnout katastrofální následky a nebo jejich okruh působení.
Pole působnosti: Jak už vyplývá z toho, co bylo několikrát a při různých situacích výše zmíněno – „není zcela jisté“ a nebo „nikdo si ani netroufne tipnout si“, vuzibec je věc mimo chápání i tak chytrých bytostí, jako jsou elfové. A nikdo neví, jak funguje, jak působí ani jak vypadá uvnitř. Jeho funkce je, ale ochrana přírody a nejkřehčejší a nejopatrovanější klíč na světě. Kdekdo by si mohl říct: „Jaktože mají elfové zase něco, co my ne?“ Tahle poznámka by nebyla na místě, protože vuzibec ochraňuje elfská tajemství a různá nebezpečí, která by nás mohla zničit. Kdyby někdo neuváženě vuzibec použil nebo dokonce nějak narušil jeho rovnováhu… raději ani nedomýšlet. Každý ho nazývá jinak. Pro někoho je klíčem, pro někoho sentinelem (ochranou) a pro někoho nebezpečnou věcí. Stejně tak je pro někoho vzácný, nebezpečný a nebo potřebný. Mnoho lidí by ho chtělo pro sebe a pro své účely. Např. lord Voldmemort pro nastolení zla, ekologové pro životní prostředí – byla by energie a nemuselo by se tolik spalovat, jezdit na benzin atd. Pro všechny to ale nejspíš zůstane sen, protože, kde je umístěný neví ani žádný z elfů. Jeho poloha je zaznamenána na 9 svitcích, které jsou roztroušeny po celém světě a pečlivě schovány. Ovšem, to neznamená, že je nenalezitelný a nebo, že ho nikdy ještě nikdo neviděl. Kdyby to nikdo nikdy neviděl, považovalo by se tohle pojednání za pověst a nebo by to vůbec nemohlo vzniknout, protože by se nemohly odnikud čerpat informace.
Ovládání: Ano, ačkoliv se, podle výše uvedených informací, zdá, že není možné s ním nějak manipulovat bez nehod a vedlejších účinků, není to pravda. „Zdání klame,“ jak praví známé přísloví. Jediné místo, kde se ho může někdo/ něco dotknout, je jeden z rubínů či drahokamů. Který to je, praví svitek schovaný v nejhlubším pralese. Po dotknutí se tohoto rubínu se pak otevře nějaké ovládání nebo se dokonce odhalí vnitřek vuzibce. Ovšem to jsou jen další dohady z několika desítek dalších. Jedna pověst vypráví o Loktarovi, který nalezl svitek s popisem jediného místa možného doteku. Dokonce nalezl i 4 svitky pravící o místě, kde vuzibec je, ale pak nečekaně zmizel. Pak následují už jen samé a samé dohady.
A závěr bych shrnula snad jen to, že je to nejmocnější předmět, který kdy elfové a možná i lidstvo vlastnilo. Je to „schránka energie“ – jak bych řekla já. A kdybych do toho vnesla maličko mého názoru, řekla bych, že nikdy neměl být vyroben. Existuje několik jiných mocných předmětů mezi lidmi a natož tak mezi elfy, kteří přírodu téměř ovládají. Jistě mají několik jiných předmětů, které by mohly střežit jejich vchody a brány. Je to načasovaná bomba, která jen čeká, až někdo bude tak moc toužit po moci a vydá se ji hledat. Otázkou však zůstává: „Proč? Proč Restalon vytvořil vuzibec? Čeho tím chtěl dosáhnout?“.