Šesté kolo sedmiboje.
Záhada odhalena? Aneb výtah z vědeckého pojednání na téma: Vizubec
Před několika dny mi byl dán úkol vypátrat, co je to Vizubec. Připravila jsem se na něj velmi zodpovědně. Nejprve zde tedy napíšu postup, jakým došlo k objevení smyslu tohoto výrazu a posléze seznámím širokou veřejnost s významem tohoto pojmu.
Postup: Jelikož bylo poměrně málo času, vybrala jsem celý tým odborných poradců a pracovníků. A to nejen ze světa kouzelnického, ale i z mudlovského. A kdo přesně se na tom podílel? Zde je podrobný přehled včetně popisu jejich práce.
1. Lingvisté, kteří prohledávali slovníky cizích slov, cizojazyčné slovníky a dokonce se rozjeli do všech koutů světa, aby vypátrali původ tohoto slova. Ovšem marně.
2. Stavitelé a architekti, kteří zkoumali v technických encyklopediích a slovnících. I někteří z nich se rozjeli do světa, aby se poradili s dalšími odborníky. Ani jim se však nepodařilo dopátrat třeba i jen náznaku, co to vlastně znamená.
3. Informatici, kteří začali vyhledávat na mudlovských informačních zdrojích. Prý se jim říká introunet. Nebo snad anternet? Hledali celé dny a noci, oka nezamhouřili, poslali na to svoje skřítky, kterým říkají roboti a ti vyhledávali za ně. Ale nic nenašli.
4. V neposlední řadě Kouzelníci, kteří spojili své mentální síly a vyhledávali svou myslí a nejrůznějšími kouzly. Opět všechno marné, na nic nepřišli.
Po tomto fiasku jsem upadla téměř v zoufalství. Rozhodla jsem se, že na víkend odjedu ke své nejstarší tetě. Vlastně to není ani teta, je to má praprapra… teta. Nikdo už ani neví, kolik jí je. Bydlí v horách, na úplné samotě. Vždy, když cítím zoufalství a beznaděj, tak k ní zajedu, odpočinu si a je mi mnohem lépe. A ani tentokrát mě mé rozhodnutí nezklamalo. I když z úplně jiného důvodu, než jsem si myslela původně. V sobotu ráno jsem se krbem dostala k tetičce. Byla moc hodná, uvařila mi čaj, očarovala ho jejím speciálním zklidňujícím kouzlem a nechala mě několik hodin prospat. Večer si se mnou sedla k plápolajícímu ohni v krbu a pomaličku, aniž by naléhala, se mě začala vyptávat, co že se to se mnou děje. A tak jsem jí velmi rychle vyklopila, co že mě to vlastně trápí. Tetička mě pozorně vyslechla, mile se na mě usmála a povídá: „Já vím, co je Vizubec. Mám ji totiž doma.“ Zůstala jsem na ni koukat s vyvalenýma očima a v první chvíli mě ani nenapadlo, že bych se jí měla začít vyptávat. Ale pak jsem ze sebe otázky začala jen valit. Tetička mě zastavila pokynutím ruky a řekla: „Radši počkej, ukážu ti ji.“ Nikdy bych si nepomyslela, že uvidím něco tak obyčejného… ale to až dále.
Výsledek výzkumu: Zde nyní předkládám stručný výsledek únavného výzkumu, který skončil tak nečekaně. Vizubec je druh zubní protézy, která se používala před několika tisíci lety. Samozřejmě jde o záležitost čistě kouzelnickou. Jenže později se problémy se zuby u kouzelníků přestaly vyskytovat, díky schopnému lékouzelnictví, proto se i Vizubec přestala používat. Jen moje tetička, protože nemá ráda novoty, tak se své Vizubce dodnes nezbavila. A proč se na ni zapomnělo? Protože Ministerstvo kouzelnictví rozhodlo, že tento starý potupný kouzelnický prostředek není hoden zapamatování a učinilo hromadný zásah do myslí všech tehdy žijících kouzelníků. Tetička však byla tehdy v magnetových horách a ty odrazily mocná kouzla. Proto na to nezapomněla.
Závěr: Dozvěděla jsem se tedy, co je Vizubec. Předkládám tedy toto zjištění, ale doufám, že bude opět brzy zapomenuto. Jen ještě poznámka. Víte, co mi prolítlo myslí, když jsem se dozvěděla pravdu? „Koho by napadlo, že měl člověk zahrnout do svého výzkumného týmu stomatology? :-D“