Dalo by se říci, že pan Kachnička Wewerka Obluda … sakryškdosemávtěchzvířatechfurtvyznat! No prostě Příčnaličník je jaksi světaznalý, že, tedy alespoň toho obchodního. Mnoho lidí … tedy lidí … hm … Mnoho obyvatel hradu jistě překvapí tedy následující tentononc. Milé děti, pohodlně se usaďte, nechroupejte do výkladu (Slyšíte, pane řediteli?!), začíná pohádka Jak Honzík o všechno přišel. Autorem pohádky je sám školní strašidlo osobně, Protiva.
Tož štráduje si to jednou takhle Honzík jakože mezi lidi (chápejte, mezi ty se právě dvakrát často nedostane) a tu co nevidí. Budget airlines! Tož, kluk nejni hloupej, ale přece jen … Co by to tak asi mohlo být? No, tož vstoupí dovnitř, a tak co nevidí. No, vážně nevidí.
„Jéžiškote, já se omlouvám, vážený pane, to střeštěnka zase zapomněla zaplatit tomu kouzelníkovi, co nám tady vyčaroval věčné světlo. Místo toho nám tu vyčaroval věčnou tmu. Ale to nevadí. Pojďte dál. Budete si přát výlet do Datlova? K Hanibalovu jezeru? Na oblíbené místo Harryho Pottera? Na místo jeho posledního odpočinku? Věřte mi, je tam nádherně! Zvlášť po tom, co to nechal strýček Voldy tak krásně zrekonstruovat! Nebo chcete letět na Hawai? Na Hawanu, Kanáry …“
Tož Honzík na to zjevení kouká jak na Zjevení (a není tak daleko od pravdy, co se týče Eweliny Budget, a to vlastně může být ještě rád, že je taková tma … no …). Pak ale v bystré to Honzíčkově hlavičce svitlo a Honzík chytře vykřikl: „Na kachničku!“
Zjevení značně znervóznělo, zalistovalo katalogem cest a nespokojeně přitom mručí. „Jejš, že vy jste vod Líný?“ zvedlo nakonec hlavu a zlobně kroutilo tykadélky. Honzík ovšem zaslechl slovo líný a hned se začnal hájit. „Já líný? Já koordinátor Příčnalice! Já chci na kachničku!“
Aha, pomyslelo si Zjevení a utíkalo navázat spojení se svým klonem, prodávajícím kozí mléko, slečnou Lisou Abottovou.
„Jejš co je? Právě jsem dostala tu brigádu u Baťi! Se s tebou nemůžu furt vybavovat! Prodávat pod pultem kozí mlíko s botama dá pěknou fušku, to si neumíš představit, a ty mě tady votravuješ s nějakou kachničkou!“
„Když von chce na kachničku a jinak ne!“
„No tak ho na ní pusť!“
„Coo?“
„No, chce na kachničku, chce!“
„Jejš, ale takhle já to nemyslela!“
„Počkej, co že jsi nedělala?“
„Nemyslela.“
„Heh? Proč na mě mluvíš ufonsky?“
„Já na tebe nemluvím ufonsky!“
„Ale jo!“
„Ne!“
„Tak mi teda řekni, co je to to myšlení!“
„Heh, víš co? Já mu řeknu, že na kachničce je Usáma Bin Ládin a nabídnu mu něco jinýho.“
„Ok, ségro. Tydýt.“
Zjevení se vrátilo k Honzíčkovi, který se již těšil na shledání s kachničkou.
„Tak bohužel, na kachničce je právě Usáma, takže je dočasně nedostupná. Co vám ale mohu nabídnout jiného je výlet do Datlova, kde můžete letět první třídou nebo … prostě můžete vyletět.“
„Heh?“ řekl Honzíček a začal vytahovat váček s galeony.
„Moment!“ řeklo Zjevení nadšeně. „Já mám jinej nápad! Víte, moje firma je před krachem, tak kdybyste mi půjčil vaše galeony, tak vás budu vozit zadarmo!“
Tož Honzíček, hodná to duše, galeony rád půjčil. A to, že se ufounum nemá věřit, protože jsou zlý, zelený a vošklivý, už je zase jiná pohádka.
