Angard … již po šesté… 🙂
Autor: Phosgen Crestfall
Situace se změnila. Nyní již Angard nebyl lovenou zvěří. Právě se jeho styl změnil. Dostal se tam, kam potřeboval. Tady už se skrývat nemůže. Tady musí lovit on.
Zahnul za roh a proti němu se objevil jeden z vojáků. Angard vystřelil šipku, která se cizinci zaryla mezi nechápavé oči. Právě to začalo. Angard zrychlil chůzi. Zahnul za další roh a vzadu za sebou uslyšel kroky. Za chvíli najdou mrtvé tělo. Zastavil se. Možná by bylo přece jenom lepší…
Rozeběhl se zpátky. U těla se skláněli dva muži, omráčený Marson ležel opodál. Když viděli přibíhajícího muže, neváhali, a sáhli po puškách. Angard v běhu vystřelil nejprve jednu malou šipku. Zaryla se levému vojákovi do ramena. Podruhé vyletěla z ústí špiónovy zbraně větší rozvírací šipka. Bylo to to, co musel udělat. Náraz střely a následné rozevření uprostřed vnitřností strážcem otřáslo a jeho výstřel tak vybuchl na zdi vedle Angarda. Voják se zachrčením zemřel.
Angard se potom sklonil k ještě žijícímu oponentovi.
„Kde je váš vůdce?“
„Táhni k čertu,“ zavrčel voják. Svíral si rukou rameno. Šipka byla otrávená. Nebyl to smrtelný jed, ale látka způsobující velkou bolest.
„Kde je váš vůdce?“ zopakoval Angard a namířil mu vystřelovač na čelo.
„Táhni – k – čertu!“ řekl voják s důrazem na každé slovo.
Ve vystřelovači to cvaklo a vyletěla šipka.
Angard se sklonil nad Marsonem. Byl pouze omráčený. Nebyl čas mu jakkoliv pomoci. Rozeběhl se dál do středu budovy.
Za dalším rohem pokračovala chodba dál rovně, vlevo stoupalo schodiště. Angard neváhal ani na chvíli a vydal se nahoru. Netušil, jestli sem dolehly zvuky zápasu, hlavně výstřel paprskové zbraně, ale doufal, že ne.
Když doběhl na vrchol schodů, stál uprostřed široké chodby s množstvím dveří vedoucí na obě strany. Z jedněch právě vycházel starší muž.
Pár rychlých skoků. Dýka na krku.
„Kde je váš vůdce?“
Cizinec se pokusil vytrhnout, ale docílil tím pouze toho, že si podřezal krk.
Angard vztekle otevřel dveře, shledal, že uvnitř nikdo není, a tak tam upustil mrtvolu. Proč jsou takoví? Většina z těch, které potkal, radši udala svoji matku, než aby sama zemřela.
Zaposlouchal se. Zezdola neslyšel nic. Ale zdálo se, že z některých zdejších dveří sem doléhají hlasy.
Opět se vrátil k pomalému opatrnému tempu a u každé místnosti se na chvíli zastavil. Rozhodl se neotevírat dveře. Šel po hlase.
Byly to páté dveře. Prudce je otevřel zrovna ve chvíli, kdy se odtamtud ozýval smích.
Dívka stojící dva kroky před ním se na něho podívala a ztuhla. Smích ji odumřel na rtech. Angard přejel místnost pohledem V polovině byla přehrazena bílou látkou, co bylo za ní, Angard netušil, ale podle toho, že dívka držela velký ručník, usoudil, že se tam někdo koupe – a kdo jiný, než někdo vysoce postavený. Jejich vůdce.
„Co se děje, Lorrie?“ promluvil někdo vzadu. Byl to ženský hlas. Angarda to překvapilo. Stála jim v čele žena? Nebo to byla manželka jejich vůdce? Mohl to být vlastně kdokoliv.
Lorrie jenom otevřela ústa, bezradně se dívala na Angardův vystřelovač připravený k ráně. Přistoupil k ní a prst si dal na ústa ve znamení ticha.
„Kdo je tam?“ zašeptal a ukázal za plentu.
Dívka neodpověděla a stále omámeně hleděla na zbraň.
„Odpověz!“ pohrozil vystřelovačem, to na služku určitě zapůsobí.
„Paní Sel-An,“ patrně si myslela, že Angard ví, o koho se jedná.
„Kde je její muž?“
„Jaký muž?“ podivila se dívka, naštěstí moc rozumu nepobrala.
„Lorrie?! S kým si to tam šeptáš?“
Lorrie chtěla něco odpovědět, ale Angard ji pevně stiskl rameno.
„Velí tomu tady stále ten samý člověk?“
„Samozřejmě, pane. Co mi chcete udělat?“
Ignoroval její otázku.
