(Ismael Satro)
Krásko z dálky, probouzím tě
Ať navěky jsi jenom má
Chci poznat s tebou pouta snová
Ač z povídek tě jenom znám
Leč báje zlobou zastíněné
Tvůj šat až zdobí pýcha má
Podám ti štětec, nakresli mi
Co srdce tvé vše povídá
Vlasy jak havran ve fantazii
Slunce je k tobě skloněné
Podám ti měsíc, povíš-li mi
Kde kouzlo zlé je zlomené
Duše pak spolu derou se
Skrz závist, nemoc, zatmění
Prsty se spojí ve věčnosti
Dotyky snoubí vzrušení
Když kouzla času odezní
A zrcadlo se kymácí
Vnímáš jen střepy roztříštěné
Pak prsten lásky krvácí