„A kdo?“
„Přece paní Sel-An. Je stále zástupkyní prezidenta na této planetě.“
Angard se usmál: „Výborně.“
Chytil Lorrie za krk a nahmátl místo poblíž krční tepny. Silně ho stiskl a Lorrie mu bezvládně spadla do náruče. Položil ji na podlahu vedle ručníku a přešel k závěsu. Opatrně ho poodhrnul a spatřil, že mu příliš nebezpečí nehrozí. Ve vaně se koupala mladá žena. Sel-An. Zástupkyně prezidenta na této planetě.
Prudce trhl se zavěšenou látkou a udělal krok dopředu. Žena sebou při tom zvuku škubla.
„Lorrie! Co to má zname…“ zastavila se, když uviděla Angarda. Hned se až po krk ponořila do zpěněné vody.
„Co tady děláte? Okamžitě zmizte!“
„Tak to asi nepůjde,“ zakroutil Angard hlavou.
„Stráže,“ zakřičela žena.
„Neřvi!“ špión na ni namířil vystřelovačem.
„Kdo jste?“
„Angard. Královský špión.“
„O co vám jde?“
„Přišel jsem se zeptat na pár věcí.“
„Na pár věcí? Jak jste se sem vůbec dostal? Zabil jste mé stráže?“
„Pár. Jsou neschopní.“
„Neschopní? Vy jste neschopní. Když vidíte lasery, jste strachy bez sebe. Elektřina vám nic neříká. Máte jenom to albium…“
„Buďte zticha!“
„To mě budete muset zabít!“
„Není problém!“
Pohlédla na jeho zbraň a uvědomila si svoji nezáviděníhodnou situaci.
„Dobrá, promluvím si s vámi. Ale ne z vany!“
„Souhlasím.“
„Copak jste hluchý! Chci vylézt ven!“
„Prosím,“ pokynul ji Angard rukou, „nic vám nebrání.“
Zrudla. Nešlo určit zdali rozpaky či vzteky.
„Co si to dovolujete? Běžte za plentu!“
„Jsem špión, ne sebevrah. Chci vás mít na očích.“
Sršely jí z očí blesky.
„Jste odporný. To vám jde tak hodně o to, abyste si mě prohlédl?“
„Viděl jsem lepší, než vy.“
Zaváhala, co má dělat dál.
„Tak mi alespoň přineste ručník,“ řekla už mírnějším tónem.
Teď se v myšlenkách pozastavil zase Angard. Nakonec ale souhlasil. Stále s očima na ženě odhrnul o něco více závěs a sehnul se pro ručník ležící vedle Lorrie. Sel-An uviděla ležící služku a úlekem vykřikla.
„Vy jste ji zabil!“
„Nezabil. Nezabíjím, když nemusím.“
„Jak šlechetné!“
„Ale zabíjím, když musím,“ pevně se jí podíval do tváře.
„Týká se to snad mě?“ vydralo se jí tiše z úst.
„Uvidíme. Asi vás budu muset použít jako rukojmí. Teď vylezte,“ ručník hodil kousek před vanu.
Podívala se na látku na zemi a řekla: „To jsem si pro něj rovnou mohla dojít sama!“
„Chci vidět, že u sebe nemáte žádnou zbraň.“
„Bojíte se koupající se ženy?“ ušklíbla se Sel-An. „Odkdy má u sebe člověk ve vaně zbraň?“
„Když se koupu, musím být mnohem opatrnější než normálně. To je jasné. Jsem zranitelnější. Chci mít jistotu. Vylezte a oblečte se.“
Snad minutu se na sebe dívali bez jediného proneseného slova. Bojovala sama se sebou.
„Podívejte,“ pronesl Angard a ukázal na Lorrie, „jestli okamžitě nevylezete, zastřelím ji a potom si vás vytáhnu sám.“
„To nebude nutné,“ Sel-An se pomalu důstojně postavila a odhalila tak svoji krásně tvarovanou postavu. Překročila okraj vany a sehnula se pro osušku. Když se do ní zabalila, stáhla si mokré vlasy dozadu.
„Spokojený? Žádná zbraň? Viděl jste, co jste chtěl?“
„V pořádku,“ usmál se Angard. „Teď si můžeme promluvit. Co jste přesně zač?“
„Já?“
„Vy, všichni.“
„Jsme z planety Nerton. Přijeli jsme sem kvůli vašim zásobám albia. Zastupuji zde našeho prezidenta.“
„Jak velké jsou vaše ozbrojené síly?“
„Tady nebo celkově?“ zeptala se a bylo jí jasné, že mu nesmí říct celou pravdu.
„Oboje.“
V ten okamžik se z chodby ozval hluk běžících kroků. Angard ihned přiskočil k Sel-An a namířil jí na krk vystřelovač. Téměř zároveň se otevřely dveře a dovnitř vpadl jeden z vojáků. Na chodbě stáli ještě dva.
„Paní, promiňte, ale je to velmi…“ jakmile spatřil, co se děje, namířil na Angarda pušku. Ten se však skrýval za Sel-An.
„Schovej to, nebo ji zastřelím.“
„Rozkaz zní držet pozice,“ vykřikla žena, „chce mě živou, nebude střílet.“
„To vám řekl kdo?“ zašeptal Angard. „Jsem královský špión. Mým primárním cílem je zneškodnit vás. Jestli vás zajímají další cíle, tak vězte, že žádné nejsou. Stačí stisknout spoušť a jsem tady hotov.
„Blufujete!“ řekla a pohlédla na tři strážně. „Opakuji, ten muž nesmí opustit místnost. Nevěřte v jeho hrozby.“
Angardova levá ruka našla uzel, který žena udělala na ručníku, a rozvázala ho. Látka spadla na zem. Strážci byli nepatrný okamžik překvapení a to bylo všechno, co Angard potřeboval. Muž, který vstoupil dovnitř se svezl po zdi s šipkou v krku, další byl zasažen neznámo kam. Potom již Angard zabouchl a zamkl dveře. Strčil Sel-An, jež na sebe tiskla sebranou osušku, na stranu místnosti a sám se postavil blízko ní, aby ho případné střely mířící do dveří nezasáhly.
Strážní se ale zatím o nic nepokoušeli. Neodvažovali se riskovat život své paní. Ozývalo se jenom pár hlasů a neustále přešlapování. Určitě se chystali na různé eventuality.
Angard zahlédl na židli složené prádlo. Levou rukou ho prohrábl, aby se ujistil, že neobsahuje nic nebezpečného a hodil ho po Sel-An.
„Oblečte se!“
„Zase před vámi?“
„Na to si zvyknete,“ podotkl a začal do vystřelovače doplňovat šipky.
Když byla hotová, řekla jízlivě: „Asi se vám hodně líbím, co? Nemůžete se toho pohledu nabažit.“
„Využívám toho, dokud jste živá,“ odpověděl suše a utnul tak její výpady.
„Měl jste mě zabít?“ zeptala se. „Copak by vám moje smrt tak pomohla?“
„Pokud jste neschopný vůdce, je to jedno. Jestli jste schopná, divila byste se, jak je to účinné. Vzhledem k vaší otázce patříte ale patrně spíše do té první kategorie. Proto vás spíše využiji jako rukojmí.“
Zatvářila se uraženě, ale potom pokračovala v otázkách.
„Abyste zmizel?“
„Abych zmizel, abychom se o vás dozvěděli co nejvíce. Vyměníme vás třeba za některé z těch vašich paprskových zbraní.“
„Laserů,“ řekla opovržlivě. „Jste si nějak moc jistý, že odtud zmizíte.“
„Vlastním vzácné zboží.“
Lorrie na zemi zasténala. Angard se k ní sklonil, otevřela oči. Zamířil jí na hlavu zbraň, bude jednodušší, když zemře.
„Paní, co máme dělat?“ ozval se mužský hlas zpoza dveří.
„Máte povolení k útoku,“ vykřikla Sel-An a couvla do rohu, co nejdále od Angarda. Ten si uvědomil svou chybu a vyskočil k vládkyni. Jenže Lorrie ho chytila za nohu. Ihned se vytrhl, ale stálo ho to cenný čas. Dveřmi otřásla dunivá rána a dovnitř se vevalil hustý dým. Angard tím směrem vypálil několik šipek a skočil k zemi. Zároveň se roztříštilo okno a dovnitř vskočili dva muži, z jejich laserů sršely dlouhé paprsky.
Špión nečekal něco takového. Neznal způsob, jak takto rychle sladit útok z více stran. Neznal způsob, jak takto rychle otevřít dveře. Udělal v té chvíli to nejlepší co uměl. Činil vše tak, jak byl vycvičen. Ale nestačilo to. Jeho výcvik neznal vysílačky. Jeho výcvik neznal výbušniny. Byl mistrem svého oboru. Avšak ten obor byl stvořen pro běžné podmínky planety.
Jeden z laserů mu propálil pravou paži. Potom mu bolest zasáhla i další místa na těle. Ucítil prudké rány. Než se mu oči zalily krví, snažil se najít Sel-An a zjistit, zdali ji trefil. Chtěl vědět, jestli v poslední chvíli splnil svůj úkol, když na ni namířil vystřelovač. Ale nenašel ji.